– Pokud byl tento verš zrušen, proč je v naší knize stále obsažen?
– Jaké výhody má pro dnešní lidi staré ustanovení?
Vážení bratři a sestry,
Zde je přeložený význam příslušných veršů:
„Ženy, jejichž manželé zemřeli, musí dodržovat čtyřměsíční a desetidenní čekací dobu (iddah), než se mohou znovu provdat. Po uplynutí této doby nemáte žádnou zodpovědnost za jejich rozhodnutí, pokud se rozhodnou v souladu se zákonem. Bůh ví vše, co děláte.“
(Al-Baqara, 2/234)
„Muži, kteří zemřou a zanechají po sobě manželky, mají ve své závěti zajistit, aby jejich manželky nebyly po dobu jednoho roku vyhnány z domu a aby se mohly z majetku, který po sobě zanechali, živit. Pokud se však samy rozhodnou odejít, nenesete vinu za jejich legitimní osobní rozhodnutí. Bůh je všemocný, moudrý a spravedlivý.“
(Al-Baqara, 2/240)
První verš se týká ženy, které zemřel manžel, a stanovuje dobu, po kterou má čekat.
období čekání (na nové manželství) trvá čtyři měsíce a deset dní
Je uvedeno, že (s výjimkou těhotenství, kdy je nutné čekat do porodu) je pro ženu, jejíž manžel zemřel, doba čekání (iddah) čtyři měsíce a deset dní, a to bez ohledu na věk, menstruaci nebo zda žila s manželem v manželství. V tom se shodují všichni učenci.
(porov. V. Zuhajlî, el-Fıkhu’l-Islâmí, 7/638)
Podľa drvivej väčšiny učencov, v druhom verši…
„a zemřelé manžely by neměly být jejich manželky po dobu jednoho roku z domu vystěhovány…“
Pravidlo týkající se toho bylo zrušeno (abrogováno) neskôr, a to 234. veršom tej istej súry, ktorý bol zoslaný neskôr.
(pozri Šaukána, Ibn Ašúra, výklad príslušného verša)
Avšak, vzhledem k uspořádání Koránu, přednost, kterou má verš, který byl zrušen, před veršem, který jej zrušil, ztěžuje přijetí tohoto názoru. I když někteří tvrdí, že z hlediska zjevení byl první z těchto veršů zjeven po druhém, je to záležitost, kterou je obtížné vysvětlit s pomocí důkazů.
(Ibn Ašur, tamže)
Z tohto dôvodu je vhodnejšie nepoužívať pojem abrogačné ustanovenie (nesh) v súvislosti s týmito dvoma veršami.
(Al-Džazírí, Ejsaru-t-tafasír, výklad k danému verši)
Pravdepodobnejšie vysvetlenie by mohlo byť toto: Tento druhý verš,
Nejde o dobu čekání po rozvodu, ale o závěť.
Tento verš tedy doporučuje, aby muži, kteří se zjevně blíží smrti, ve svém závěti doporučili, aby jejich manželky nebyly na dobu přibližně jednoho roku vystěhovány z domu, ve kterém bydlely, a aby jim byl poskytnut finanční příspěvek. Toto doporučení není povinné, ale je to jen rada.
(porov. Rašíd Ridá, al-Manár, al-Marághí, výklad příslušného verše)
Stručně řečeno, první verš popisuje povinnosti, které musí dodržovat žena, jejíž manžel zemřel.
období čekání (na nové manželství) trvá čtyři měsíce a deset dní
je uvedeno. Druhá veršová pasáž se týká manželky, která
rok, po ktorý je vhodné čakať v zamýšlení na zanechanie závěti, v zamýšlení na dom a výživné
jde o.
Z tohoto pohledu se ustanovení těchto dvou veršů vzájemně doplňují. V každém případě je nutné, aby žena, jejíž manžel zemřel, zůstala čtyři měsíce a deset dní. Pokud souhlasí s domovem a výživným, které jí navrhl její manžel, pak by měla zůstat rok. Pokud po čtyřech měsících a deseti dnech řekne, že domov a výživné nechce, pak není důvod, proč by nemohla odejít.
(pozri el-Menar, tamže)
Z tohto dôvodu nie je medzi týmito dvoma veršami žiadny rozpor.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
