1. Otázka: Existuje něco jako tajemství zkoušky? 2. Otázka: Existuje něco jako únik tajemství zkoušky? 3. Otázka: Nebylo tajemství zkoušky zřejmé, když Salih přivedl velblouda z kamene, Ježíš vzkřísil mrtvé a Mohamed rozpoltil Měsíc? Jak bylo v těchto případech tajemství zkoušky zachováno?
Vážení bratři a sestry,
1. Zkouška má své tajemství.
Vždyť v Koránu se říká:
„Nikomu před tebou jsme nesvěřili nesmrtelnost. Až ty zemřeš, budou oni nesmrtelní? Každá duše ochutná smrt. Zkoušíme vás tím, co je špatné, i tím, co je dobré, a k nám se vrátíte.“
(Al-Anbiyā‘, 21/34-35)
2. Odhalení pravdy takovým způsobem, aby lidem odňalo svobodnou vůli, by mohlo zmařit smysl zkoušky.
V tomto světě však nikomu není odňata svobodná vůle. I zázraky otevírají dveře rozumu, ale neodnímá nikomu svobodnou vůli. Člověk, který nechce věřit, si najde výmluvu, i kdyby se jednalo o zázrak. Pokud by zázraky odnímaly lidem svobodnou vůli, ztratila by smysl zkouška víry.
3.
Lidé, na rozdíl od jiných stvoření, nebyli stvořeni s pevně danými, neměnnými schopnostmi.
Jeho povaha je taková, že je náchylný k výraznému pokroku (vzestupu) i úpadku (spádu). Může duchovně vzrůstat a dosáhnout úrovně vyšší než andělé, ale může také duchovně a morálně upadnout a propadnout se hlouběji než zvířata.
Bůh, poté co stvořil člověka v této podobě, ho nenechal bez pomoci. Prostřednictvím proroků učil podmínkám, jak dosáhnout a dosáhnout vysokých cílů, a zároveň ukázal překážky, které brání pokroku, a důvody, které vedou k poklesu a ponížení, a nařídil:
„Zde jsou před tebou dvě cesty: jedna vede k vzestupu, druhá k poklesu. Nenech se zlákat svými chtějemi a ďáblem, abys se ponížil. Jinak budeš muset za to odpovídat a potká tě věčné neštěstí.“
Práve od toho, zda si člověk svobodnou vůlí zvolí správnou cestu, kterou mu bylo ukázáno, závisí jeho duchovní, ba i hmotné povzestání. Život je příležitostí, zkouškou, která mu dává možnost takové volby učinit.
Aby toto pokušenie bolo skutočným skúsením a aby bol človek zodpovedný za to, čo robí, nesmie byť v procese rozhodovania nútený. Musí vidieť všetko rozumom a voliť slobodnou vôľou.
V každej ére prichádzali proroci, aby obnovili toto božské posolstvo a znovu vysvetlili pravdy, ktoré sa časom zabudli alebo zakryli, tak, aby ich rozumy dokázali pochopiť. Ale nikomu nič nenútili. Žiadný prorok pri šírení svojho posolstva nepoužíval násilie, aby ho lidem vnucoval. Dokonce i zázraky, ktoré boli v istom zmysle ohromující, nebyly absolutně umlčující a nikoho nenútili k přijetí. Například, když Mojžíšova (a.s.) hůl polykala šňůry kouzelníků, které jim zakrývaly oči, a tak zrušila jejich triky, kouzelníci řekli:
„Věříme v Boha Árona a Mojžíše.“
a tak se obrátil k víře, zatímco Faraón:
„Som váš starší, ktorý vás všetkých učí čarovat.“
(Ta-Ha, 20/71) a mohl tak pokračovat ve své nevěřícnosti. Podobně, když na žádost mekkanských pohanů prorok Mohamed (s.a.v.) ukázal prstem a měsíc na obloze se rozpoltil na dvě poloviny; oni
: „Muhammad začal svým kouzlem ovlivňovat i nebe.“
a takto dokázali pokračovat v odporu.
Náboženství je tedy zkouškou. V této zkoušce se otevírají dveře rozumu, ale vůle se nikomu neodnímá.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
