Je chatování (komunikace na chatu) dovolené a jaké jsou jeho nevýhody?
Vážení bratři a sestry,
Mladí ľudia sú povzbuzovaní k tomu, aby sa venovali umeniu.
Niektoré veci sa nedajú naučiť opisom, ale len skúsenosťou. Kto to nezažil, nepochopí. Ať už vysvetľujete dieťaťu, ako horí oheň, sebeľubovoľne, dokým to samo nezačne pociťovat, nepochopí, čo oheň skutočne znamená.
Jednou z věcí, jejichž škodlivost je možné plně pochopit až po osobní zkušenosti, je sláva a peníze. Obzvláště naši mladí lidé obětují mnoho materiálních i duchovních hodnot, aby dosáhli těchto dvou cílů a stali se „umělci“. Nicméně, jsou to touhy, které, jak říká přísloví, „zevnějšek tebe, vnitřek mě spálí“.
A zde je, jak krátce a výstižně náš milovaný Prorok vyjádřil škodlivost těchto choutek: „Škody, které způsobí člověku touha po bohatství a slávě, jsou větší než škody, které způsobí stádu ovcí dva hladoví vlci.“ „Ten, kdo má údolí plné zlata, touží po dalším údolí plném zlata!“ (Buhari, Rekaik 10)
Inteligentní lidé dokáží využít rady, které jim přináší náboženství, a zkušenosti druhých. Malé děti a hlupáci však nevěří tomu, co vidí, ani zkušenostem druhých, dokud to sami neprožijí.
Nyní bych vám rád zprostředkoval z první ruky, co prožila jedna slavná umělkyně, a jak sláva a peníze z ní udělaly to, co udělaly. Tento rozhovor vedl Kenan Erçetingöz, autor bulvární rubriky. Umělkyně pronesla tato poučná slova:
„Tato prokletá věc, kterou nazýváme peníze, člověka skutečně zkazí. Prostě šíleně utrácíte peníze, 55metrová jachta nestačí, tak si koupíte 75metrovou. 10 služebníků v domě nestačí, tak jich budete mít 20. To je zkazení. Zapomenete na hladového člověka na ulici. Začnete zapomínat na svou víru. Já jsem v životě nejedl vepřové maso, ale všichni kolem mě vepřové maso jedli a já jsem se z toho zvracel. Myslíte si, že peníze jsou u mě, takže moc je u mě. Zapomenete na svého Stvořitele. A pak vám jeden den takhle práskne do tváře, ‚vzchop se‘, říká.“
Teď mi chybí ne ta luxusní životní úroveň, ale ty staré časy. Bydleli jsme v bytě, tří pokojů a kuchyně. Kdybychom neměli tolik peněz. Kdybychom neměli ty lodě, letadla, nic z toho. To lidem prostě nedokážu vysvětlit.
Ztrácíte duchovní cit. Na prvním místě jsou materiální city. Není důležité, kde jste, ale s kým jste. Pokud žijete v stanu s člověkem, kterého velmi milujete, ten stan se vám bude zdát jako palác. Ale pokud žijete v paláci sami, ten palác se vám bude zdát jako vězení. To znamená, že jakmile se materiální věci dostanou na první místo, stáváte se arogantními. Začínáte pohrdat lidmi. To znamená, že ta prokletá věc zvaná peníze skutečně člověka zkazí.“
Toto jsou poučné slova, která pronesl umělec. Jsem si jistý, že jste si všimli i těch skrytých výpovědí o lítosti mezi řádky. Proto říkáme našim mladým lidem: „Mladí, pozor! Nenechte se svůdnými životy, které vidíte na obrazovkách, svést.“
Môžu po ňom zostať len výčitky, hriechy a trápenia.
Příběh proměny slavného modela a herce Yaşara Alptekin, který ztvárnil v knize s názvem „Narodil jsem se znovu modlitbou“, je plný poučení… Zde je to, co sám řekl:
„Lidé se velmi zajímají o to, jak modelky a umělci žili a co dělali v době své slávy. Ale co se stalo potom?“
Většinou se na to zapomene. A co se týče toho, co se stalo s těmi starými modelkami, v dnešní době, s tolika honem za slávou, nevím, koho to zajímá a kdo se z toho, co prožily, poučí. Vím jen, že jsem přišel na tento svět a odcházím.
Někdy v rámci velké komunity, společenství, vše, co prožívá jeden člověk, může být shrnutím všeho, co prožívají a prožívat budou všichni ostatní. Protože sláva není život jednoho člověka! Sláva je jako proud davu v jednom těle. Ten dav, který vás buď potleskem, buď výkřiky nesouhlasu vítá, dělá to za vše, co prožívají a co prožívat nemohou ve svém vlastním životě.
Když se v tomto stavu ohlédnu zpět na svůj život, tak na otázku, kterou mi s jistou ironií kladli někteří lidé kolem mě: „Yaşar Alptekin tolik toho dokázal, stal se tak populárním; byl mu nabídnut sláva, peníze, ženy, uznání a veškeré dobro. Tak co z toho všeho teď má, co mu z toho všeho zbylo?“, odpovídám celým srdcem:
Především jsem přišel do tohoto světa ne proto, abych mu patřil, ale abych ho poznal. Pro mě je důležitější potřebovat co nejméně věcí, než vlastnit jich mnoho. Z mého starého života mi zbývají lítosti, hříchy a bolesti. Být si toho vědom a pokáním získané zkušenosti využít k postupu na cestě k osvícení – to je největší dar, který mi Bůh dal.
Obávám se, aby si mladí lidé, kteří si přečtou, co jsem prožil, nemysleli: „Aha, tak my si taky užijeme život do třiceti, čtyřiceti let a pak se k Bohu obrátíme a spasíme se!“ Protože v tomto životě nikdo neví, co se zítra stane!
Navíc jsem opustil možnosti, které by mladí lidé považovali za atraktivní, jako jsou peníze, sláva a ženy, které jsem měl ve svém starém životě. V mém prostředí modelingu a herectví jsou lidé, kteří žijí stejným životem až do 50-60 let. Nemyslel jsem si: „Už takhle žít nemůžu, už jsem starý. Tak se alespoň obrátím k víře.“ Naopak, bylo mi 42 let a klidně jsem mohl žít stejným životem. Ale krása víry, modlitby a služebnictví Bohu mi přišla lákavější a sladší než jakékoli lákadlo z mé minulosti.
Všechno, co jsem zažila včerejším a dnešním životem, mé pády i vzestupy mi ukázaly, že každý nádech, který vdechnu, ztrácí platnost s dalším výdechem… Život se podobá mólnému pódium. Stejně jako v módním světě, kde se na přehlídkách módy nosí a sundávají různé šaty a nosí se nové kreace, každý nádech, který vdechneme a vydechneme, je jako různé šaty, které nosíme.
Obzvlášť se obracím k mladým lidem, protože mladí lidé mohou závidět zářivý život ve světě umění a filmu… Kdyby ten život člověka šťastným činil, kdyby uspokojoval jeho rozum, duši, srdce a city, já bych opustil ten honosný a pyšný život a neuchýlil se k životu asketickému, dervišskému, jako Yunus…
Nezabudnite! Žiť „podľa islámu“ neznamená vzdychnúť sa od sveta, umenia a zábavy; znamená to len byť selektívny a dávať pozor na to, aby to, čo robíme, bolo v súlade s naším nábožením. V rámci toho, čo je dovolené, je dostatok zábavy a potešenia; nie je nutné sa púšťať do hriešnych aktivití…
Ani ja som sa úplne nevzdala modelingu, televízie a filmu; ale som vyberavá a dbám na to, aby to bolo v súlade s naším nábožením. Konekoncov, umenie je predsa aj prostriedkom na šírenie posolstva, nie? Ak to robíme s úctou a s čistým srdcom, môžeme dokonca získať odmenu!“
Skrývají se za pojmem „svoboda tisku“.
Bohužiaľ, v dnešnej dobe je strata skromnosti a morálnych citov považovaná za predpoklad modernosti. Tí, čo reagujú s výrazy typu „Toto je obscénní, je to proti slušnosti, je to škodlivé“, sú obviňovaní z reakčnosti a zastaranosti. Tento prístup tvorí jeden z najväčších problémov Turecka v boji proti obscénnosti.
Tisk a média jsou svobodná a nesmí být cenzurována nikde na světě. Svoboda tisku je zárukou toho, že média poskytují přesné, nestranné a spolehlivé informace. V tomto smyslu svoboda tisku není výsadou udělenou tiskovým organizacím, ale je nevyhnutnou podmínkou pro „svobodu informací“, ústavní právo občanů.
Obsah s obscénním obsahem se však neomezuje pouze na zprávy. Jaký vztah k svobodě tisku mohou mít reklamy, seriály, filmy a mnoho dalších programů?
Kontrola publikácií s obscénnym obsahom neobmedzuje slobodu tlače. Sloboda tlače sa nemeria tým, koľko obscénneho obsahu je možné publikovať. Objavovanie sa obscénneho obsahu totiž nie je nevyhnutnou podmienkou pre existenciu tlače. V skutočnosti existuje mnoho novín, časopisov, televízií a rozhlasových staníc, ktoré vysielajú v súlade s hodnotami spoločnosti.
Média by sa mali zamyslieť sami nad sebou, namiesto toho, aby sa stavali proti legislatívnym opatreniam na boj proti obscénnosti s tvrdením, že je obmedzená sloboda tlače, a zvážiť, či rešpektujú verejný poriadok, kultúru a hodnoty.
Zároveň zákony zaručují svobodu tisku a médií, ale zároveň uvádějí, že tyto instituce poskytují veřejnou službu. Publikace poskytující veřejnou službu by měly být takové, které umožňují sdílení kultury a hodnot a posilují jednotu a soudržnost. V tomto kontextu jsou publikace s obscénním obsahem v rozporu s pojetím veřejné služby.
Jednou z nejsilnějších zbraní prostituce je internet.
Technologické vynálezy sú ako dvojsečný meč. Najvýraznejším príkladom je atómová bomba, jadrová energia? Ak sa nepoužívajú prospešne, zničia tisíce, milióny ľudí a živočíchov. Televízia a internet by sa mali posudzovať v tomto kontexte. Pri nesprávnom používaní povedú k mnohým neželaným následkom.
Především jsme byli nepřipraveni na televizi, významný technologický vynález. Západ měl pro to příslušnou infrastrukturu. Čtenářské návyky byly na dostatečné úrovni a co je nejdůležitější, staly se z nich zvyk. Proto Západu televize nepoškodila tak, jako nám. Televizi se tam sleduje vyváženě a v potřebném množství, čas se tam neplýtvá.
U nás se naopak, protože televize se dostala do domácností dříve, než se lidé naučili číst, téměř vymizela i tak slabá čtenářská kultura. Vše se zvrtlo, náš lid se stal televizní závislák. Ať už to potřebují, nebo ne, lidé se od televize neodtrhnou, dokud nejdou spát. To vede k zániku sociálních vztahů.
Stejná situácia platí aj pre internet, technologický zázrak našich čias. Opäť sme boli zaskočení neprípravou. Internet sa však stal neodmysliteľnou súčasťou nášho každodenného života. Musíme ho v každej oblasti využívať čo najlepšie. Dnes nie je možné v skutočnom zmysle slova obchodovať ani sa vzdelávať bez internetu.
Bohužiaľ, do mora internetu sme sa vydali bez toho, aby sme vedeli, co je internet, co není, ako ho využiť a aké sú jeho výhody a nevýhody. Len malá skupina, ktorá vie plávať, z toho profituje, zatiaľ čo ostatní sa topia…
Nový typ závislosti: internetové kaviarne
Výzkum provedený na Univerzitě Cumhuriyet odhaluje tuto hořkou pravdu. V rámci výzkumu na téma „Nový typ závislosti: internetové kavárny“ se zjistilo, že 43 % návštěvníků internetových kaváren chatuje, 26 % hraje různé počítačové hry, 7 % sleduje filmy a 19 % se pohybuje po internetu. Z těch, kteří chatují, 36 % hledá přátele, 14 % flirtuje, 34 % si povídá o běžných tématech a 6 % za účelem sexuálního kontaktu…
V internetových kaviarňach 54,5 % užívateľov, ktorí sa prihlásili na internet za účelom hrania hier, hrajú hry s násilím, zatiaľ čo 22 % uprednostňuje hry intelektuálneho charakteru. Podiel užívateľov, ktorí hrajú hry so sportovou tematikou, je 19 %. Hráčom, ktorí hrajú hry s násilím, sa obyčajné zabíjanie nezdá „atraktívne“; uprednostňujú hry, v ktorých sa zabíja roztrhnutím na kusy alebo s utrpením.
Třetí nejčastější aktivita v internetových kavárnách je procházení internetu, přičemž nejvíce pozornosti upoutávají webové stránky s pornografickým obsahem. 24 % uživatelů navštěvuje herní stránky, 23 % stránky s kulturním a uměleckým obsahem a 20 % stránky s pornografickým obsahem, zatímco pouze 4 % navštěvují stránky s vzdělávacím obsahem.
Internet, ktorý otvára nové obzory v oblasti zdieľania informácií a komunikácie, sa v nesprávnych rukách stáva nebezpečnou zbraňou; pre niektorých sa internet stáva závislosťou, ktorá presahuje úroveň vášne, a vykazuje účinky drogové závislosti.
V posledných rokoch sa internetové kaviarne prudko rozšírili, ale vzhľadom na nedostatok legislatívy a kontroly sa nedarí vytvoriť určitý štandard, a preto sa tieto prevádzky prezentujú skôr ako miesta, kde panujú nehygienické podmienky, než ako moderné zariadenia.
Krik matky
Nemůžeme kvůli nedostatku znalostí a kultury internetu odmítat nebo ignorovat tuto technologickou výhodu. Musíme se naučit, jaké jsou její výhody a nevýhody, a využít ji k prospěchu. Dnes žijeme v počítačové éře, a jelikož se bez nich neobejdeme, musíme přijmout nezbytná opatření.
Nie len u nás, ale aj na rozvinutom Západě začala počítačová a internetová závislost znepokojovat pedagogy. V Európe organizujú nevládné organizácie kampane proti počítačovému šialenstvu, ktoré mladých prakticky drží v zajetí. Pozoruhodné je heslo kampane v Nemecku: „Nemám počítač, ale mám spoustu přátel!“
Mladí, kteří mají doma vlastní počítač a tráví celý den před obrazovkou, si obtížně dělají přátele. Postupně se stávají aspořádnými a problematickými jedinci. Počítačové hry a procházení internetu stále více odloučují děti a mládež od společenského života. Protože jsme cizí počítačové a internetové kultuře, způsobuje to mnoho ekonomických a sociálních problémů. Tyto negativní jevy se dostávají až do novin.
Místo abychom se na tyto negativní stránky dívali a počítač zrušili, je třeba tyto negativní stránky odstranit; k tomu je nutné povědomost mladých lidí zvýšit. Pokud tak neučiníme, bude to mít drahé následky. A tady je příklad události způsobené neinformovaným uživatelem.
Chudák matka vzlycuje:
„Když nám náš syn popisoval výhody internetu, všechno znělo skvěle, dokud se nestal jeho otrokem! Telefonní linka nám byla zrušena kvůli vysokým telefonním účtům a dluhům, které jsme nemohli splatit z vlastních prostředků.“
Mezitím se pokazil počítač. Mysleli jsme si, že se syn zbaví tohoto zlozvyku, a moc jsme se radovali, ale radovali jsme se předčasně. Internetové kavárny jsou otevřené do pozdních hodin. První den, co tam šel, se domů vrátil ve dvě ráno. Jakmile se usadí za internet, zapomene na čas a peníze mizí, prostě jim to nestačí.
Takto uplynul rok. My sme sa ho moc nepokúšali ovplyvniť, občas sme ho upozornili, ale náš syn bol ako opitý, necitlivý. Nakoniec sme zbankrotovali. Keď nemohol nájsť peniaze, začal bez nášho vedomia brať peniaze od otcových spolupracovníkov. Aby sme mohli splatiť dlhy, dali sme do predaja všetko, čo sme mali. Škody, ktoré nám spôsobil, už dávno prevýšili jeho prínosy.
22-23 rokov je najplodnejšie obdobie v živote človeka. Po tomto incidente sa môj synovi skončilo školské obdobie. Nemá prácu, nepracuje. Mladí trávia najkrajšie roky svojho života za týmto prístrojem. Ako môžeme túto možnosť využiť, čo by mali robiť inštitúcie a organizácie? Oprávnené orgány musia na to nájsť riešenie!“
Když se přehání, internet může mít i další nežádoucí účinky… Zde je shrnutí od autora bulvárních článků Aykuta Işıklar:
„Internet je skvelý, ale je treba ho užívat s mírou. Je zrejmé, že závislosť na ňom má mnoho škodlivých následkov. Najprv to môže narušiť váš vzťah s partnerom. V poslednej dobe sa mnoho žien sťažuje na to, že ich manžel venuje internetu viac pozornosti ako im. Trpia pocitom, že sú odsunuté na vedlejší kolej, zabudnuté, zanedbávané. Sú dokonca aj také, ktoré sa cítia ako milenky svojho manžela.“
Někteří moji přátelé říkají: „Už nemáme ani sobotu, ani neděli… Tak jako tak jsme ho sotva viděli, teď ho nevidíme vůbec.“ Je to skutečně společenský problém, o kterém je třeba přemýšlet. Provádějí naši sociální vědci seriózní výzkum o internetu a rodinném životě? Já se budu muset spokojit s tím, co jsem slyšel. Je jisté, že existují muži, kteří věnují své manželce méně času kvůli internetu.“ (Mehmet Oruç, Zdroj klidu – rodina, str. 54)
Do akej miery je chatové priateľstvo spoľahlivé?
V dnešnej dobe, v ktorej sa počítače a internet šíria vo výnimočne krátkom čase a sú prítomné vo všetkých oblastiach života, od nakupovania a obchodu cez organizáciu inštitúcií a organizácií, propagandu a reklamu, vážny výskum a zábavu až po rodinu, prechádza ľudstvo novým vývojovým štádiom.
Naše náboženstvo nesměřuje proti inováciím a objevům, kterých lidstvo dosáhlo, jelikož nám k dispozici poskytl všechny světské zdroje. Vždyť Bůh, který zná veškeré vědy a neznámé, které člověk nezná, ale které existují, učí svého služebníka (člověka) vědě, kterou mu chce dát, v čase, který si sám určí, prostřednictvím jeho pozorování a experimentů.
Inými slovami, člověk dosahuje poznání prostřednictvím práce a úsilí a jako odměnu za své snahy ho obdrží od Alláha. Pokud je tomu tak, proč by se náboženství mělo stavět proti vědě, technice, vynálezům a inovacím?
Naše náboženstvo však odporuje tomu, aby vynálezy a inovácie neboli využívané v prospech humanity, aby prostredníctvom nich ľudia neboli poškodzovaní a aby boli porušované Božské zákony a nařízení. V dnešnej dobe, s internetovou revolúciou, ľudia získavajú prístup k informáciám jednoduchým a spoľahlivým spôsobom. Vzájemne si vymieňajú informácie. Informácie sa dostanú k tým, kteří je potřebují, rychle, snadno a v dobré víře a s vážností.
Náboženství nezakazuje, aby si lidé vyměňovali informace a navazovali smysluplné, slušné a úctyhodné vztahy. Bohužel však ne všechny internetové vztahy se těmito kritérii řídí. Existuje skupina vztahů, které jsou založeny a udržovány pouze na zvědavosti, vzrušení, dobrodružství, zájmu a hledání uspokojení, a to s důrazem na sexualitu.
Aj keď sa snaží tieto internetové známosti ospravedlňovať názvy ako „virtuálne priateľstvo“ či „fiktívne priateľstvo“, z náboženského hľadiska nie sú prijateľné (vhodné) z hľadiska cieľa, obsahu (rozoberaných tém), súkromia a intimitou (odlúčenia sa do súkromia) a najmä z hľadiska škôd, ktoré spôsobujú rozmaneným rodinám. V tomto vzťahu totiž chýba čistý úmysl a transparentnosť s cieľom získania informácií. Naopak, ide o vzťah, v ktorom je cieľom uspokojenie pohlavného pudu, zbavené pravidiel a morálnych zásad.
Morální osobnost člověka je zneužívána a poškozována tímto bezodpovědným a nekontrolovaným vztahem. Tento vztah, podobně jako nemoc, obklopuje a vtáčí do sebe děti, mladé lidi a osoby s rodinou. Odtrhuje je od jejich rodiny a okolí. Vrhá je do prázdnoty s narušenou psychikou a morálními hodnotami.
Otvára dvere morálnej korupcii.
Už není možné používat pro internetové přátelství výrazy typu „protože se odehrává ve virtuálním prostředí, nemělo by se mísit s realitou“. Protože po důkladném prozkoumání rozměrů, vývoje a důsledků těchto událostí z každého úhlu pohledu, se zjistí, že jde o rozsáhlou morální a sexuální dekadenci ohrožující věkovou skupinu 14–34 let.
Islámské náboženstvo, které klade důraz na zachování cudnosti a cti v oblasti sexuality, sice nařizuje ženám i mužům, aby chránili svou cudnost a čest (Nur, 24/32-33), ale zároveň neignoruje uspokojení sexuálních potřeb a toužeb, které vyplývají z lidské přirozenosti; naopak to považuje za naprosto přirozené a jako legitimní cestu k uspokojení těchto potřeb uvádí manželství.
V tejto súvislosti nám 21. verš súry Ar-Rum (21:21) jasne a zrozumiteľne osvetľuje situáciu. V verši je chválená víra tých, ktorí si chránia cudnosť a spokojují sa s legálnými pohlavnými styky v rámci manželstva, a kteří tak dosahují štěstí a blaženosti. (Al-Mu’minun, 23:5-6)
Dále považuje za vhodné, aby si potenciální manželské páry, které se snaží navázat manželství, mohli navzájem prohlédnout, prohlédnout si, poznat, mluvit si a vzájemně si sdělit své požadavky v přítomnosti svých blízkých (bez soukromí).
V této souvislosti je užitečné se zaměřit na problematiku, která se ve fikhu nazývá „halvet“. Pobyt muže a ženy na stejném místě o samotě, pokud mezi nimi neexistuje trvalá překážka pro uzavření manželství, se podle islámského práva označuje termínem halvet.
V hadítech je zakázané, aby sa dve osoby, medzi ktorými neexistuje manželský sväzok alebo trvalá prekážka k uzavretiu manželstva, ocitli samy v uzavretom priestore. V jednom hadíse prorok Mohamed povedal: „Kto verí v Alláha a v den zmrtvýchvstania, nech sa neostáva sám s cudlou ženou, s ktorou nie je v manželskom sväzku; lebo tretím v takomto prípade je šejtán.“ (Múslim, Hajj, 74)
Taková situace je pro opačné pohlaví svůdná. Může vést k cizoložství nebo pomluvám a poškození cti zúčastněných stran. Proto je třeba věnovat této záležitosti zvláštní pozornost.
Závěrem; každý muslimský dospívající, bez ohledu na věk, by si měl uvědomit, že je jeho posláním chránit se před chováním a vztahy, které by mohly vést k porušování Božích přikázání a zákazů, a které by mu mohly stát v cestě k dosažení Božích požehnání.
„Som ženatý/á, ale chatujem!“
V tomto místě bych se rád zmínil o jednom e-mailu. Autor e-mailu v něm říká:
„V práci mi kolegové neustále tvrdili, že chatování je zábavné a že to musím zkusit. Jsem člověk, kterého lidé snadno ovlivní, a tak jsem to zkusil. Během toho jsem na internetu potkal někoho. Zpočátku to bylo nevinné, jako terapie pro obě strany. To, že jsem mu pomohl vyřešit jeho problémy, uklidňovalo jak jeho, tak i mě. Druhá strana mi zase říkala, že je velmi ohromená mými texty, a každý den mi psala hezká slova, čímž mě přitahovala.“
Momentálně si jen píšeme, nic víc; ale nechci, aby to poškodilo mé rodinné vztahy. On trvá na setkání. Spáchala jsem hřích tím, že jsem v takovém vztahu s někým, s kým si jen píšu? Pokud bych se s ním setkala, a vlastně nechci, ale je to hřích? Proč takovou situaci vůbec udržuji? Mohlo by to být kvůli tomu, co jsem zažila v minulosti? Co mám udělat, abych se z této situace dostala?
Je samozrejmé, že je nesprávné, aby si člověk budoval takové nebezpečné vztahy s osobou opačného pohlaví, a to ani v online prostředí. To je třeba říct především.
Jedným z dôvodov, prečo sa osoba v tomto stave zdržuje, môžu byť negatívne skúsenosti s partnerom v minulosti. Podvedomý pocit pomsty ju k tomu môže nútíť. Okrem toho to môže byť správanie, ktoré začalo zvedavosti a časom sa stalo návykom. Bez ohľadu na príčinu, tento stav, ktorý je príjemný pre emócie, ale nepohodlný pre rozum, zanechá dušu v dileme a bude pozývat k rôznym duševným problémom.
K odstráneniu tohto problému je najprv nevyhnutné vcítiť sa do situácie. Najdôležitejším krokom je následne prejaviť rozhodnosť a túto rozhodnosť nechat cítiť aj druhej strane v chate, čím sa situácia ukončí. Samozrejme, je možné, že súčasná situácia v manželstve bráni ukončeniu tohto chovania. Preto je potrebné zvýšiť intímne vzájomné styky a tráviť s partnerom viac času v roli manžela/manželky.
Chatovací hnízda!
Dnešní chatování se bohužel stalo jakousi virtuální společností. Muž stráví hodiny u počítače, odkládá svou manželku a děti a putuje do jiného světa. Místo aby se staral o svou manželku a byl jejím společníkem, přátelí se s počítačem. Nebo spíše s těmi, co jsou na počítači… A když se ho zeptáte: „Je tohle, co děláš, vhodné?“, on odpoví: „Dělám to pro užitek.“
Za prvé, naše největší pochybení spočívá v tom, že se snažíme být užiteční ne od domova, ale od „rukou“… Zatímco máme doma rodinu, tak nám to vyhovuje, a tak se nejprve věnujeme „rukám“. Člověk by měl být nejprve užitečný sám sobě, pak své rodině, pak svému blízkému okolí a nakonec i vzdálenějšímu okolí. Teď je potřeba se zeptat závisláků na chatování:
Položte si ruku na srdce a přiznejte se, věnujete se více manželce a dětem, nebo počítači? Někteří muži posedlí chatováním mohou říci: „Moje manželka se mnou nezabývá, proto se potápím do chatů.“ Ne, ale věnovali jste se skutečně manželce? To není přijatelná omluva.
Lidé, ať už ženy nebo muži, potřebují pozornost a lásku. Pokud dáváte, dostanete; pozornost a láska jsou vzájemné. Naše hodnoty, jako je přátelství a sdílení lásky, zabíjí televize a počítače, a naše krásné rodinné domovy se proměňují v lednice. Existuje mnoho žen, které kvůli chatování nevidí tvář svého manžela a kvůli tomu se jim narušuje psychická rovnováha.
Pokud jde o svobodné lidi, odložme stranou ty s nekalými úmysly a pojďme na věc optimisticky: i oni obvykle chatují s myšlenkou na manželství. Poté, co se seznámí a vztah se rozvine, jsou zklamáni. Protože obě strany v chatu nejsou zcela upřímné… Je to, jako by chatování bylo založeno na lži. Muž se vydává za ženu, žena za muže. A spousta dalších lží; všechno růžové…
Skutočné manželství nemôže byť založené na stretnutí cez chat. Bohužiaľ, svet sa stal krutým a dôvera zmizla. Nehovorte, že existujú šťastné páry, ktoré sa stretli cez chat – to je len hazard. Je to len jedno z tisíc. Čakáte, že práve vám sa to stane? Páry, ktoré sa stretli cez internet a vzali sa, neskôr zistia, že patria do rôznych svetov, a zostáva im len ľútosť. Medové mlieko sa zmieňuje s jedom a na konci zostáva len hořká skúsenost.
Skutočnosť chatovania však týmto nekončí, chatovanie je len trávenie času, nič viac. A netrávi len čas, ale zabíja aj záujem a dokonca lásku k rodine, príbuzným a priateľom. Ak je škoda z vykonania čohokoľvek väčšia ako jeho užitočnosť, je rozumné to nerobiť. Preto, všetci chatovíci, položte si ruku na srdce a zamyslite sa: je škody viac, alebo užitočnosti? Má to zmysel, alebo nie? Podľa toho sa rozhodnite!
Virtuálne vzťahy ohrozujú rodinu.
Jak jsme již uvedli výše, v dnešní době se virtuální vztahy rozšiřují. Ve skutečnosti se jedná o velmi ošklivou situaci, která je plná fantazií, bez jakéhokoli spojení s realitou, prázdná, klamavá a snižující člověka na pouhý „objekt“ k uspokojení druhého.
Na ospravedlnění se mohou uplatnit výmluvy jako stydlivost, úzkost, problémy s partnerem, nebo dokonce nevědomost, co dělat, protože nenašel skutečné štěstí, které hledal.
Může to být dokonce i chyba spáchaná s cílem najít odpověď na otázky, které se člověk bojí položit ostatním, protože by se mu to zdálo trapné; začít z pouhé zvědavosti a pak už se nedokázat ovládnout; nebo také proto, že se člověk necítí dobře ve své kůži a má komplex méněcennosti, a proto si myslí, že se bude cítit lépe, když bude mít virtuální vztah. Existuje mnoho dalších důvodů.
Virtuální vztahy jsou preferovány především proto, že v první fázi uspokojují emocionální potřeby a nikomu (!) neškodí. Muži a ženy se v online prostředí náhodně setkávají, aniž by se navzájem znali, a po krátké konverzaci začínají: nezáleží na vzdělání, manželském stavu, věku. Mnozí se převlékají za jinou osobu a skrývají svou skutečnou osobnost, takže se u obrazovky mohou volně věnovat všemu.
Tato situácia, ktorá im na začiatku velmi vyhovovala, časom vedie k narušeniu ich psychiky. Pretože vykonávané správanie nie je v sebe samom usporiadané a vyvážené, s postupujúcim časom vyvoláva, v najľahšom prípade, „psychológiu viny“. Prečo práve psychológia viny?
Prezentujú sa totiž ako vzor cti a čestnosti, ale v skutočnosti vedia, že to, čo robia, je zakázaný vzťah. Dá sa to v istom zmysle nazvať aj cudzozenským pomerom. Vedia si to, aj keď je to v online svete? Preto sa ozýva podvedomé svědomí a ptá se: „Vědomě si uvědomujete, co děláte?“ A to aniž by věděli, s kým mluví?
Vlastně se jedná o duševní poruchu. Takoví lidé by se měli co nejdříve léčit. Žít „jako by“ a snažit se existovat ve virtuálním světě, skutečně se odtrhnout od reality, svědčí o psychologickém problému. A co ztracené hodnoty?
Člověk by se měl chránit před zvědavostí, která ho zavede k hříchu. Měl by se snažit nebýt krutým utlačovatelem vlastního já. Měl by se snažit definovat své hranice. Měl by se vyhýbat aktivitám, které by jeho hranice překročily nebo by v něm vyvolaly pocit, že dělá něco špatně. Protože jakmile se člověk jednou nechytí, je těžké se z toho dostat. Snažte se od začátku neuhýbat. Místo toho, abyste seděli a obviňovali se, stačí plavat proti proudu svých impulzů. (Mehtap Kayaoğlu)
(Viz. Sexuální zkouška mládí, M. Ali Seyhan, NESİL YAYINLARI)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
Komentáře
fiktívny mladík
Bůh vám žehnej. Je to krásný článek.
