Vážení bratři a sestry,
Vytvořená věc existuje ontologicky odděleně od svého tvůrce. Dobrým příkladem je umělecké dílo, které lidé vytvořili svými rukama a estetickou hloubkou.
Aj keď je autorom pôvodný umelec, jeho dielo má nezávislý charakter a preto ho iní pozorovatelia môžu interpretovať rôzne.
Z hermeneutického hlediska se dílo proto nachází v mezidobí mezi umělcem a pozorovatelem. Pozorovatel se může setkat s umělcem a s touto nezávislou povahou díla.
Stejně jako božské umění, i člověk existuje nezávisle na svém tvůrci. Svědectvím o tom je vůle, kterou člověk má.
Týmto sa však prejavuje nezávislá vôľa človeka, ako stvorenej bytosti.
V tomto případě nelze hovořit o fenoménu, jako je povinné seznámení se s otroky.
Božské umění skrze člověka
Vskutku;
– Bůh je nesmrtelný, člověk je smrtelný.
– Bůh je ten, kdo dává obživu, zatímco člověk je ten, kdo ji přijímá.
– Bůh je dokonalý, člověk je nedokonalý.
– Bůh je ten, který ví všechno, zatímco člověk je ignorant, který se musí učit.
– Bůh je vševidoucí a všeslyšící, zatímco člověk vidí a slyší jen omezeně.
– Bůh má absolutní já, zatímco člověk má relativní já.
S všetkými týmito protichodnými vlastnosťami sa človek stáva odlišným od Boha tým, že má moc volby a rozhodování.
Protikladem absolutna je to, co je zaznamenané a omezené.
To, co je skutečně, je stín toho, co je.
tímto vyjádřili své kategorické posouzení o tom, že to, co je jiné, registrované a omezené, je absolutní a dokonalé.
Namísto toho, aby prijali toto pojetí dokonalosti a krásy, ho odmítli a vytvořili definici o ošklivosti a relativní neexistenci.
Věčný život lidí bude záviset na tomto poznání.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
