– Korán prohlašuje, že ti, kteří pomlouvají Alláha, nevěřící, tyranové, zločinci a kouzelníci nedosáhnou blaženosti…
– Moja otázka znie: Do nebe nevkročí títo, napríklad tyranští zločinci, vysvetlite mi to prosím, nedosiahnu títo spásy?
Vážení bratři a sestry,
Ten, kto v srdci mal vieru a zomrel v nej.
Existujú hadíty, ktoré hovoria, že každý, aj ten, kdo skončí v pekle, nakoniec vstúpi do raja.
(pozri Buχári, Tevhid 19, 31, 36, 37; Müslim, İman 322, 334; Muvatta, 1/212)
Prvním předpokladem pro vstup do nebe je víra.
Věřící člověk, i když hřeší, po odpykání trestu půjde do nebe. Všechny potíže, nemoci a neštěstí, které člověka potkají, jsou příčinou snížení jeho hříchů.
Ti, o ktorých sa v Koráne uvádza, že zostanú v pekle navždy.
jsou nevěřící.
Je však zneprázdnené, že ti, kterým chybí dobré skutky, budou za to potrestáni.
Znění příslušných veršů zní následovně:
„Ti, kterým jsme dali Knihu, ji znají tak, jako znají své syny. Ti, kteří sobě sami škodí, ti neuvěří. A kdo je nespravedlivější než ten, kdo proti Alláhovi lže nebo popírá Jeho znamení? Ti nespravedliví jistě neuspějí.“
(Enam, 6/20-21)
Zemahšerí a mnoho dalších výkladců veršů se shodují, že v tomto verši se mluví o lidech Písma, tedy Židech a křesťanech, které znají.
Prorok Mohamed
(asm) uvádějí, někteří dokonce tvrdí, že je to
Koran (Kuran)
To je to, co řekli.
(Výklad daného verše od Zemahšeriho, Ševkáního, Ibn Ašúra a Elmalího)
V podstate by sa dalo povedať, že verš má na mysli oba významy.
Kdo je spravedlivější a spravedlivější než ti, kteří tvrdí, že Bůh v Koránu jasně prohlašuje víru v jednoboha, ale přesto tvrdí, že Bůh má společníky, a ti z lidu Písma, kteří tvrdí, že Bůh v jejich knihách neposkytuje informace o Koránu a proroku Muhammadovi!
Z tohto verše je možné vyvodit aj takýto význam:
Pokud
-v krajním případě-
Kdyby Mohamed (s.a.v.) vymýšlel slova a připisoval je Bohu, jak tvrdili pohané, nebyl by pak nejhorším z tyranů a nespravedlivých? Vzhledem k jeho pověsti člověka, který se vyznačoval úctou k Bohu a poctivostí, je však jisté, že to, co hlásal, bylo Boží slovo.
Pokud jde o téma v otázce:
Odvozeno od slova Felahtan a
„dosáhl štěstí, dosáhl věčné blaženosti“
což znamená
úspešný
slovo se v Koránu vyskytuje v množném čísle
„muflihun“
jako vyjádření chvály
iba o veriících
používá se.
Korán
v terminologii obvykle
v posmrtném životě
vyjadřující únik z pekla a vstup do ráje a dosažení Božího uspokojení
spasení
(Al-Mu’minun 23/1; Al-Mujadila 58/22)
světský život,
– Těm, kteří věří v neviditelný svět a modlí se, kteří se snaží, aby i ostatní měli prospěch z milostí, které jim byly dány, a kteří pevně věří v knihy poslané prorokům a v den zmrtvýchvstání.
(2:2-5),
– Těm, kteří vyzývají lidi k dobru, radí k tomu, co je správné, a brání je v tom, co je špatné,
–
Tým, čo nepožívajú úroky
(Al-Imrán 3/104, 130),
– Tým, kteří se vyhýbají ďáblovým pastem, jako je alkohol, hazardní hry, pohanství, věštění a kouzlení.
(Al-Maida 5/90),
– Tým, kteří se vyhýbají útlaku a nespravedlnosti
(Al-An’am 6/21, 135; Jóséf 12/23),
– Těm, kteří bojují na cestě Alláhově svými majetky a svými životy.
(9:88)
– Tým, čo plnia svoje povinnosti voči Bohu a konajú dobro.
(Al-Hajj 22:77),
– Tým, čo vykonávajú modlitby s pokorou a pravidelne, vyhýbajú sa prázdnym rečiam a nezoberajú sa zbytočnými činnosťami, chránia si česť a ctnosť, dodržujú zverené povinnosti a sú verní sľubom.
(Al-Mu’minun 23/1-10),
– Ženám a mužům, kteří se snaží žít v souladu s Božími přikázáními a činí pokání za své hříchy.
(Nur 24/31),
– Tým, kteří se očistili od duchovného zla, jako je rouhání a hriech.
(
Ala 87/14; Šems 91/9)
je slibováno.
V hadítech
spasitelství
obvykle;
–
„Dosáhnout Božího odpuštění a blahobytu, získat Jeho přízeň.“
definované jako
(Müsned, 1/257; 3/127);
– Ten, kdo věří v jednoboha a drží se stranou od polyteismu
(Müsned, 3/492; 4/341),
– Ten, kdo následuje cestu proroka Mohameda
(Müsned, 2/188),
– A dokáže se držet stranou od sváru
(Müsned, 2/441)
Věřícím je zaručena blaženost.
Islám,
Okrem toho, že je dôležité mať úprimnú vieru, je dôležité aj uskutočňovať každú krásnu a užitočnú vec, v ktorú sa verí, a šťastie v tomto svete i v tom budúcim spočíva vo viere a dobrých skutkoch.
(dobré skutky)
uznáva, že je od toho závislý.
Účelom náboženstva a náboženského života je dosiahnutie pokoja v individuálnom i kolektívnom živote a šťastia v posmrtnom živote prostredníctvom úprimnej viery a praktického uplatňovania náboženských obradov, morálnych zásad a náboženských predpisov týkajúcich sa vzájomných vzťahov medzi ľuďmi.
Vzhledem k tomu, že dosažení absolutní dokonalosti a všech ctností je v praxi téměř nemožné, očekává se, že upřímní věřící časem doplní své nedostatky v oblasti praktického uplatňování náboženství.
Věřící, kteří zemřeli, aniž by tyto věci dokončili.
a to buď po tom, čo sa im dostane božského odpuštění, alebo po tom, čo si odpykají trest, a tak se stanou hodnými věčného štěstí.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
