– Proč jsme zodpovědní, když se kolem nás děje mnoho událostí mimo naši vůli a my jsme jimi ovlivněni?
Vážení bratři a sestry,
Odpověď 1:
Bůh stvořil anděly, kteří nemají schopnost hřešit, a zvířata, která nejsou zodpovědná. Kromě těchto dvou bytostí stvořil člověka, který má schopnost být dokonalý natolik, aby předčil anděly, a zároveň tak zkažený, aby byl horší než zvířata, která nemají rozum.
Člověk, který se zamyslí nad vesmírem a aktivitami v něm, může vidět, že Bůh nic nepotřebuje.
Zamysleme sa, co vesmiru chybělo před naším příchodem na svět, co jsme my po příchodu na svět doplnili.
Neboť cože s naší modlitbou děláme, že by se zdálo, že Bůh něco potřebuje?
Bůh ví všechno dokonale.
Ale to, že to ví, neznamená, že nás má vést.
Protože Jeho vědomí je věčné. To znamená, že současně vnímá minulost, budoucnost i přítomnost. A každý ví ze svého svědomí, že dělá a říká to, co chce, a nedělá a neříká to, co nechce. Podle tohoto principu Bůh ví, co děláme. Ale my sami víme ze svého svědomí a rozumem, že to, co děláme, děláme z vlastní vůle.
Bůh nás stvořil, abychom ho poznali a sloužili mu tak, jak si zaslouží. Stvořil také nástroje a prostředky, které nám umožní tuto úlohu splnit. To znamená, že to, co se od nás očekává, je v rovnováze s prostředky, které k tomu máme k dispozici. Každý, kdo má smysl pro spravedlnost a svědomí, ví, že zde není žádná nespravedlnost. Nicméně, otázka, zda nás Bůh při stvoření měl nebo neměl na něco zeptat, by znamenala zcela omezit Boží vůli.
Namísto toho, aby sme sa spoliehali na zharmadu našich vedcov
„Vysoko nad vším je Alláh“
je.
To znamená, že se ho nikdo nebude na jeho činy ptát.
Nikdo však nemůže tvrdit, že by jakýkoli jev, který Bůh ve vesmíru stvořil a způsobil, byl bez smyslu nebo nespravedlivý. Vždyť ve vesmíru neexistuje nic, co by bylo bez smyslu a nesmyslné. Vědci, kteří důkladně zkoumají celý vesmír, jsou ohromeni touto božskou moudrostí.
Jedním z mnoha moudrých důvodů, proč Bůh stvořil člověka, je…
uctívání
je.
Protože:
1.
Bůh stvořil člověka k zkoušce. Toto moudro je jistě nemožné bez stvoření člověka.
2.
Bůh projevuje svou krásu a dokonalost ve vesmíru, a to jak sám
-v charakteristickém stylu-
Chce vidět a zároveň vidět očima druhých. A když mluvíme o vidění očima druhých, v první řadě myslíme na člověka. A tato moudrost zase vyžaduje stvoření člověka.
3.
Stvořil nás pro uctívání. K naplnění tohoto smyslu je nutný stvořitel. Bez stvoření není možné uctívání. Podle množství uctívání, které zde vykonáme, se nám připravuje místo v ráji.
4.
Prohlášet, že Bůh je větší než všechno ostatní, a šířit Boží příkazy. Aby se tato moudrost mohla uskutečnit, je nutné, aby byl stvořen jak ten, kdo ji šíří, tak i ten, komu je šířena.
5.
Stejně jako semeno musí spadnout do země, aby z něj vyrostl strom, tak i člověk byl poslán na pole tohoto světa, aby rostl, dozrával a dosáhl pokroku.
6.
Kdybychom byli stvořeni v jiném světě, museli bychom se stejně ptát, proč jsme byli stvořeni právě v tomto světě. Lze říci, že jsme sem byli posláni proto, že toto je pro člověka nejvynikajícíjší zkušební místo.
Vzhledem k tomu, že v celém vesmíru nenacházíme bezúčelné činy a skutky, pak je samozřejmé, že je nenajdeme ani v šaríatu. To znamená, že Bůh nám neukládá úkoly, které bychom nemohli zvládnout. Bůh, který ukládá úkoly všem zvířatům, rostlinám a neživé přírodě, nám samozřejmě také uloží určité úkoly. Jinak by moudrost, která existuje v celém vesmíru, byla pro lidi nesmyslná. Bůh, který ve svých činech nezná nesmyslnost a ošklivost a je od takových věcí osvobozen, nám samozřejmě musí uložit břemeno, které zvládneme.
Vek vesmíru je vyjadrený v miliardách rokov, zatiaľ čo vek ľudstva je vyjadrený siedmimi tisíci rokmi. Ešte pred stvorením ľudstva sa táto posvätná hadíska správa týkala predovšetkým andělského světa. Tieto požehnané bytosti, ktoré poznajú Boha, pozorují a rozjímajú o Jeho dielach a sú vzdialené od vzbury proti Nemu, napĺňali správu z hadískej správy svojimi modlitbami, chválami, poslušnosťou, poznaním a láskou. Živočíšný svet tiež žil v dokonalom súlade s cieľom svojho stvorenia a svojím duchovným aspektom pripomínal anděly. Rastlinný svet a neživé bytosti tiež plnili svoje úlohy s dokonalou poslušnosťou.
„Není nic, co by neoslavovalo Alláha a neproslavovalo Jeho jméno…“
(Al-Isra, 17/44)
v posvátném verši, který zní:
„věc“
Toto vyjádření zahrnuje veškeré stvoření, živé i neživé. Všechno ho chválí a vzdává mu poctu.
Bůh se rozhodl stvořit další bytost, která by byla schopna vykonávat ještě vyšší stupeň chvály a uctívání: tou vznešenou bytostí byl člověk, který měl být zástupcem na Zemi. Když Bůh oznámil andělům, že stvoří člověka z prachu země, ozvalo se podobné otázky jako výše, a na ně jim bylo odpovězeno:
„Vy neznáte to, co já vím…“
bylo nařízeno.
Tito noví hosti, kteří byli podrobeni zkoušce a v případě úspěchu měli předčit anděly, byli, jak je uvedeno v Koránu, stvořeni pouze pro uctívání Alláha.
„Já jsem stvořil džiny a lidi jen proto, aby mi sloužili.“
(Zariyat, 51/56)
V uvedeném verši
„uctívání“
slovo, které interpretuje mnoho teologů
„zručnost“
Vzhliadnúc na význam, ktorý mu byl přisouzen, bylo zřejmé, že tento člověk má za úkol poznat Boha, vědět o jeho existenci a jedinečnosti, věřit v nekonečnost jeho atributů a pozorovat a přemýšlet o světu stvoření s moudrostí a poučením.
Tento výjimečný tvor nebude vystaven pouze projevům krásy, ale bude podroben zkouškám jak projevů krásy, tak i projevů majestátnosti Boha.
A tak se stalo a tak to pokračuje. Nepochopitelné je, že zažíváme požehnání, laskavosti, štědrosti, krásy, zdraví, pohodu, radost – to vše jsou projevy Boží krásy. A lidstvo stojí před volbou: vyjádřit vděčnost za tyto projevy, nebo ne. Bohužel, většina lidí je pod vlivem své nižší já a ďábla, jsou opojeni projevy Boží krásy a tuto zkoušku prohrávají.
Druhá stránka zkoušky jsou projevy majestátu, jako je nemoc, neštěstí, zkáza, pohroma, smrt… A v důsledku toho trpělivost, důvěra v Boha, podřízení, spokojenost, podrobení se zkoušce. Ačkoli rozum by si myslel opak, skutečností je, že těch, kteří tuto zkoušku zvládli, je mnohem více než těch prvních.
Moudrost v tom spočívá v tom, že neštěstí a nemoci člověka velmi dobře připomínají a učí ho, že je pouhým otrokem a bezmocnou bytostí. A zde je věta z Nur, která by mohla osvětlit naše téma:
„Stvořitel, moudrý a všemocný, vložil do lidské duchovní podstaty nekonečně velkou neschopnost a nekonečně velkou chudobu. Aby se tak stal nekonečně rozsáhlým zrcadlem, které by odráželo nekonečné projevy moci nekonečně silného a milosrdného Boha a nekonečné bohatství nekonečně štědrého a laskavého Boha.“
(Slovo, Dvacetatřetí slovo)
Člověk, stvořený k uctívání a poznání, aby mohl v tomto údolí dosáhnout vyšších stupňů, bude vnímat svou bezmocnost a chudobu, neustále se bude uchýlit ke svému Pánu a prosit ho o pomoc. Nebude se zdráhat modlit se a bude usilovat o klid. To vše je možné díky všem druhům neštěstí, nemocí, beznaděje a úzkostí, které člověka v tomto světě vedou k prosbě a útočišti, a to především skrze jeho vlastní já a šejtána.
Duše, které v zoufalství nacházejí útočiště u svého Pána, získávají pozitivní bod v tomto světském zkoušení. Ale v projevích štěstí, zdraví a blaženosti se člověk místo toho, aby si uvědomil svou bezmocnost, může těmto věcem oddávat, zapomínat na svou podstatu a upadat do nepozornosti.
Velmi důležitým aspektem této problematiky je, že když hovoříme o poznání Alláha, je nutné vzít v úvahu všechna jeho jména a atributy, nejen ty, které vyjadřují jeho krásu.
Boh je nielen Milostivý (Rahmán), ale aj Vševládný (Kahhár). On je ten, kdo dáva česť, i ten, kdo dáva poníženie. Keby sa v tomto svete prejavovali iba krásné Božie vlastnosti a člověk by sa s nimi iba stretával, jeho poznanie by bolo nedokonalé. Na tomto svete skúšky musí človek poznať Boha nielen s krásnymi, ale aj s majestátnymi vlastnosťami. V posmrtnom živote sa však cesty rozídu. Časť lidí vstúpi do raja ako odměnu za modlitby, čistotu, dobré skutky a krásnu morálku a bude sa navždy stretávať s prejavmi Božej krásy, milosti, laskavosti a dobroty v najvyššej miere. Ti, čo sa vydali cestou neviery a pohanstva a upadli do blúdenia a zvrhlosti, sa však stretnú s prejavmi Božej majestátnosti, čestnosti a trestu. Tak v posmrtnom živote sa v najvyššej miere prejavia nielen krásné, ale aj majestátne Božie vlastnosti.
V knižní sérii Nur Külliyat je modlitební věta:
„Ukáž nám pôvodné vzory a zdroje, z ktorých si nám ukázal tie vzory a tieňové obrazy.“
(Slova, Desiate slovo)
Věci v tomto světě jsou ve srovnání s posmrtným životem jen stínem, slabým projevem skutečnosti. A ti, kteří plní svůj úděl v tomto životě a snaží se žít správně, dosáhnou pravé podstaty.
Nezabúdajme ani na to, že ako milosrdenstvo, tak aj trest má svoj skutočný význam v posmrtnom živote.
Odpověď 2:
Osud môžeme rozdeliť na dve kategórie: osud nutný a osud volitelný.
„Nevolné poslání“
Na to nemáme žádný vliv. Je to něco, co je naprosto mimo naši vůli. Místo, kde se narodíme, naši matka a otec, náš vzhled, naše schopnosti – to vše je součástí našeho nevyhnutelného osudu. Sami o tom nemůžeme rozhodovat. A za tento druh osudu nejsme zodpovědní.
Druhá část je osud,
závisí na naší vůli. Bůh věděl a takto to předurčil, co my rozhodneme a co uděláme, díky své věčné moudrosti. Ve vaší otázce se jedná o tuto oblast. To znamená, že si určíte typ kandidáta a hledáte ho. Bůh pak před vás postaví několik osob s požadovanými vlastnostmi. A vy si z nich s pomocí své vůle vyberete a přijmete jednoho z nich.
Že Bůh věděl už od věků, s kým se budete ženit/vdávat.
osud, osudový, osudově
ale je to na vašem rozhodnutí
svobodná vůle
To jsou hranice odpovědnosti člověka, o kterých mluvíme.
Naše srdce bije, krv sa čistí, naše bunky rastú, množia sa a odumierajú. V našom tele sa deje mnoho vecí, o ktorých ani nevieme. A my s tým nemáme nič spoločné. Tieto procesy pokračujú dokonca aj v spánku.
Ale velmi dobře víme, že existují i věci, které děláme z vlastní vůle. My rozhodujeme o činech, jako je jídlo, pití, mluvení, chůze. Máme, byť slabou, vůli, málo, ale přece jenom, znalostí a malou, ale přece jenom, sílu.
Na križovatkách sami rozhodujeme, ktorou cestou pôjdeme. Život je plný križovatiek.
V tom případě,
Kdo jiného než sami sebe můžeme obvinit z trestného činu, který jsme vědomě a bez jakéhokoli nátlaku spáchali?
Ľudská vôľa, nazývaná volný úsudek, sa síce zdá nevýznamná, ale využíva zákony platné ve vesmíru a spôsobuje, že sa uskutočňujú velké veci.
Představte si, že horní patro bytového domu je plné laskavostí a sklep je plný mučících nástrojů a že se v tomto bytovém domě nachází výtah.
Tento muž, kterému byl předtím vysvětlen princip fungování výtahu v bytovém domě, bude po stisknutí tlačítka pro horní patro obdařen laskavostí, zatímco po stisknutí tlačítka pro spodní patro bude potrestán.
Jediné, co zde vůle dělá, je rozhodnout, na které tlačítko stisknout, a zahájit akci. Výtah se však pohybuje podle určitých fyzikálních a mechanických zákonů, nikoli podle vůle a moci osoby, která je uvnitř. To znamená, že člověk se na horní patro nedostane vlastní mocí, ani se na dolní patro nedostane vlastní mocí. Nicméně, rozhodnutí, kam výtah pojede, je ponecháno na vůli osoby, která je uvnitř.
Všechny činy, které člověk vykoná ze své vlastní vůle, lze posoudit podle tohoto měřítka. Například Bůh lidem oznámil, že chodit do hospody je hřích, zatímco chodit do mešity je ctnost. Lidské tělo je však, podobně jako výtah v tomto příkladu, svou vlastní vůlí schopné jít na obě místa.
Stejně jako v aktivitách vesmíru, ani v aktivitách těla nemá člověk svobodnou vůli a lidské tělo se řídí božskými zákony zvanými zákonem vesmíru. Nicméně, rozhodnutí, kam se vydá, je ponecháno na vůli a volbě člověka. Které tlačítko stlačí, kam se chce vydat, tam se tělo vydá a následkem toho je odměna nebo trest za cestu na dané místo přisuzován tomuto člověku.
Všimněte si, že se to děje pod záminkou osudu,
„Co jsem se to dopustil za zločin?“
Zdá sa, že osoba, která to říká, ignoruje svobodnou vůli.
Pokud člověk,
„list, který nese vítr“
Pokud tedy nemá svobodnou vůli, není zodpovědný za to, co dělá, pak co má smysl v pojmu zločin? A ten, kdo to říká, nehledá spravedlnost u soudu, když se mu stane křivda?
Místo toho by měl podle svého chápání uvažovat takto:
„Tento muž mi podpálil dům, urazil mou čest, zabil mé dítě, ale je to omluvitelné. V jeho osudu bylo spáchat tyto činy, co měl dělat, nemohl se chovat jinak.“
Myslí si to takozto skutečně ti, kterým byla porušena práva?
Kdyby člověk nebyl zodpovědný za to, co dělá,
„dobře“
a
„zlý“
Slova by ztratili smysl. Nebylo by potřeba chválit hrdiny ani hanit zrádce. Protože by ani jedni, ani druzí nečinili z vlastní vůle. Nicméně, nikdo takové tvrzení nečiní. Každý člověk svědomitě uznává, že je zodpovědný za své činy a není jen listem na větru.
Pre viac informácií kliknite sem:
– Ptá se člověka, zda si přeje být stvořen a zda chce být zkoušen?..
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
