1) Existuje rozpor mezi 2. veršem súry An-Nûr a 15. veršem súry An-Nisá?
– Někteří lidé tyto verše rozdělují na verše pro ženaté a svobodné. Jako by v nich byl nějaký rozpor, který by se tímto rozdělením na ženaté a svobodné odstranil?
– Pretože, pokiaľ viem, neexistuje rozdiel medzi ženatými a slobodnými. Bol bych vďačný, keby ste mi poskytli výklad a preklad veršů. Ďakujem.
2) Keby si sa podvolil väčšine z tých, čo sú na zemi, odviedli by ťa od cesty Alláha. Veď oni sa riadia iba domnienkami a neopierajú sa o nič iné než o bezpodstatné špekulácie.“ (Enam, 6/116)
– Podle tohoto verše, řekněme, že v budoucnu bude většina světa muslimská (75 %). Všichni budou sunnité. Podle tohoto verše, pokud budeme následovat většinu, odvedou nás od Boží cesty?
– A navíc, podle vás se zbytek světa opírá o něco jiného než o nepodložené spekulace?
– Všetci podliehajú iba zákonu?
– Je to chyba?
Vážení bratři a sestry,
Odpověď 1:
Zde je překlad veršů, které jsou zmíněny ve otázce:
„Každému z páru, který se dopustil smilstva, dejte sto ran bičem. Ať vás v tomto trestání neovlivní soucit, pokud věříte v Alláha a v posmrtný život. Ať je při tom přítomna skupina věřících, kteří budou svědky.“
(Nur, 24/2)
V druhém verši súry An-Nur je trest stokrát bičováním za zločin cudzoložstva stanovený absolútne, bez použitia prívlastkov svobodný či ženatý. Pokusíme sa objasniť túto záležitosť poukazom na jeden či dva body:
a)
Islámské právní předpisy
-Podľa Koránu a Sunnety-
Má dva zdroje.
V Koráne je pro svobodné osoby zmíněno „sto ran bičem“.
trest,
Pri obriezke sa vykonáva trest „Rěčim“
bolo to predpokladané.
Modlitba, půst, pouť do Mekky, almužna
Stejně jako je dodržování základních islámských předpisů ponecháno na sunně, je i stoning, který je důležitou součástí trestu za cizoložství, ponechán na sunně.
Vzhledem k tomu, že je obecně pravděpodobnější, že se cizoložství vyskytuje u svobodných osob, je vhodnější, aby se zmínka o něm nacházela v Koránu, který je primárním zdrojem právních předpisů.
b)
Vznik nových ustanovení závisí na nových, vznikajúcich záujmoch. Z tej istej múdrosti vyplýva, že rôzne náboženstvá obsahujú rôzne ustanovenia.
Podľa toho, v prvom verši
trest „sto ran bičem“ pre slobodných aj ženatých
vydání rozsudku bylo odloženo, jelikož to vyžadovala pozdější veřejná prospěšnost,
trest kamenování pro ženy, které se vdaly za muže, kteří podstoupili obřízku
je možné, že byl zaveden do praxe.
V skutočnosti existujú záznamy o tom, že Alího, syna Abú Táliba, potrestal rovnakého človeka bičovaním aj kamenovaním.
(porov. Rází, výklad příslušného verše)
c) Poprava ukaménováním je potvrzena spolehlivými zprávami.
Známe sú podania od Abú Bakra, Omara, Alího, Džabira, Saída al-Hudrího, Abú Hurajry, Burajdy al-Aslamího, Zajda ibn Chalida a ďalších spoločníkov proroka.
(pozri Razího, agy)
Určenie takového tvrdého trestu obřízkem –
podobně jako v mnoha jiných případech –
Význam obřízání v náboženství a
druhý zdroj informací
mohlo by to být proto, aby to bylo poučením pro národ.
d)
„A pokud se u vašich žen zjistí cizoložství, požádejte o čtyři svědky. A pokud čtyři svědci dosvědčí, pak je zabijte, dokud je smrt neodloučí.“
Držte je v domoch, dokud jim Bůh neukáže cestu.
Ak sa dvaja z vás dopustia nemravnosti, potrestajte ich. Ak sa však kajú a napravia se, odpustite jim. Veď Alláh je odpúšťajúci a milosrdný.
(Nisa, 4/15-16)
v uvedených verších Koránu je popsán trest za cizoložství
„domácí vězení“ a „vhodné mučení“
platí sankce.
Výnosy z týchto veršov boli zrušené veršom v súre An-Nûr.
(viz. Rází, Kurtubí, výklad příslušných veršů)
e)
V 15. verši súry An-Nisá
„Držte je v domoch, kým im Boh neukáže cestu.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že toto domácí vězení pro ženy je na omezenou dobu. Až nastane čas, který předurčila božská moudrost, toto
„dočasné domácí vězení“
Místo toho bude provedena úprava, která bude platit trvale. A tato úprava je provedena 2. veršem súry An-Nûr.
f)
Napriek tomu, tento verš
„Naučte se ode mne, jaký je Boží rozsudek ohledně žen; trest pro svobodné ženy je sto ran bičem, zatímco trest pro vdané ženy je kamenování.“
Existují také učenci, kteří tvrdí, že význam tohoto hadísu byl zrušen jiným hadísem. (Rází, Kurtubí, tamže)
– Podľa drvivej väčšiny učencov, daný hadís
„násih“
nie,
„jasný“
To znamená, že tento hadís (proroctví) se týká verše, který se nachází v…
„dokud neukážu cestu“
V uvedeném výpovědi je obsaženo božské proroctví.
V tomto hadíse je také citován verš ze súry An-Nûr, který se týká cizoložství. To znamená, že ten verš,
„trest sto ran bičem“
označuje, že je určený pouze pro svobodné osoby.
g)
Dá se říci, že božská moudrost, aby se v očích lidského rozumu nejevil příliš velký rozdíl mezi poměrně mírnými tresty v súře An-Nisá a ustanovením v súře An-Nûr, které je ruší, v ustanovení súry An-Nûr, které je rušícím ustanovením, nezmiňuje tak přísný trest jako „oblázování“, ale spíše mírnější trest, jako je „sto ran bičem“.
V súvislosti s tým je však zmienený aj trest „obvinenia kameňovaním“, ktorý je z hľadiska účinnosti a odstrašenia prísnejší, avšak toto ustanovenie je uvedené v Sunne, druhom zdroji práva.
Odpověď 2:
„Keby si sa podvolil väčšine z tých, čo sú na zemi, odvrátili by ťa od cesty k Bohu. Veď oni sa riadia iba domnienkami a opierajú sa iba o bezpodstatné špekulácie.“
(Al-An’am, 6/116)
Tento verš by se měl chápat takto:
a)
V předchozích verších k této verši byly zodpovězeny pochybnosti nevěřících. Poté
„Slovo tvojho Pána je pravdivé a spravodlivé. Nikto nemôže zmeniť jeho slová. On je Ten, čo počuje všetko a vie všetko.“
V 115. veretu súry, ktorej znenie je uvedené v preklade, je zdôraznené, že všetky ustanovenia Koránu od A po Z sú správné a že to je nepopiratelný dôkaz toho, že Mohamed (s.a.v.) je pravý prorok.
V tomto prípade, kde je všetko dokázané tak jasnými dôkazmi, je nesprávné naslouchat hloupým a nevedomým lidem.
b)
V tomto verši se nachází
„Většina toho, co se nachází na Zemi“
čímž se myslí,
Jsou to lidé, kteří žili v době, kdy žil Prorok Mohamed (s.a.v.).
Ti, kteří nepřijímají pravdy, které Kuran zjevuje, věří v opak, v omyl. Protikladem pravdy je nepravda, protikladem pravdy je lež, protikladem vedení je blud. Proto
Všetci, kto neveria v Korán, sú v bludě.
c)
Z pohledu islámu je to takto.
Zblúdenie sa delí na tri druhy:
1) Mylné představy o teologii:
Takové je přesvědčení pohanů, ctitelů hvězd, uctívačů modl a zastánců učení o trojjediném Bohu.
2) Mylné představy o proroctví:
Tí, čo absolútne popierajú proroctví.
(Deisti),
pouze ti, kteří popírají proroctví proroka Mohameda (s.a.v.)
(Ti, kteří jsou z Písma obeznámeni),
ti, kteří popírají den soudu
(což patří k tématu proroctví. Protože největší lekcí, kterou proroci po učení o jedinném Bohu předávali, je víra v den soudu).
3) Ti, kteří popírají ustanovení, která stanovuje islám:
Do tejto oblasti spadajú aj nesprávne názory, ako napríklad to, že arabskí poháni zakazovali veci, ktoré Boh povolil, alebo naopak, veci, ktoré Boh zakázal, povolovali, a to podľa vlastných chuti a libosti, alebo že menili poradie štyroch posvätných mesiacov.
V tomto verši je zdůrazněno, že většina lidí se v těchto třech tématech, která spadají do rámce náboženství, mýlí, a že by se těmto jejich přesvědčením nemělo být dáváno na odiv.
(porov. Rází, Ibn Ašúr, Merágí, výklad příslušného verše)
– Je třeba si uvědomit, že každé myšlenkové pochybení pramení z domněnky, která postrádá pevné důkazy. Ti, kteří neuznávají Tevhíd, proroctví, vzkříšení a další božská ustanovení, o kterých jsme hovořili, buď mají pravdu, nebo se mýlí.
Je nemožné, aby boli pravdiví. Pretože v tom prípade by nemal byť pravdivý ani islám.
Tí, čo odmietajú akceptovať akékoľvek ustanovenie Koránu týkajúce sa viery a skutkov v Islame, sú nepochybne v bludnej ceste. A tento blud je len falošnou iluzíou.
Všetci ľudia, ktorí v súčasnosti žijú na Zemi a neprijímajú pravdy Islám – a je ich nespočet – konajú na základe domnienok a sú v omyle vo všetkých témach, v ktorých sa s Islámom rozchýlia.
„Oni o tom ale nic neví, jen se pouští do spekulací. Spekulace ale nikdy nemůže nahradit pravdu.“
(Necm, 53/28)
Tento fakt je zdůrazněn v verši, který zní:
– Nicméně, ti, o kterých se v tomto verši mluví, jsou zbloudilí, kteří žili v době Prvních křesťanů.
Z toho vyplývá, že „většina“, na kterou se verš odkazuje,
„…“ je většina tvořená těmi, kteří jsou sami v omylu.
Neboť to není pro většinu těch, kteří jsou vedení k pravé víře. Protože;
Ne každá většina je v omyle a ne každý omyl je v převaze.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
