– V jednom článku sú názory Samarkandské hanefitskej školy zhrnuté takto:
„Podľa Alâuddína Samarkandího sa samarkandští učitelia v otázke významu rozkazu (emr) rozlišovali na úrovni víry a skutku. Podľa nich je podstatou rozkazu prosba. Preto zahrnuje jak povinnost (îcâb), tak doporučení (nedb). Absolútny rozkaz, hoci na úrovni skutku zjavne vyžaduje plnenie, na úrovni víry neoznačuje jednoznačne, či je povinný (vacib) alebo doporučený (mendub), ale pouze vyjadřuje nutnost vykonání činu. Rozhodnutí o absolútnom rozkazu je na úrovni skutku zjavně povinnost. Na úrovni víry však není nutné se k něčemu jednoznačně vyjadřovat. To znamená, že člověk není nucen pevně věřit v povinnost (îcâb) ani doporučení (nedb), ani v jedno z nich.“
– Podľa tejto školy sú činy ako cudzozemaní, pití alkoholu a spáchanie nespravodlivosti prakticky zakázané, ale ich konečný rozsudok u Boha nie je možné s istotou poznať. V otázke víry nie je nutné tomu veriť, ale prakticky je ich spáchanie zakázané. Čo je treba z tohto názoru chápať?
– Podľa tejto školy sa teda dá povedať, že napríklad nemôžeme s istotou vedieť, že cudzozázenský život a krádež sú z teologického hľadiska hriechom?
Vážení bratři a sestry,
Tento problém je velmi rozsáhlý. Názor, který prezentovali někteří učenci ze Samarkandu, není jediným správným, a abychom pochopili, co říkali, je nutné stručně shrnout jejich myšlenky na toto téma.
Důkaz příkazu:
Podle učenců zabývajících se metodologií,
príkaz
významový rozsah vyjadřuje požadavek na provedení určitého úkonu. Tento významový rozsah však není stálý. Protože někdy tento rozkazový význam,
ohrozenie, varovanie, želanie
a
posměch
používá se také pro. Stejně tak, když má význam požádat o něco, jeho význam je
povinnost, povinnost
a
výchova, poučení, poučování, pouč
také pro tyto záležitosti
-v rôznej miere
– je to tak.
Väčšinou však imperativný tvar slovesa sprevádza indícia, ktorá poukazuje na šaríatské ustanovenie.
Například:
1)
Nariadenia, ktoré vyjadrujú povinnost,
splnění nařízeného úkolu
slib
teda odměna, a také za to, že to opustil
ľstivý
tj. je to trest, který je účinný. Například:
„Pokud uděláte tohle, dostanete takovou a takovou odměnu, a pokud to neuděláte, dostanete takový a takový trest.“
výraz vyjadřuje povinnost.
2)
Nákazy, pokyny a povolenia,
Používá se na základě indicií, které svědčí o právu a prospěchu služebníků. Například:
„Ak to uděláte, budete odměněni, ale pokud to neuděláte, nebudete potrestáni.“
výraz vyjadruje nedbalost.
Islámští učenci používali výraz „emir siyāsa“ v súvislosti s mnohými významami, ktoré objavili prostredníctvom výkladu.
(por. Gazalí, el-Mustasfa, 2/293-94; Amidí, el-Ahkâm, 2/207-208)
Uvedmejme na to několik příkladů:
Povinnost
pro
„Kláďte modlitbu, když se slunce přiblíží k zenitu.“
(Al-Isra, 17/78)
Jako příklad lze uvést verš, který zní:
Nedb
pro
„U nich“
(těch otroků)
Ak viete, že je to správne, uzavrite s nimi dohodu o korespondencii.“
(Nur, 24/33)
Věta v uvedeném překladu je příkladem.
Vedenie
pro
„Nechte dva spravedlivé muže, aby svědčili.“
(At-Talaq, 65/2)
Hrozba
pro
„Učiňte, co chcete, jistěže On“
(Bůh)
vidí, co děláte.“
(Fussilet, 41/40)
Příkladem toho je verš, který zní:
Zrada
pro
„
(Kto vstúpil do pekla)
ochutnej to, neboť ty jsi jistě ctnostný a čestný člověk.“
(Duhan, 44/49)
Příkladem toho může být verš, který zní:
Opět
„varování a výhrůžka“
pro
„
(Ó, vy, kteří popíráte pravdu! Na chvíli)
„Žijte dál/ďalej, brzy to poznáte/uvidíte.“
(Nahl, 16/55)
Věta v uvedeném překladu je příkladem.
(pozri al-Mustasfa, 1/164).
3)
V súvislosti s náboženským (šariatským) rozhodnutím
-bez jakýchkoli výhrad
– Ohľadne toho, čo znamená imperativný význam v danom kontexte, existujú mezi učenci různé názory.
Podle drtivé většiny vědců,
Takéto slovo v rozkazovom tvare vyjadruje povinnost. Preto ho musia okamžite splniť, bez čakania na indíciu, ktorá by určila jeho skutočný význam.
(por. Usûlu’s-Serahsî, 1/16; Amidî, el-Ahkâm, 2/133)
Podľa niektorých učencov,
imperativ, když chybí konjunktiv
NEDB
sa považuje za to, že je to tak.
(pozri Amidî, 2/134)
Podľa Imáma Gázáliho,
Kázání, které má svůj důkaz, nelze považovat za povinné ani za doporučené, dokud se tento důkaz nenajde.
(viz. Gazalí, tamže, 1/326)
Zhrnutím,
požadovat, aby se něco udělalo
(nařídit)
naozaj
(výslovný)
alebo metaforicky
(nečitatelné)
Používajú sa imperatívy.
Pravý
imperatívné formy
„Modlite se a platte almužnu.“
(Al-Baqara 2/43),
„Buď taký, ako ti bolo rozkázané.“
(42:15)
ako je vidieť v veršech, ktoré sú adresované adresátovi
(hotový příkaz)
tak, jak to může být.
„Kdo z vás dosáhne měsíce ramadán, ať ho dodrží.“
(Al-Baqara 2/185)
ako je uvedeno v ajete, týka sa to aj tretej osoby
(tajomný rozkaz)
může být.
Přenesený význam
Formy imperativu se pak získávají s pomocí indikativu. Například,
„Rozvedené ženy si sami sobě věnují tři měsíce.“
(Al-Baqara 2/228)
v verši, který zní:
„budú čakať“
výraz
„Ať počkají“
v tom smyslu, že Prorok Mohamed (s.a.v.) je náš Pán.
„Soudce nesmí vynášet rozsudek, když je rozhněvaný.“
(Bukhárí, Ahkam, 13; Muslim, Akziye, 16)
v hadíse, který se zmiňuje o
„neodsuzuje“
výraz také
„nechť neposuzuje“
Používá se v tomto smyslu.
V otázce zmíněný
„cudzoložstvo, krádež“
o tom, že sú takéto ustanovenia aj z teologického hľadiska zakázané, nie je pochybností. Pretože
-jak je patrné z vydaných prohlášení-
Existuje mnoho důkazů o tom.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
