Vážení bratři a sestry,
„Kto je na správné cestě – ten, kdo se plíží po zemi, nebo ten, kdo jde rovně po správné cestě?“
(Al-Mulk, 67/22).
V tomto verši sú symbolicky porovnaní neverící, kteří sa nechali zlákat vlastnými chamtivými túžbami a šejtanom a kráčali po falošných cestách, a veriaci, kteří sa drželi pravého učenia. Je tu vysvetlené, kto z nich dosiahne svoj cieľ bezpečne a bez odchýlenia. Je tu tiež poukaz na psychický stav, v ktorom sa neverící nachádzajú na tomto svete, a na druh trestu, ktorý ich čaká v posmrtnom živote.
Ti, kteří popírají posmrtný život, jsou přesvědčeni psychologickým důkazem:
Člověk ze své podstaty upřednostňuje bezpečí a vyhýbá se nebezpečí. Ani kdyby šance na nebezpečí byla jen jedna z deseti, nebo jedna z dvaceti, nechtěl by se touto cestou vydat. Chce si zajistit prospěch a výhodu. Bůh mu to připomíná:
Věříš-li v posmrtný život, jdeš po rovné cestě s klidem a bez obav. Ale ten, kdo popírá posmrtný život, má velmi těžkou cestu; je to, jako by se snažil plazit po zemi. Chce přece jen někdo takhle žít? Chce být ve stálém strachu a obavách z dopadení, jako uprchlec?
Aj keď je ich psychika v tomto svete taká, v posmrtnom živote, v deni konce světa, nevery se shromáždí tak, že se budou plazit tváří dolů, zatímco věřící se shromáždí tak, že budou moci normálně chodit.
Podľa legendy, b
Jeden muž řekl:
„Ó, Boží proroku, nevěřící budou v den zmrtvýchvstání shromážděni po kolenách, je to tak?“
A prorok Mohamed řekl:
„Kdo ho dokázal na zemi udržet na dvou nohách, nemohl by ho v den zmrtvýchvstání donutit, aby šel po čtyřech?“
nařídil.
(Búhárí, Výklad Koránu, Súra 25, kapitola 1)
Na druhou stranu, v tomto verši je skvelé přirovnání:
Zvieratá boli stvorené, aby slúžili ľuďom a boli im podriadené. Človek, ako najušľachtilejšie stvorenie, je na Zemi Božím zástupcom; preto mu bola darovaná milost státí na dvoch nohách.
Zvieratá však,
Vzhledem k tomu, že byly stvořeny pro užitek člověka, jsou většinou stvořeny jako čtyřnohá, dvounožná nebo plazící se tvory. Jaký je jasný rozdíl mezi člověkem a zvířetem, takový je rozdíl mezi nevěřícím a věřícím. Jeden má srdce skloněné k zemi, druhý má srdce rovné a upřímné.
Tento verš je vysvětlen v 179. verši súry Al-A’raf, který zní:
„Při mé slávě, mnohé z džinů a lidí jsme stvořili pro peklo; mají srdce, ale nerozumějí jimi (pravdě), mají oči, ale nevidí jimi (pravdu), mají uši, ale neslyší jimi (pravdu). To jsou zvířata, ba ještě více zbloudilí a blázniví. To jsou ti, kdož jsou v nevědomosti!“
A tak kráčajú po zemi tí, čo sa vydali na cestu šejtána, na cestu falošných myšlienok a vier, nevěřící, nevděční, a tak se plíží po zemi, tváří dolů, slepí k ní, a nevidí nikoho kromě sebe. A tak se budou plížit i v pekle. Takže, kdo je lepší? Oni, či ti, čo kráčají po pravej ceste, s vierou a poznáním, bez ohýbania, rovne k pravde, k Bohu, jediným Bohu, praví věřící?
Na čí strane by měl stát? Komu by měl následovat?
Člověk by měl přemýšlet.
Človestvo nepochybne neplazí sa po zemi ako zvieratá a nehledá obživu iba na zemi, ale ide rovno k Bohu správnou cestou a smerom.
Lidé, kteří se chtějí pohybovat po zemi jako lidé, žít z Božího stvoření a dosáhnout Božího království, by měli nejprve věřit v jednoboha a jeho ustanovení, následovat jeho příkazy a tak materiálně i duchovně otevřít si správné a široké cesty a směřovat přímo k pravdě.
To je ta správná cesta a pravá víra, cesta jednosti (tawhid). Jít touto cestou rovně znamená postupovat poctivě a v rámci morálky a náboženských předpisů.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
