– Podľa islamského náboženstva má aj ten najhorší človek v sebe zrnko Božieho svetla (ak sa mýlím, prosím, opravte mě). Ako by mohol stvoritel, v ktorého svetle je zrnko jeho bytosti, súhlasiť s večným mučením človeka?
– Jakým způsobem je možné skloubit představu stvořitele, který je označován za nekonečně milosrdného, s věčným mučením v pekle, kde se člověk, bez ohledu na to, jak zlomyslný byl, spaluje v „nepopíracích mukách“?
Vážení bratři a sestry,
Především,
„Podle islámského náboženství má i ten nejhorší člověk v sobě alespoň špetku Božího světla.“
Jaký je zdroj této informace? Na takovou informaci jsme nenarazili.
Po druhé:
Věčný milostivý Bůh není v rozporu s věčným pobytem nevěřících v pekle. Vysvětlíme tuto záležitost v několika bodech:
a)
Bůh stvořil v věčném světě dvě místa. Jedno je ráj, kde se projevují atributy krásy a milosrdenství, a druhé je peklo, kde se projevují atributy majestátu a moci.
Je možné, aby Bůh nerozlišoval mezi svými přáteli a nepřáteli?
„Že člověk nerozlišuje mezi přáteli a nepřáteli.“
Je samozrejmé, že je nerozumné si o Bohu něco takového myslet, vzhližiac k tomu, že je to považované za velký nedostatek.
A tak Bůh umístí své přátele do ráje, aby tam navždy zůstali, a své nepřátele do pekla, aby tam navždy zůstali, a dá to najevo těm, kteří jsou toho schopni.
b)
Existující nekonečná Boží milost neznamená, že by neměl i hněv. Nemůžeme si Boha představovat podle vlastního uvážení. Jinými slovy, v náboženství nemá místo představa Boha, který se nijak neangažuje v dění světa. O Boží povaze, o tom, zda má milost a hněv, se dozvíme pouze od něj samotného. Bůh říká:
„Oznámte mým služobníkom, že Ja som ten, kdo odpúšťa (hrechy), a ten, kdo je milosrdný (a hojne daruje). Ale môj trest je bolestivý, áno, bolestivý!“
(Al-Hicr, 15/49-50)
Je ironické, že když existují takové jasné Boží slova, lidé Boží milost zneužívají proti Bohu a říkají: „Vzhledem k tomu, že má nekonečnou milost, proč trestá?“
c)
Jedným z najjasnejších dôkazov nekonečného milosrdenstva Boha je to, že Boh, ktorý ich stvoril z ničeho a obdařil ich nespočetnými požehnaniami, ich nezničil, neprerušil im obživu, neoslepil ich, neoslechal ich, neposlal ich okamžite do pekla a nebral jim život a neposílal je do pekla.
Jak by se dalo vysvětlit, že Bůh, jehož nekonečná moc je svědectvím celého vesmíru, neznásilní své zlé nepřátele okamžitě, i když má k tomu dostatek moci, jinak než jeho nekonečným milosrdenstvím?
d)
Ako je uvedené v horeuvedenom verši, Boh má nielen milosrdenstvo, ale aj hnev a rozhněvenie. Je pravdou, že milosrdenstvo ukazuje krásu člověka, rovnako ako hnev ukazuje jeho majestát. Milosrdenstvo a laskavost vyjadrujú krásu, hnev a majestát zase majestát. Milosrdenstvo a laskavost sú atribútom odmeny, hnev a rozhněvenie sú atribútom trestu.
V celosvetovom spoločenstve je o ňom hovorované s uznaním.
„sebeúcta“
Vlastníctvo pravdepodobne nevyjadruje milosrdenstvo. Naopak, vyjadruje dôstojnosť, vážnosť a dokonalosť toho, kto reaguje na chyby.
Podobně i to, že Bůh bez rozdílu mezi přáteli a nepřáteli všem nabízí své požehnání, je odrazem jeho nekonečného milosrdenství. Aby se to popřelo, je nutné být bláznivým nebo slepým.
Naopak, trestanie Bohom tých, čo mu prejavujú neúctu, ukazuje jeho nekonečnú moc, slávu, velikost, vznešenost, a to, že je jediným Bohom a vládcem.
Znamená to, že stejně jako odměna, která je odrazem nekonečného milosrdenství, i systém trestu, který je odrazem nekonečné cti, je důkazem toho, že Bůh je dokonalá bytost.
e)
Žádný stát ani panovník nedává na stejnou váhu ty, kteří mu jsou poslušní, a ty, kteří se vzbouří. Takové chování by totiž panovníka/vysokého úředníka obviňovalo z nepoznání vlastní důstojnosti, z nedostatku sebedůvěry, z hloupé a naivní nevědomosti, která mu brání rozlišovat mezi dobrem a zlem. A toto obvinění by bylo naprosto oprávněné. Protože dokonalý člověk nerozlišuje mezi dobrými a zlými lidmi, mezi přáteli a nepřáteli.
Áno, ako by mohol nejaký chuligán, bandita a tyran, čo týrá obyvateľstvo, povedať takto ctenému vládci/vládci tej oblasti:
‚Nemůžete mě uvěznit a nemůžete to udělat?..‘
Keby sa dotklal jeho cti, určite by v tom meste, aj keby tam nebolo väzenie, postavil väzenie len pre toho bezohledného a hodil by ho tam. Rovnako tak aj bezbožný, svojím bezbožným činom…
k jeho božské slávě
silně se dotýká. A
k jeho nesmírné moci
dotýká se popírání. A
k dokonalosti jeho božství
má s ním známosti z doby znásilnění.
Samozřejmě, i kdyby peklo nemělo mnoho důvodů a moudrých důvodů pro jeho existenci pro mnoho úkolů, tak pro takové nevěřící existuje peklo.
„Stvořit/vytvořit je a pak je do toho vrhnout, to je v souladu s Jeho ctností a majestátností.“
(viz. Nursi, Asa-yı Musa, 48-49)
Když jsou tato fakta zřejmá, tvrdit, že Bůh není milosrdný a dokonalá bytost, a to s odůvodněním, že trestá své nepřátele, je zastaralý blud, nejsofistikovanější pomluva a nejstarší lež na světě.
f)
Boha –
ať už je to nevěřící, pohan, nebo věřící –
Není snad otevření dveří pokání pro všechny a přijetí pokání těch, kteří upřímně litují, a odpuštění jejich hříchů projev nekonečného milosrdenství?
– Z Koránu a hadísů vyplývá, že Bůh odpouští miliardám hříšníků, aniž by je poslal do pekla. Není to důkazem nekonečného odpuštění a milosrdenství Boha?
– A nie je náhodou, že Boh nakoniec zachráni z pekla každého, kto má v srdci aj len maličké množství víry, odrazom jeho nekonečného milosrdenstva?
– Křesťan, ačkoliv si svou nevěřící činností zasloužil toto (příchod do pekla), po odpykání trestu za své činy,
Získají jakýsi smír s ohněm a budou osvobozeni od předchozích útrap. Tato božská milost je jim odměnou za dobročinné skutky, které konali na tomto světě, ačkoli byli nevěřícími.
Existují na to hadíské indicie.“
(Známky zázraku, 81)
Po tom, co každý, kdo zemřel jako nevěřící a skončil v pekle, si odpyká svůj zasloužený trest, Bůh jim může zmírnit utrpení, ba dokonce
-podľa Ibn Arabího-
Co jiného je zvykání si na oheň, jako když ryba plave ve vodě, než projev jeho nekonečného milosrdenství?
g)
Víme, že každý, kdo si bez předsudků přečte tyto neocenitelné slova Bediüzzamana na toto téma, bude svědomí mít na straně existence pekla.
Zhrnutím vám představujeme:
„Existencia pekla a jeho kruté tresty nie sú v rozpore s nekonečnou milosrdenosťou, pravou spravodlivosťou a múdrou, vyváženou moudrosti. Naopak, milosrdenstvo, spravodlivosť a múdrosť si jeho existenciu vyžadují. Lebo ako je spravodlivé potrestať tyrana, ktorý porušil práva tisíc nevinných, a zabit monštrum, ktoré roztrhalo sto utrápených zvierat, tak je spravodlivé, aby tí, čo porušili práva tisíc nevinných, boli potrestaní v pekle.“
tisíc
Je to milosrdenství.
A odpustit tomu tyranovi a propustit to monstrum je stotisíckrát více krutosti vůči stotisícům bezmocných, než je mírné slitování vůči jednomu bezprávnému.
Stejně tak i absolutní nevěřící, který se ocitl v pekle, svým nevěřstvím porušuje práva božských jmen (projevy tisíců jmen Alláha, jako je Rahman, Rahim, Karim atd.), popírá svědectví stvoření, které o těchto jmenách svědčí, popírá jejich vysoké úkoly, které stvoření neustále plní, jako je prohlašování, že stvoření je vzdáleno od jakýchkoli nedostatků, a popírá jejich úkoly, které jsou důvodem stvoření vesmíru, jeho existence a trvání, jako je stvoření, správa, výchova, vzdělávání, růst a výživa, péče a ochrana, a tím porušuje práva Alláha, který je tímto vysokým správcem. Tím pádem spáchá takové obrovské zlo, takové křivdy, že už nezbývá žádná možnost odpuštění. Stává se tak hodnorem trestu, který je obsažen v verši, který říká: „Alláh nikdy neodpustí, že by mu byl kladen partner.“
Nehodit ho do pekla je bezcitné milosrdenství, na rozdiel od bezcitných bezpráví, kterých se dopouštějí bezohlední žalobci, jejichž práva jsou porušována.
(Záření, str. 230)
Pre viac informácií kliknite sem:
– Jak je možné, aby věčné peklo pro nevěřící bylo spravedlivé?
– Je spravedlivé, aby nevírci hořeli v pekle?
– Říká se, že ti, kdo jsou v pekle, si po určité době na mučení zvyknou. Myslím, že to znamená, že se jim mučení zmírní, že ano?
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
