Vážení bratři a sestry,
V biologii možno buněčnou smrt obecne rozdělit na dva typy: (apoptózu a autofagiu) a (nekrózu). V posledných rokoch však boli v štúdiách hlásené aj iné typy smrti, ktoré sa od týchto typov líšia.
Cytoplazma se zahušťuje, buňka se zmenšuje a smršťuje a spojení s okolními buňkami se přeruší. Jaderná DNA se řízeně štěpí v nukleozomálních oblastech. Cytochrom c se uvolňuje z mitochondriální membrány do cytoplazmy. Zvyšuje se aktivita proteolytických enzymů, tzv. kaspáz. Prvky buněčné cytoplazmatické sítě se rozpadají a na buněčném povrchu se reorganizují. Ribozomy se shlukují do malých skupin a většina endocytických váčků se spojuje s buněčnou membránou. V důsledku změn buněčné membrány vznikají membránové váčky. Protože cytoplazmatické váčky (apoptotické tělesa) obsahující jaderný materiál a organely jsou fagocytovými buňkami odstraňovány z prostředí, nedochází k zánětu.
Prijatie signálu smrti (Upozornenie),
Aktivácia Caspazu (Postup),
Odstránenie vzniklých zbytočných materiálů.
Pri programovanej buněčné smrti dochází v první řadě k:
Bunáka je přijímán signál k zahájení apoptózy, ať už zevnitř, nebo zvenčí buňky.
V druhom kroku sa aktivujú proteázy (kaspázy).
Aktivované kaspázy dostanú za úlohu rozkladať cieľové proteíny.
V konečné fázi programované buněčné smrti se vytvářejí apoptotické tělesa, která jsou následně fagocytovány.
Ďalším typom programovanej smrti, ktorá sa však od apoptózy líši, je autofágia. Ide o fyziologicky programovanú bunkovú smrť, nezávislú od kaspáz, pri ktorej sa nepozoruje aktivita kaspáz a ktorá je zodpovedná za likvidáciu funkčne narušených organel, poškodených makromolekúl a patogénov. Autofágia je zázračný jav, ktorý v organizme funguje ako systém kontroly kvality.
Autofagie je slovo, které znamená „sebezobývání“. Je to proces, při kterém se v buňce rozkládají její vlastní struktury, aby se získala energie, když buňka hladoví.
Autofagie nastupuje v situáciách, kedy apoptóza zlyhá v závislosti od obsahu buniek, a bunku zabije. Je známa aj ako mechanismus potlačenia nádorov.
Autofagická buněčná smrt chrání homeostázu, zejména proti hladovění a dalším stresovým faktorům, a to recyklováním intracelulárních molekul. Je tak zřejmé, že hraje důležitou roli v udržení zdraví a přežití.
Pokud buňce není dodávána výživa, je spuštěna autofagie, čímž se buňka sama „sežere“ zevnitř, aby přežila. Autofagii mohou také spustit stresové faktory, jako je patogenní infekce, toxické látky nebo hypoxie. Autofagie je ve skutečnosti nezbytný mechanismus pro ochranu buňky v náročných podmínkách. Pokud však tlak stresujících podmínek zesílí, buňka se sama spotřebuje a dojde k její smrti. Porucha mechanismu autofagie vede k rakovině, předčasné demenci, Alzheimerově chorobě a různým infekcím.
Autofágia je tiež účinným mechanizmom v rozvoji živočíchov (ako je metamorfóza, tvorba krídel u vtákov a tvorba nepárnej čeľuste u cicavcov). ATG (Autophagy-related genes) sú gény zapojené do autofágického odumierania buniek.
Bylo zistené, že existujú rôzne typy buniekovej smrti, ktoré sa v niektorých vlastnostiach podobajú, ale v iných sa líšia. Napríklad, aj keď je nekropotóza typom programovanej smrti, v niektorých vlastnostiach sa podobá nekróze.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
