– O akých bitkách pojednávajú súry At-Tawbah a Al-Anfal?
– Takže jsou to různé věci, nebo stejné, a jak se jmenují?
– Na aké témy sa v týchto súrách kladie dôraz?
Vážení bratři a sestry,
V súre Al-Anfál sa spomína bitka pri Badru, v súre At-Tawbah zase výprava do Tabúku.
zmiňuje se.
V Koránu se však o jednej téme může zmínit více než jedno místo. Navíc božské principy se mohou v různých kontextech a situacích projevovat různě…
Aby sme lepšie pochopili tému, o ktorej sa v otázke hovorí, považujeme za vhodné zhrnúť obe súry a ich obsah:
Koranická súra 9 (At-Tawbah)
Je to devátá súra Koránu.
Je to posledná súra, ktorá bola v plnom rozsahu zrevelovaná v Medine.
Podľa názoru väčšiny nezharmónuje s 113. veršom a s tvrdením, že posledné dva verše boli zoslané v Mekke.
(Ibn šûr, X, 6-7)
Súra je pojmenovaná podle veršů 117 a 118.
„pokání“
Svoj názov čerpá z tohto konceptu. Okrem toho, skutočnosť, že v súre sa hovorí o potrebe, aby sa poháni a pokrytci obrátili od falošnej cesty, ktorú držia, a činili pokánie, je dôvodom, prečo sa takto nazýva.
Určite
„Prohlášení o nepřebírání žádné odpovědnosti“
prvé slovo, které znamená
z oslobodenia
kvůli
Beráe
Jeho obsah, v ktorom sa podrobne hovorí o pokrytciach, odhaľuje ich skutočnú tvár a opisuje ich taktiku, a preto je spomínaný aj pod mnohými inými menami.
(Âlûsî, X, 329-330; Ibn šûr, X, 5-6; Elmalılı, III, 2442)
V úvode súry, která má 129 veršů, se nenachází basmala.
Vzhledem k tomu;
– Je pokračováním súry Al-Anfál a obě súry se považují za jedinou súru,
– Bylo vysloveno několik názorů, že v súře se více hovoří o válce, a proto se název „Bismillah“ (V jménu Alláha) s obsahem neshoduje, jelikož název vyjadřuje milosrdenství a laskavost.
Ako uvádí Kurtubí
(al-Džámi‘, VIII, 40-41),
Prorok Mohamed (s.a.v.) určoval, kam mají být zařazeny nově zjevené verše a súry, a při tom se zmiňoval i o basmale. Nařídil, aby súra At-Tawba byla zaznamenána po súře Al-Anfal, ale o zápisu basmaly se nezmiňoval. Prorok Mohamed zemřel rok po zjevení súry a v době, kdy za kalifa Osmána byly verše Koránu shromážděny do kodexu, nebyla na začátku súry At-Tawba basmala uvedena.
(porov. Tirmizí, „Tefsír“, 9/1)
Obsah súry Tevbe;
– Vyhlásenie muslimské nadvlády,
– Popis charakteristik pokrytcov,
– Popis vlastností upřímných věřících,
v podobě
ve třech částech
je možné se tím zabývat.
Vznikom islámské nadvlády na Arabském poloostrově v roce 8 (630) po dobytí Mekky byl sice dosažen velmi důležitý milník, ale v různých částech poloostrova pokračoval odpor a existovaly i některé pohanské skupiny, které žily ve stejné oblasti jako muslimové a s nimiž byly uzavřeny dohody.
Přibližně čtrnáct měsíců po dobytí Mekky (Zilhádž-Zilhidžža/březen 631) byla z Medíny vyslána skupina muslimů s úmyslem vykonat první islámskou pouť (hadž) pod vedením Abú Bakra. Poté, co se vydali na cestu, byla zjevena súra At-Tawba a Prorok poslal za nimi Alího, aby oznámil ustanovení této súry, která se týkala zejména pohanů.
Vety, které tvoria prvú časť súry, spadajú do rámca tohto posolstva.
„Prohlášení od Alláha a jeho posla k mnohobožníkům, s nimiž jste uzavřeli smlouvu“
v těchto verších súry, která začíná slovy
Náboženské, politické a sociální postavení muslimů a uctívačů modl bude odteraz zcela oddělené.
je vyjádřeno.
Podle toho s těmi skupinami, s nimiž existuje dohoda, bude pokoj trvat po dobu trvání dohody, a s ostatními pohany bude pokoj trvat čtyři měsíce od tohoto dne, za předpokladu, že pohané dodržují podmínky dohody a neposkytují podporu těm, kteří jsou v nepřátelském táboře, a že jim nebude vyhlášena válka.
Okrem toho, každý, kto sa obrátil od pohanstva a uvěřil, modlil sa a plnil povinnosti zekátu, bude chráněn a bude môcť zostať verný svojej viere, ale v krajine moslimov.
-za účelom cestovania
– Zaručena bude i vstupní právo těm, kteří o něj projeví zájem.
(verš: 1-6)
Po týchto veršoch sa uvádza, že poháni nekonali s moslimami v dobrom duchu a neuznávali záväzky a dohody. Ak by však opustili cestu, na ktorej kráčali, a uvěřili, prijali modlitbu a almužnu (zakát),
(Mâtürîdî, VI, 292-293, 302-303)
Muzuľmáni budou považováni za bratry ve víře, ale proti těm, kteří porušují smlouvy a uráží islám, bude zahájena válka.
V mezine toho, že pohanští modloslužitelia, ktorí trvajú na nevere a popieraní, nemôžu slúžiť v mešitách a v Mescid-i Haram.
Je zdůrazněno, že toto právo náleží těm, kteří věří v Alláha a v den zmrtvýchvstání, modlí se, dávají almužnu a nebojí se nikoho jiného než Alláha.
Následně se zdůrazňuje význam vynaložení veškerého úsilí (džihád) k šíření a upevnění islámu a k ovládnutí srdcí, a uvádí se, že věčné štěstí dosáhnou ti, kteří tyto vlastnosti mají. Tento ideál
že by měla být upřednostňována před láskou k otci, synovi, bratrovi, manželovi a blízkým příbuzným, před touhou po bohatství, obchodu a pohodlném bydlení.
je vysvětleno.
(verš 7-27)
Potom se věřícím sdělilo, že jsou znečištěni duchovními nečistotami.
Bylo oznámeno, že pohanům bude od nynějška zakázáno přibližovat se ke Kábě.
Je nařízeno bojovat s lidmi Písma, tvořenými Židy a křesťany, kteří neuvěřují v jednoboha a v den zmrtvýchvstání, kteří odmítají pravé náboženství tím, že neuznávají to, co Bůh a jeho posel zakázali, a kteří označují Uzajra a Isa za syny Boží, dokud nepřijmou platit džizju.
Titož, že si učenci a kněží těchto dvou skupin vzali za bohy Ježíše, syna Marie, a učinili z něj pána vedle Alláha, a tak se dopustili polyteismu.
Snažili se uhasit Boží světlo, ale nikdy se jim to nepodaří, a Islám bude vládnout nad všemi náboženstvími.
Je uvedeno, že většina židovských a křesťanských duchovních neoprávněně požívala majetek lidí.
Na konci prvej kapitoly sa zdôrazňuje, že sa nesmie meniť umiestnenie zakázaných mesiacov, v ktorých je vojna zakázaná, a tým pádom ani umiestnenie iných časových období v kalendári.
(verš 28-37)
Svatý Ali
Prvním poutníkům v islámských dějinách a také pohanům, kteří se naposledy s muslimy vydali na pouť podle svých vlastních přesvědčení.
Rozsudky, ktoré boli oznámené, sú nasledujúce:
a)
Do nebe vstúpia iba tí, čo veria v pravé náboženstvo;
b)
Od skončenia tohto ročníku hadžské púte sa osoby, ktoré nie sú muslimy, nesmú priblížiť k Mecítě Haram.
c)
Odteraz už nebude dovolené obeháť Kaabu nahí;
d)
Tým, s nimiž sú uzavreté dohody s moslimami, bude zaručená ochrana do konca stanoveného obdobia, a tým, s nimiž nie sú uzavreté dohody, bude poskytnutá štvorročná lehota.
(Müsned, I, 79; Tirmizí, Tefsír, 9; Ibn Kayyim al-Džauzíja, III, 519-520)
Druhá část súry Tevbe,
Vypovídá o vnitřních problémech tehdejší muslimské společnosti a o pokrytci, kteří tyto problémy vedli.
V roce 9 (630) se k Prorokovi (s.a.v.) dostaly zprávy, že se byzantská armáda ve 40 000 mužích chystá na vojenský útok s cílem zničit muslimy, a proto Prorok (s.a.v.) zahájil přípravy na vojenskou operaci.
Niektorí moslimi však zjavne váhali s účasťou na tomto náročnom ťažení a postupovali pomaly. Po úvodných veršoch tejto kapitoly, ktoré sa dotýkajú tohto problému prostredníctvom výčitiek, hrozieb a motivačných výzav,
(verš 38-41),
licoměřin, kteří se v minulých letech tvářili jako muslimové, ale v srdci neuznávali islám a neztotožnili se s muslimskou komunitou
Správanie, ktoré prejavili počas tažení na Tabuk, a ich psychologické profily.
je vysvětleno.
Líbezných
Boh, jeho posol (s.a.v.) a posmrtný život im neboli dôležití, na modlitby chodili len z lenosti, neochotne plnili výdavky, ktoré mali byť vynaložené na prospech spoločnosti, a hoci nemali žiadne ospravedlnenie, klamali a žiadali o dovolenie neúčastniť sa výpravy, a v podstate, aj keby sa zúčastnili, nič iné by nerobili než šíriť neporiadok.
(verš 42-54)
Líbezných
Po tom, čo je řečeno, že by se nemělo závidět jejich majetek a potomstvo, a že tyto světské statky jsou pro ně zdrojem potíží a prostředkem k zemřít v nevěře, se uvádí, že navzdory svému bohatství chtějí dostat podíl ze zekátu, a zároveň popírají pravý stav věcí a přísahají, přestože se smějí Bohu, jeho poslu a jeho veršům.
Zde
podvodní muži a podvodné ženy mají stejné duševní a morální vlastnosti
Je jim oznámeno, že se dopustili hříchů, šířili zlo a bránili dobru, že byli chamtiví a nešetřili na sociální výdaje, a proto zapomněli na Boha, a proto věčně skončí v pekle.
(verš 55-68)
Na oplátku
že muži a ženy, kteří věří v Boha, mají společnou duševní strukturu
A je popsáno, že ti, kteří přikazují dobro a varují před zlem, vykonávají modlitby a dávají almužnu, posluhují Bohu a jeho poslu, dosáhnou Božího milosrdenství, nebeských darů a největšího štěstí, kterým je Boží přízeň.
(verš: 71-72)
Prorok Mohamed (s.a.v.) a muslimovia mali viesť džihád proti neveriacim a pokrytcom, a to v priebehu
Je im rozkázané, aby s nimi jednali drsně;
Od proroka Mohameda sa požaduje, aby sa za pokrytcov nikdy neprosil o odpustenie a aby za nich nikdy neprosil v modlitbách.
Vzhledem k nemoci nebo neschopnosti, a také proto, že nemají finanční prostředky.
Uvádí se, že nelze hovořit o moru těch, kteří se nemohli zúčastnit tažení na Tabúk; kromě pokrytců žijících v Medíně a jejím okolí se uvádí, že pokrytci se objevili i mezi beduínskými Araby v různých oblastech.
Prohlašuje se, že ti, kteří jako první přijali islám, a to jak přistěhovalci, tak i obyvatelé Medíny (Ansar), a všichni muslimové, kteří se těmto dvěma skupinám vzpírají, dosáhnou velkých požehnání.
(verš: 100)
Mezitím je oznámeno, že tři muži, kteří se neúčastnili tažení na Tabúk kvůli své lenosti a přiznali své hříchy, budou odpuštěni. Vzhledem k tomu, že pokrytci postavili mešitu naproti mešitě Kubá s úmyslem poškodit muslimy, je Prorokovi nařízeno, aby se k této mešitě ani nepřiblížil.
Tretí diel je venovaný věřícím a ich vlastnostiam.
týkající se a nacházející se zde
„nakupování“
Pomocou tohoto pojmu se rozumí dohoda uzavřená mezi Bohem a věřícími.
V súlade s tým;
– Věřící budou bojovat v džihádu na cestě k Alláhovi, přičemž budou ochotni zabíjet a být zabiti, pokud to bude nutné,
– A Bůh je také umístí do ráje.
V tomto verši se uvádí, že tato smlouva je zmíněna v Tóře, Bibli a Koránu.
A zde jsou uvedeny vlastnosti věřících, kteří si zaslouží pochvalu za své obchodování:
– Tí, čo činili pokánie za svoje chyby,
– Ti, kteří své náboženské povinnosti plní s upřímností,
– Ti, kteří chválí a vzdávají díky Bohu,
– tí, čo cestovali s cieľom šíriť islam,
– Ti, kteří se sklánějí a poklekávají,
– Tí, čo sa snažia šíriť dobro a odhovárať od zla,
– Ti, kteří dodržují hranice stanovené Bohem a nepřekračují je.
Po tom, čo je s úplnou jasností zdôraznené rozlíšenie medzi neverou a vierou, a to nielen v myslení, ale aj v skutočnosti, sa zdôrazňuje, že ani prorok, ani veriaci nemôžu prosiť o odpustenie za uctievateľov modiel. Potom sa spomínajú prorok Mohamed (s.a.v.), muhádžirín a ansárové, tí, čo stáli po boku proroka na náročnej výpravi do Tabúku, a traja spoločníci, ktorí sa výpravy nezúčastnili bez ospravedlnenia, ale neodchýlili sa od čestnosti, a s ktorými moslimi päťdesiat dní nehovorili.
(Bukhárí, Meghází, 79; Muslim, Tevbe, 53)
bylo oznámeno, že mu bylo odpuštěno.
Toto božské prohlášení
že má charakter obnovení pokání a rozloučení
Je možné to říci, neboť život na tomto světě Proroka Mohameda (s.a.v.) skončil během jednoho roku.
Potom je vyzývaná věřící komunita, aby projevovala úctu k Bohu a neodchýlila se od těch, kteří jsou jí věrní. Je zdůrazněno, že je nesprávné, aby muslimové žijící v Medině a jejím okolí zůstali mimo boj a opustili Proroka, a aby upřednostňovali své vlastní zájmy před jeho stranou.
Uvádza sa, že ťažkosti, s ktorými sa veriaci stretávajú pri šírení islamu, úsilie, ktoré vynakladajú, a finančné obete, ktoré prinášajú, sa v očiach Alláha považujú za ctnostné skutky.
Na druhou stranu se zdůrazňuje, že ne všichni věřící by se měli účastnit bojových výprav a že některé skupiny by měly zůstat doma a věnovat se studiu náboženských předpisů.
Poté, co je opět poukazováno na některé postoj pokrytců, je oslovováno celé muslimské společenství s tím, že k nim přišel posel z jejich středu, který je velmi zarmoucen, když vidí, že muslimové, zejména v posmrtném životě, trpí, a že si velice přeje, aby se všichni dostali k vodění (k víře), a že je k věřícím velmi laskavý a milosrdný.
V poslednom verši je Prorokovi (s.a.v.) na rozkaz, aby v prípade, že sa niektorí ľudia odvrátia od prijatia pravdy napriek všetkým jeho úsilím, povedal toto:
„Aláh mi stačí; nie je iného boha než On; len na Neho sa spolieham a jemu dôverujem. On je Pánom vznešeného trónu a vlastníkom najvyššej moci.“
(verš: 111-129)
V súre Tevbe sú popsané správania vyplývajúce z viery, pokrytectva a polyteizmu, tí, čo ich prijali, boli podrobení psychologické analýze, boli stanovené súvisiace rozsudky a boli vykonané hodnotenia.
V súre
„džihád“, „kitál“
a
„nefr“
Pomocou těchto konceptů byli muslimové podněcováni k válce. To ukazuje na existenci odporu uvnitř Arábského poloostrova a hrozeb pro muslimskou existenci zvenčí v době, kdy se islám šířil po Arábském poloostrově. Vskutku, v posledních dnech života proroka Mohameda (s.a.v.) se objevila některá hnutí, která pokračovala i po jeho smrti.
Kapitoly 9 (Tevbe);
– Které byly svěřeny Prorokovi (s.a.v.) a
Sedm súr, které obsahují celou látku Tóry
(seb’i tıvâl) jeden z nich
(Müsned, IV, 107),
– Prorok Omar
mužské verše z Koránu, kapitola 9 (At-Tawbah)
aby se to naučili,
a ženám aj súru An-Nûr
nařídil, aby se to vyučovalo
(Ibrahim Ali, str. 224-225, 244-245)
je známo.
Súra Al-Anfál
Je to ôsma súra Koránu.
Väčšina veršů súry sa týka priamo bitky pri Badru a boli zjavované v dňoch po bitce, v druhom roku po hidžre.
Vzhľadom na to, že v posledných veršoch súre sa spomínajú pohanské kmene, ktoré uzavreli dohodu s moslimami, a niektoré moslimské menšiny, ktoré medzi nimi žili, možno predpokladať, že tieto verše boli zjavované v neskorších rokoch, pravdepodobne pred alebo po dobytí Mekky.
Súra Bedr
Tato súra, která je také známá pod tímto jménem, má sedmdesát pět veršů.
Názov súry
v prvním verši zmíněný
z odvodu na veřejné účely
získává.
„Nadbytek“
v významu
nef
Enfál, množné číslo slova nefel, pocházejícího ze stejného kořene.
„válečné trofeje“
má význam.
Podľa niektorých vedcov však
Enfál
neznamená to obecne kořist; ale kořist, z níž je nutné oddělit podíl pro Alláha a Proroka
jedna pětina státní pokladny
používá se pro (humus).
Existují však i názory, že výraz „enfâl“ označuje jakýkoli druh daně nebo příjmu, který se dostane do rukou muslimů z majetku pohanů, a to i bez války.
V tomto súre sa hovorí o majetku, ktorý bol získaný v bitke pri Badr, a ktorý sa nazýva enfal.
Súra Al-Anfál,
Verset začína veršom, ktorý oznamuje, že kořist získaná od pohanů v bitvě u Badr patří Alláhovi a jeho poslu, a proto bude rozdělena podle měřítek, které stanoví Alláh a jeho posel. Dále verš vyzývá muslimy, aby se báli Alláha, žili v souladu a poslouchali Alláha a jeho posla.
Hlavné téma súry
Bitva u Bedru a kořist
aj keď to vypadá, že ide o túto záležitosť, skutočným cieľom je v skutočnosti
Základní principy opatření, která by muslimové měli přijmout proti nepřátelům v každé době.
je určením.
V súlade s princípom, ktorý je stanovený v prvom verši
V isláme se válčí nie kvôli rabovinu, ale pre Boha.
V podstate kvůli kořisti.
„nadbytek“
Použití slova „enfal“, které znamená „vojenský kořist“, také tuto skutečnost potvrzuje.
Všetci moslimovia, a najmä tí, ktorí sa zúčastnia vojny, by mali neustále zvyšovať a chrániť svoju lásku a dôveru v Alláha a v žiadnom prípade by nemali zanedbávať telesné ani majetkové náboženské povinnosti.
Z tejto časti, ktorá je považovaná za úvod k súre,
(verš 1-4)
) potom,
Niektoré udalosti, kým k bitke pri Bedru došlo a počas nej samotnej
V týchto veršoch sa hovorí o ústupe pred nepriateľom, ktorý nie je taktickým manévrom, teda o úteku zo bitky, a je zakázaný. Tiež sa zdôrazňuje, že víťazstvo v bitke pri Badr je výsledkom Božej pomoci.
(verš 5-19)
V následujících verších se zdůrazňují faktory, které vedou k úspěchu a zajišťují blaženost v posmrtném životě, a to jak ve válce, tak v míru. A to jsou:
Poslušnost Bohu a Jeho poslu je kladná a úprimná reakce na božské volání, které dává život jak jednotlivcům, tak celým společenstvům.
je to dát.
(verš 20-28)
Potom se zmiňuje, že bázlivost z Boha povedie veriacích k rozlišovaniu dobra od zla, a poukazuje se na to, že Boh zmarí plány pohanů proti životu proroka Mohameda (s.a.v.). Ľuďom sa pripomína, že pokiaľ je mezi nimi Posol Boží (s.a.v.) a pokiaľ činí pokání, nebudou zničení.
V tomto kontextu je zároveň zdůrazněno, že pohané si nezaslouží strážcovství Káby a že toto pocty by měly patřit muslimům, čímž je nepřímo předznamenáno, že Kába v budoucnu připadne do rukou muslimů.
Také
Význam vítězství u Bedru a božské projevy, které vedly k tomuto vítězství muslimů.
je na tom trvalý důraz.
Na druhej strane, kľúčom k víťazstvu nie je početnosť.
kde je důležitá víra, odhodlání, odvaha a božská pomoc
Zdôrazňuje sa, že moslimi by nemali na Boha nikdy zabúdať, ať už sú v akýchkoľvek okolnostiach, mali by mu a jeho poslu posluhovať a v žiadnom prípade by sa nemali hádať. Inak podľahnú slabosti a stratia jednotu a súdržnosť.
(verš 29-46)
V ďalšej časti súry je uvedené, že skutočnou slabinou je
z pokrytectva, neviery a nadmernej závislosti na svetských statkoch
Jeho zdroj je údajne známy. Tak ako v minulosti zanikli mocné armády faraónov, tak nepochybne zaniknú aj podobné pohanské mocnosti.
To, co posiluje národy a armády, nie je túžba po svetských statkoch.
Oddanosť božským princípom
Poté, co bylo řečeno, že vláda nevěřících a tyranů na Zemi nebude trvat dlouho a že po bitvě u Badr následovat budou další vítězství, je však nutné
Že muslimi by sa mali připravit na boj proti svým známým i neznámým nepřátelům.
je vyjádřeno.
(verš 47-64)
V záverečnej kapitole
Je zdůrazněn význam toho, jak prorok Mohamed (s.a.v.) povzbuzoval muslimy k boji a připravoval je na něj.
V této části je navázáno na začátek súry a vysvětlen je význam džihádu v islámu.
že nejde o to, aby sme získali otroky, ale aby sme priviedli ľudí k osvícení a dosiahli večného šťastia.
bude oznámeno.
Vysvetľuje sa, že tí, čo opustili své domovy a krajinu na ceste k Bohu a stali se migrantmi, a tí, čo sa připojili k řadám muslimů, jsou od té doby bratři a neměli by se navzájem nenávidět kvůli věcem, které dělali v minulosti.
Opět
Muslimové by měli být v jednotě a pomáhat svým souvěřným v oblastech, které ovládá nepřítel, a měli by se vyhýbat věcem, které by mohly vyvolat roztrhaly mezi bratry a oslabit muslimy.
bude nařízeno.
Koranická súra končí veršom, který uvádí, že všichni muslimové, kteří přijali islám, mají stejná práva, ale že příbuzní mají mezi sebou různá práva a povinnosti.
V súre Al-Anfál
Bitva u Bedru
,
„den, kdy se od sebe oddělí dobro a zlo, pravda a nepravda“
v významu
den rozsudku
Jeho význam je spojován s bitvou u Badr. Podle toho je vítězství u Badr významným milníkem v rozvoji islámu.
Existujú učenci, ktorí považujú súru Al-Anfál za úvod k súre At-Tawbah a dokonca vysvetľujú absenciu basmalé na začiatku súry At-Tawbah práve z tohto dôvodu.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
