Vážení bratři a sestry,
„Ukáž nám pôvodné podoby a zdroje vzoriek a tieňov, ktoré nám si ukázal.“ (Slova)
Výše uvedená poučka nás učí, že požehnania v ráji sú hodné ráje, a zároveň poukazuje na to, že naše telo v tomto svete je len tieňom toho, čo bude v ráji. To je ono, čoho se člověk hodí hodný, aby byl na věky věků znovu stvořen.
„posmrtný život“
říkáme.
Někdy se setkáme s otázkou, na kterou odpovím, že je to posedlost.
„Nebylo by snad lepší, kdyby věřící zemřeli a bezprostředně se dostali do toho šťastného domova, aniž by poznali smrt?“
Kdyby to bylo ještě horší, tak by to bylo úplně špatné.
Vlastník tohoto problému
skutočný
s
tieň
si toho nevšiml. Podle této hypotézy by stín musel těžit z originálu. A nevím, dá se tomu říkat těžit? Je to jako předpokládat, že muž ve snu jí ve vědomém světě…
Při této příležitosti bych rád sdílel jednu vzpomínku:
Musel jsem jít pěšky z jednoho konce města na druhý. Když jsem dorazil domů, byl jsem hodně unavený. Najednou mě to napadlo:
„S takovými nohama se do ráje nedostanete. Ty nekonečné vzdálenosti se neprojdou nohama, které se vyčerpají po několika kilometrech.“
Potom mě napadlo, že moje mysl dokáže věnovat pozornost jednomu tématu jen čtyřicet až padesát minut.
„S takovým mozkem se do nebe nedostanete.“
řekl jsem. Vzpomněl jsem si na své oči, které se unavily z čtení a nalezly útočiště ve spánku;
„S takovými očima se do ráje nedostanete.“
řekl jsem si.
Čím viac som násobil príklady, tým viac som sa presviedčoval o tejto pravde, ktorá mi úplne ovládla dušu:
„S touto stínovou bytostí se do posmrtného života nepůjde.“
Člověk se skrze projev velkého milosrdenství, kterému říkáme smrt, zbaví tohoto stínového bytí a skrze vzkříšení dosáhne bytí vhodné pro posmrtný život…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
