– V jednom překladu verše 26 súry Al-Ma’ida se říká: „A tak byli zbaveni (svatých zemí) na čtyřicet let, aby se potulovali po zemi v zmatku. A už se nestarejte o lid, který se vydal na scestí!“ V jiném překladu téhož verše se však říká: „Ať se potulují (pouští Tih) v zmatku. A už se nestarejte o lid, který se vydal na scestí.“
– Místo, které jsem uvedl v závorkách, je v překladech nazýváno pouští Tih, a to na základě slovesa „yetîhûn“, a tak je to v překladech uvedeno.
– Například Elmalılı Hamdi uvedl, že slovo „Tih“ je jak sloveso, tak podstatné jméno, a proto je nutné vyjádření „zůstat v Tih“ chápat ve dvou významech: První je zůstat v úžasu, jako omámený; druhý je zůstat v poušti, takže je zřejmé, proč ho výkladci Bible nazývají pouští Tih.
– V Tóře je 40-ročná púť púští popsaná takto (já to zkrátím): z Rámseje do Sukkotu, odtamtud do Etamu, odtamtud do Pi-chajrotu, odtamtud do Migdolu a odtamtud do púští Sinaj. V Sinaji prý nebylo pro lid pitné vody, a proto se z púští Sinaj vydali a usadili se v Kivrôt-chattáve. Poté je popsáno, že se usadili v několika dalších púštích v okolí.
– Takže, pokud jsem to správně pochopil, neříkají, že strávili 39 z 40 let (1 rok na hoře Sinaj) v poušti Sinaj (poušť Tih).
– Pokud se podíváme na různé překlady Koránu, v některých z nich se zdá, že se 39 let neustále potulovali pouští Tih, protože se tam píše „budou se potulovat na tom místě“. Ale v jiných překladech téže verše se píše, že se budou potulovat po zemi v zmatku. Výraz „země“ ve skutečnosti zahrnuje nejen poušť Tih, ale i okolní pouště atd.
– Předpokládám, že jste mé otázce rozuměli. Nevím, jaké je jasné stanovisko našeho náboženství k tomuto tématu. Nesouhlasíme s Židy v této věci, nebo ano?
– Takže, pokud verš označuje celou Zemi, a ne jen jedno místo, ale my říkáme, že se budou bloudit jen v poušti Sinaj, tak se, pokud jsem to správně pochopil, dostáváme do rozporu s Židy, proto jsem se ptal. Mohli byste tuto problematiku posoudit?
– Slovo „Yetihun“, verš, časová chronologie cesty Izraelitů atd.
Vážení bratři a sestry,
Přepis příslušného verše zní takto:
„Bůh,
‚Takže to je tam‘
(svätá země)
Je im zakázáno vstúpiť sem na štyridsiat rokov;
(v tomto období)
budú blúdiť po zemi v zmätení. Už sa nestaraj o spoločnosť, ktorá sa vydala na zablúdenú cestu.‘
řekl.”
(Al-Ma’ida, 5/26)
– Zmiňované ve verši
„Yetihune“
skutočný
„Tahe“
je to prechodný tvar minulého slovesného času.
Tahe
slovo,
„Byl šokovaný, projevoval zmatek, byl v úžasu, nevěděl, co má dělat.“
což znamená něco jako.
Tih
pak
ohromení
co znamená.
(viz. el-Meraği, příslušné místo)
Také
„Tih“
slovo,
kde se pohybuje člověk, aniž by dosáhl svého cíle, a jen se zmateně potuluje
PÚŠŤ
což také znamená.
(viz. al-Bikaj, al-Meraği, výklad příslušného verše)
– Obsahované ve verši
„čtyřicet let“
Tento pojem je teoretiky interpretovaný dvojakým způsobem:
a)
„Bůh jako trest zakázal Židům na 40 let vstup do posvátného místa (Jeruzaléma).“
(viz. Taberí, Zemahšerí, Rází, výklad příslušného verše)
Podľa toho Židia 40 rokov neboli v Jeruzaleme; po svete bloudili bez cíle.
b) „Boh Židům zakázal vstup do Jeruzaléma (bez stanovení časového úseku).“
.
Strávili 40 rokov v púšti v úžase.
(pozri Taberího, Zemahšerího, Rázího, atď.)
Mezi těmito dvěma výklady se objevuje takovýto rozdílný výsledek.
První:
Pokud bylo Židům na 40 let zakázáno vstoupit do posvátného místa (Jeruzaléma), pak do Jeruzaléma/posvátné země nemohli vstoupit po celých čtyřicet let. Po uplynutí této doby do posvátné země vstoupili.
Po druhé:
Pokud by však pobývali v poušti čtyřicet let v úžasu, pak většina z těchto lidí nemohla po uplynutí této doby vstoupit do Svaté země. Zákaz vstupu do Svaté země přetrvával. Většina z nich pravděpodobně zemřela. Později do Jeruzaléma vstoupili jejich potomci.
(porov. Zemahšeri, Rází, Bajdáví, Šaraví, příslušné místo)
– Podľa väčšiny islamských učencov je rozloha tejto púšte zmätenosti „6 farsahov (18 míľ)“.
(pozri Šaravi, príslušné miesto).
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
