– Říká se, že majetek těch, kteří neplatí almužnu (zakát), se snižuje. Nicméně existují lidé, kteří neplatí zakát a přesto se ještě více obohacují. Jaký je tomu důvod?
Vážení bratři a sestry,
Tento svět je místem služby a úsilí, nikoliv odměny a pohodlí.
Hlavným poslaním člověka je poznat svého Pána a žít podle Jeho přikázání. A k tomu vede cesta modlitbami a náboženskými obřady.
Uctívání se skládá ze dvou částí:
1.
Pozitívne náboženské praktiky
2.
Negatívne náboženské praktiky
Pozitívna stránka uctívání je to, co známe, ako modlitby a pôst; negatívna stránka je to, že v dôsledku choroby, nešťastia a prírodných katastrof, keď človek cíti svoju bezmocnosť a slabosť, uchýli sa k Bohu a trpezlivo to znáša, čím získa obrovské duchovné odmeny.
Na druhou stranu, nejtvrdším zkouškám podléhají ti, které Bůh nejvíce miluje.
-v prvom rade nášmu Pánovi (s.a.v.)-
Tohoto se dočkali i proroci a spravedliví. Kdyby, jak se mylně předpokládá, neštěstí bylo nutně něco špatného, pak by Bůh neposílal neštěstí a zkoušky svým nejmilejším služebníkům. Protože, jak je uvedeno v hadísu:
„Ti, kteří nejvíce trpí neštěstím a těžkostmi, jsou nejlepší a nejdokonalejší z lidí.“
(1)
Dôvod, prečo sa na moslimov viac valí nešťastia a strasti, spočíva v tom, že v tomto svete nesú následky svojich chýb a trestov, aby sa na súdný den nedostali. Veď ako sa malé tresty vykonávajú na malých súdoch a velké tresty na velkých súdoch, tak aj malé hriechy veriacich sa v tomto svete očisťujú rôznymi nešťastiami a strastami, aby sa na súdný den nedostali. Avšak tresty za velké hriechy neveriacich sú v tomto svete nedostatočné, a preto sa odkladajú na velký súd, na peklo, večné místo trestu.
Věřícím se za hříchy, které spáchají, často dostaví v tomto světě potíže a neštěstí, aby se tak jejich trest vyčistil v tomto světě a v onom světě se trestům vyhnuli. Hříchy a křivdy, které spáchají nevěřící a tyranové, jsou však tak velké, že potíže a neštěstí v tomto světě neodpovídají jejich trestům, a proto se jejich tresty ponechávají zcela na onom světě. I v tomto světě se tresty za malé zločiny vykonávají na malých soudech, zatímco tresty za velké zločiny se vykonávají na velkých soudech.
Samozrejme, s takým človekom, ktorý spáchal zločiny proti tisícom, miliónom ľudí, sa v tomto svete nedá vypořádat. Trest, ako je peklo, je adekvátny len ich zločinům.
Náš prorok Mohamed (s.a.v.):
„Ochrante svoj majetok tým, že budete platiť almužnu.“
řekl, že pro toho, kdo chce chránit svůj majetek, je největším duchovním pojištěním almužna (zákát).
Podľa toho, čo je uvedené v knihách hadísů a životopisu Proroka, keď Prorok (s.a.v.) predniesol tento hadís svým následovníkům, zastavil se tam procházející křesťanský Arab a řekl Prorokovi (s.a.v.):
„Jdem teď vypočítat a rozdat svůj almužnu, uvidíme, jestli se ti to líbilo.“
řekl. Prorok (s.a.v.) se usmál. Muž šel domů a udělal, co mu bylo řečeno. Po nějaké době se chtěl připojit k obchodní koloně, která měla odjet do Šamu; ale jelikož se u něj objevily jiné důležité obchodní záležitosti, požádal své sousedy, kteří se k koloně připojili, aby s sebou vzali i jeho zboží na jednom velbloudu. Jeho soused souhlasil a odjeli do Šamu. Po týdnu se ve městě rozšířila zpráva, že bandité okradli obchodní koloně. Křesťanský obchodník, který byl z této události dvojnásobně zarmoucen, se rozhodl následující den, kdy měl navštívit Proroka (s.a.v.), obdržet zprávu od svého souseda:
„Karavana byla napadena loupežníky. Ale když jsme se blížili k poslední zastávce, tvému velbloudovi se zlomila noha a nemohl jít, takže jsme ho s věcmi museli na zastávce nechat a pokračovat dál. Stalo se nám tohle neštěstí. Tvůj majetek a velbloud se zachránili.“
Jakmile se dozvěděl o této zprávě, radostí se vydal rovnou k Prorokovi:
„Jé, Muhammad, ty jsi pravý prorok. To, co jsi říkal, se stalo skutečností. Přijímám islám. Nauč mě ho…“
Tímto způsobem způsobil, že se projevila jedna z prorockých zázraků. (Mahir İz, Náboženství a Společnost).
Mistr Bediuzzaman takto popisuje důsledky neplatby almužny (zákátu):
„Zákát je pro každého člověka zdrojem požehnání a ochranou před neštěstím. Ten, kdo neplatí zákát, ztratí z majetku část odpovídající výši zákátu; buď ji vynaloží na zbytečné věci, nebo mu ji vezme nějaké neštěstí.“
„V pravdivém snu, v snu, který se mi zdál v pátém roce první světové války, se mě v jednom zvláštním snu zeptali:“
„Čím je způsoben hlad, finanční ztráty a fyzické útrapy, které postihují muslimy?“
V snu jsem řekl:
„Bůh, v rámci své moci a moudrosti, od nás požadoval desátinu z určitého majetku, nebo čtvrtinu z jiného majetku, část z majetku, který nám dal, aby nám tak zajistil modlitby chudých a ochránil nás před jejich záští a závisti. Z chamtivosti jsme to nedali. Bůh si vzal svůj nárok na almužnu, třicet z čtyřiceti, osmnáct z deseti. A každoročně od nás požadoval sedmdesát moudrých dnů hladovění. Smilovali jsme se sami se sebou a nepodstoupili jsme dočasné a příjemné hladovění. Bůh nás jako trest donutil k pětiletému postu, který byl sedmdesáti způsoby obtížný. A z dvaceti čtyř hodin požadoval od nás jedinou hodinu pro příjemné, duchovní, světelné a užitečné božské poučení. Z lenosti jsme se modlitby a prosby nedrželi. Tu hodinu jsme promrhali s ostatními hodinami. Bůh nás jako náhradu donutil k pětiletému učení, poučení a běhání, což nám bylo jakousi náhradou za modlitby,“ řekl jsem.
1) al-Munaví, Fajz al-Kadir, 1:519, č. 1056; al-Hákim, al-Mustadrak, 3:343; Buchárí, Merdá: 3; Tirmizí, Zühd: 57; Ibn Máďa, Fiten: 23; Dárími, Rikák: 67; Musnad, 1:172, 174, 180, 185, 6:369.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
