– Jedna z tradícií, ktorú zaznamenal Muslim z Ibn Masuda (r.a.), znie takto:
„Řekli: ‚Ó, posel Boží, někteří z nás slyší v sobě takové hlasy, že by raději shořeli na uhlí nebo byli svrženi z nebe na zem, než aby je (vědomě) vyslovili. (Způsobí nám tyto šeptání škodu?)‘ Prorok (s.a.v.) odpověděl: ‚Ne, tato (vaše obavy) jsou projevem pravé víry.‘“
– Říkali to Sahábiové nevědomky, bez vědomí, že se jedná o šeptání šejtána?..
Vážení bratři a sestry,
Abu Hurajra (nech je s ním Aláh spokojen) vypráví:
Někteří z následovníků Proroka Mohameda (s.a.v.) se ho zeptali:
„Někteří z nás mají v hlavě různé myšlenky, které považujeme za hřích, kdybychom je nahlas řekli.“
Prorok Mohamed (s.a.v.):
„Opravdu se takového strachu obáváte?“
zeptal se. Ti, co tam byli
„Ano!..“
řekl(a):
„Tento (strach) pramení z víry (útoky šejtána neškodí).“
řekl.“
[Muslim, Víra 209 (132); Abu Dawud, Etika 118 (5110)]
V inej verzií:
„Chvála Bohu, že (Šejtanovu) lest proměnil v šept.“
řekl.
Podľa znenia hadísu, zaznamenaného Muslimom od Ibn Mas’uda (radjallahu anh), znie text takto:
„Řekli:
„Ó, posel Boží, někteří z nás slyší zevnitř takové zvuky, že…“
(úmyselne)
radšej by ho spálili na popel, než aby ho nechali to vypovídat.
(Způsobí nám tyto posedlosti nějakou škodu?)
.“
Prorok Mohamed (s.a.v.):
„Nie, toto (vaše obavy) je prejavom skutočnej viery.“
odpověděl.
POZNÁMKA:
V hadíse sa spoločníci pýtajú na vnútorné, samovoľné myšlienky, ktoré sa v nich objavujú bez ich vôle. V tomto hadíse, ako sa zdá, ide o myšlienky týkajúce sa viery, v niektorých verziách sa uvádza, že sa týkajú Boha. Keďže ide o myšlienky, ktoré by sa normálne nemohli považovať za prijateľné, panuje obava, že ich slobodné vyjadrzenie by bolo hriechom. Prorok Mohamed (s.a.v.) však uvádza, že tieto vnútorné, samovoľné hlasy osobám neškodí. Ako dôkaz uvádza strach, ktorý sa v človeku objavuje. Tento vnútorný hlas, poháňaný citmi, ako je zvedavost a strach, ktoré neposlúchajú vôli a nedajú sa ovládať, počujeme všetci. Vnímavé povahy…
„Je mi špatně“
až se může propadnout do zoufalství. Avšak Posel Alláhov (s.a.v.) tuto obavu, kterou z těchto hlasů cítíme, považuje za největší důkaz: „Jelikož s tímto hlasem nesouhlasíme svou vůlí, rozumem ho nepotvrzujeme, ba naopak se trápíme, pak je to šeptání šejtána, nedávejte na něj pozor.“
„Váš strach je vyjádřením pravé víry.“
říká.
V tejto súvislosti Bediuzzaman hovorí:
„Najnebezpečnejší trik ďábla je ten, že:“
Niektorým citlivým a čistým srdcom ľuďom zmäťuje predstavy o neviere s jej potvrdením (teda predstavy o neviere prezentuje ako jej potvrdenie). Predstavu o bludnej ceste zobrazuje ako potvrdenie bludnej cesty. A v ich mysli sa objavujú velmi ošklivé predstavy o svätých osobách a posvätných veciach. A možnosť, ktorá je v skutočnosti možná, prezentuje ako možnosť logickú, čím vytvára dojem, že je v rozpore s istotou viery. A vtedy ten nešťastný citlivý človek má pocit, že upadol do bludnej cesty a neviery, a myslí si, že jeho istota viery zanikla, upadne do zúfalstva a tým sa stane posměškem diabla. Diabol ho využije k jeho zúfalstvu, k jeho slabým stránkam a k jeho zmäteniu, a buď zbláznie, alebo si povie „her çi bad âbad“ (ať je, čo je), a upadne do bludnej cesty.„V podstate, ako sme vysvetlili v niektorých traktátoch, tu stručne vysvetlíme, aká bezpodstatná je podstata tohto Satanovho úskoku. Tak ako sa v zrkadle obraz hada nekouše, obraz ohňa nespaluje a obraz nečistoty neznečisťuje, tak v zrkadle fantazie či myšlienky obrazy nevery, pohanstva, tieňom blúdenia a predstavy hrubých a ohavných slov neporušujú vieru, nemenia vieru, neporušujú úctu a slušné správanie. Veď je známe pravidlo, že predstava hrubosti nie je hrubosť, predstava nevery nie je nevera a predstava blúdenia nie je blúdenie. Otázka pochybností vo viere je taká, že možnosti vyplývajúce z vnútornej možnosti nie sú v rozpore s istotou a tú istotou neporušujú. V náboženskej teológii je to základné pravidlo: „Vnútorne možné nie je v rozpore s istotou.“
„Například:
Jsme si jisti, že jezero Barla (Eğridir) je na svém místě, co se týče vody. Nicméně je teoreticky možné, aby se toto jezero v této minutě propadlo. A jeho propadnutí je možné. Toto teoretické, vnitřní, možné, jelikož nevzniká z žádného důkazu, nemůže být myšlenkovým moženstvím, které by způsobilo pochybnosti. Protože v nauce o základech víry je stanovené pravidlo: „Teoretické, vnitřní, možné, které nevzniká z žádného důkazu, nemůže být myšlenkovým moženstvím, které by způsobilo pochybnosti a mělo význam.“ Bohužel, člověk, který je obětí tohoto ďáblova úskoku, si myslí, že ztrácí jistotu v pravdy víry kvůli takovým teoretickým možnostem. Například ohledně Proroka Mohameda (s.a.v.) mu přichází na mysl mnoho teoretických možností, co se týče jeho lidské podstaty, které však nepoškozují jistotu a pevnost víry. On si však myslí, že mu poškodily, a tak se dostává do ztracené situace.„Někdy se stane, že šejtan v podobe šeptu do srdce pronese o Bohu zlé slova. Ten člověk si myslí: Jeho srdce je zkažené, proto tak mluví, třesoucí se. Ale jeho třesení, strach a nesouhlas jsou důkazem, že tato slova nepocházejí z jeho srdce, nýbrž z šeptu šejtana, nebo jsou mu šejtanem vnucována a navozována.“
„V člověku existují ještě jedno či dvě jemné síly, které jsem nedokázal identifikovat, a které neposlouchají vůli a vědomé rozhodnutí, a možná ani nepřebírají zodpovědnost. Někdy tyto jemné síly vládnou a neposlouchají pravdu. Zatočí se s nimi a oni se dopouštějí špatných věcí. V tu chvíli jim šejtan vplíží myšlenku: „Tvé sklonění není v souladu s pravdou a vírou, proto se dopouštíš těchto vědomě špatných věcí. Znamená to, že tvůj osud tě odsoudil k neštěstí.“ Ten nešťastný člověk pak upadne do zoufalství a zahubí se.“
„Práve proti prvotným úskokům šejtána je útočištěm věřícího (úkrytem) víra v pravdy, jejichž hranice určují zásady pravých mudžtahídů, a pevné verše Koránu. A proti jeho pozdějším úskokům je to útočiště v útočišti (istiáza), nedávat jim na to, co se jim líbí. Lebo čím více jim dáváme na to, co se jim líbí, tím více přitahují pozornost a rostou, nabývají na velikosti. Pro takové duchovní rány věřícího je lékem a balzámem Sünnet-i Seniyye (Sünnet).“
(pozri Lem’alar, Trinástá Lem’a)
(Prof. Dr. Ibrahim Canan, Šest knih)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
