Kdyby kuře bylo vyhozeno z misky s jídlem díky zázraku svatého Gavsa, a kdyby se to stalo u Proroka (s.a.v.), věřilo by se, že je to zázrak. Proč se pak neříká, že ten svatý vykonal zázrak?
Vážení bratři a sestry,
Jedna z nich je ta, že druhá je popírání. Teologové Ahl-i Sunnet definovali zázrak různými výrazy, s přihlédnutím k prvkům a podmínkám, které odlišují zázrak od jiných neobyčejných jevů, jako jsou kramaty. Nejvhodnější a nejjasnější z nich je následující:
(at-Taftazání, Šarhul-Akáid an-Nasafiyye; Káhira 1939, s. 459-460; Ďalšie vysvetlenie pozri el-Džurdžání, Šarhul-Mavákif, III/177; el-Džazírí, Tavdihu’l-Akáid, 140).
Z této definice je patrné, že zázrak je Božím skutkem. Jeho stvořitelem a zjevitelem je sám Bůh (s.w.t.). Zjevení takového zázraku v rukou osoby, která se hlásí k proroctví a vyzývá popírače, a které znemožňuje všem, kdo ji popírají, je důkazem a potvrzením jejího tvrzení o proroctví. Protože zjevení takového zázraku prorokem znamená právě to.
Podmínky uvedené v definici rozlišují zázrak od podobných mimořádných jevů, které se nazývají „kerámat“ a které projevují svatí, Boží spravedliví služebníci. Svatí, Boží přátelé, totiž nemají tuto vlastnost. Karámaty, které projevují, se považují za jakýsi zázrak proroků, jimž jsou podřízení a podle jejichž náboženských zákonů žijí (Celál ed-Devání, Šerhu’l-Akáidi’l-Adudiyye, II/277).
Musí to být skutek Alláha. Protože Alláh je stvořitel, který stvořil vše, co si přál. Nicméně, potvrzuje správnost skutku, který sám stvořil. Například, proměna hole Mojžíšovy v hada, nebo zmrtvýchvstání mrtvých Ježíšem, jsou skutky, které Alláh chtěl a stvořil. Jejich přičítání prorokům je metaforické.
Musí to být zázrak, který přesahuje známé přírodní zákony a zvyklosti. Teprve tehdy dosáhne takový čin stupně potvrzení od Alláha. Události, které se odehrávají podle přírodních zákonů a normálního řádu vesmíru (jako je východ slunce), nemají mimořádný charakter.
Funkce zázraku spočívá v tom, že odhaluje bezmocnost odpůrců a umlčí je.
Měl by se objevit v rukou toho, kdo tvrdí, že je prorokem, jako důkaz Božího potvrzení.
Zázrak, který je předveden, musí odpovídat tvrzení proroka, tedy tomu, co slíbil, že udělá. Pokud předvede jiný úžasný skutek, který neodpovídá jeho tvrzení, nepovažuje se to za zázrak.
Zázrak, který předvádí jako důkaz svého tvrzení, by ho neměl vyvracet a popírat.
malo by sa stať ihneď po slovách (tvrdzeniach) prorokov (al-Džurdžání, Šarhu’l-Mavákíf, III/177-179).
Neobyčejné události, které nastaly před tvrzením o proroctví, v rozporu s posledním kritériem zázraku, se sice nepovažují za zázraky, ale za zázraky z kategorie kramátů svatých. Proroci jsou před příchodem proroctví přáteli Boha na úrovni svatých. Neobyčejné události, které se u nich projevují, když se blíží proroctví, se nazývají „“. Jsou to zázraky, které se projevují u budoucích proroků s cílem ustanovit budoucí proroctví.
Najvýznamnejšie rozdiely sú nasledujúce:
Zázraky však nastávajú iba vtedy, keď ich vykonávajú vyvolení služobníci Boží, vyznamenaní prorockým poslaním, a sú v súlade s ich poslaním. Iné zázraky tieto podmienky nesplňujú.
Obvykle se předvádí a objevuje se na popud lidu. V té chvíli je lidu položena výzva a lid, bezmocný, nemůže vytvořit nic podobného. Rodiče a jiní majitelé zázračných věcí nemohou takové tvrzení učinit.
Jsou ztělesněním mravních ctností a vynikajících vlastností, obdařeni všemi druhy morálních ctností a vynikajících vlastností. Jejich chování je dokonce považováno za zázrak, svědčící o jejich proroctví. Proto ti, kteří nejsou obdařeni prorockými vlastnostmi, které jsou jim dány z Boží milosti, nemohou konat zázraky.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
