– Často se říkají věty typu „Pokud tohle udělám, tak se mi neříkejte Ahmet, ale Ali,“ platí tyto slova jako přísaha?
– Je nutné dodržovat pokání půstem?
Vážení bratři a sestry,
Keďže také vyhlásenie nie je považované za prísahu, nie je nutné platiť pokutu.
V každodennom živote mnohí z nás prisaháme, aby sme potvrdili vážnosť toho, čo hovoríme, alebo aby sme presvedčili toho, kto má pochybnosti, že mu veríme.
Nemá nic proti tomu, aby se muslim přísahl, ať už proto, aby podpořil svá slova, nebo aby přesvědčil svého posluchače. Vždyť i Bůh se v Koránu na mnoha místech přísahal. Například jedno z nich zní:
„Prisahám pri Bohu, Pánovi východů a západů, že my jsme schopni přivést lepší než oni a nikdo nám v tom nemůže zabránit.“
1
Na druhou stranu, i Prorok Mohamed (s.a.v.) často začínal své slovo, když něco chtěl říci, s:
„Prisahám Bohu, v jeho rukou je život Mohamedov, …“ „Prisahám Bohu, ktorý mení srdcia, …“
začal slovy:
S tím souvisí i skutečnost, že muslim by měl při skládání přísahy zvážit některé aspekty, aby se vyhnul chybám a neprovinil se.
Sľub sa činí iba vo svätom jménu Alláha. Například
„Pravdou Bohu, Bohu přísahám, Bohu věrně“
jako. Nebo
„Pryhněte na Rahmána, přihněte se k Rahímovi!“
v takovém případě. Nebo
„Pryhnevím na božskú moc,“ „Pryhnevím na božskú slávu“
jako.
Není možné přísahat jménem jiných, například jménem Proroka (sm) a Káby. Také,
„Za hlavu mého otce, za hlavu mého dítěte,“ „Ať vidím mého syna mrtvého“
prísaha na hlavu nebo život někoho, kdo byl stvořen v takové podobě,
Není přípustné.
Vskutku, Prorok Mohamed (s.a.v.) v jednom ze svých hadísů tuto skutečnost vyjádřil takto:
„Nepřísahajte na svých otců, ani na svých matek, ani na modly. Nepřísahajte na nikoho jiného než na Alláha, a na Alláha přísahajte jen tehdy, když budete ve svém slibu pravdomluvní.“
2
Na druhou stranu,
„Slibuji, svědčím, přísahám u Boha, ať mě to potkane, ať mě to potkane!“
Takové slova se také považují za přísahu.
Také,
„Kéž by mi bolo jedenie tohoto jedla zakázané.“
Také zakázání něčeho, co je dovolené, se považuje za přísahu.
Někdo,
„Kéž bych se stal nevěřícím, kdybych tak učinil,“ „Kéž bych se stal Žid nebo křesťan,“ „Kéž bych nebyl Božím služebníkem, společenstvím Proroka,“ „Kéž by Bůh odebral mou duši bez víry.“
Pokud by se takto přísahal, zvažovalo by se jeho úmysl. Pokud by to řekl pouze proto, aby se přísahal a posílil tvrzení o své víře, jednalo by se o přísahu. Pokud by však toto slovo pronesl s vědomím, že se tím stane nevěřícím, nejednalo by se o přísahu. Tento člověk by se mohl k víře vrátit skrze pokání a prosbu o odpuštění.
-pokud-
Musí obnovit své manželství. Vždyť muslim, který ví, jak sliboval Pán Bůh (s.a.v.), se takové nevhodné sliby vyhýbá.
Někdo,
„Kéž mě potká Boží trest nebo prokletí, když tohle udělám.“ „Kéž se stanu zlodějem a smilnou.“
Pokud to řekne, neznamená to, že se tím zavázal k přísaze. Nicméně, takové slova neodpovídají výchově v islámu. Muslimové by se měli takovým slovům vyhýbat. Pokud je omylem pronesou, měli by se k Bohu obrátit s pokáním a prosit o odpuštění.
Opět
„Prezývám sa Bohom, Kuránom, že tohle neudělám.“
I když to řekl, ten, kdo to udělal, nemusí platit pokání. Tato osoba se musí kajet a prosit o odpuštění. Nicméně, podle jednoho názoru, jelikož Korán je slovo Alláha, takový slib je platný. Proto je vhodné se z obezřetnosti vyhýbat i takovým slovům.
Na druhou stranu, v některých našich regionech se to říká pro posílení tvrzení.
„Kéž by mi matka zničila čest.“
Ani výroky v tomto duchu nejsou správné. Jsou naprosto ohavné a neodpovídají islámské morálce.
Poznámky pod čarou:
1. Meâric, 40. verš.
2 Abu Dawud, Eyman a Nuzur: 5.
(pozri Mehmed PAKSU, Fatvy špecifické pre rodinu)
Pre viac informácií kliknite sem:
– PRISÁHÁM.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
