Vážení bratři a sestry,
Niektorí ľudia, učenci, ktorí sa držia názorov právnych teoretikov
„mukallit“
a snaží se znevažovat je a narušovat úctu a obdiv, který k těmto váženým osobám chovají věřící. To je však největší nespravedlnost.
Především je třeba říci, že absolutní odmítnutí imitace není vědecký ani intelektuální přístup. Imitace je totiž přirozenou součástí lidské povahy. Má jak užitečné, tak škodlivé stránky. Imitace může být někde harám (zakázaná), jinde vúči povinností a jinde zase přípustná.
Ti, kteří kritizují napodobování,
Tím pádem se staví proti specializaci. Pritom je nezbytné, aby se lékař podřídil inženýrovi v matematice a inženýr lékaři v oblasti medicíny.
Na druhou stranu,
Šarí’a se skromuje pouze z fikhu. Má však i oblast víry a morálky. Pokud je taklid v oblasti fikhu nepřípustný, neměl by být přípustný ani v těchto oblastech. Podle toho je nutné odstranit z knihoven všechna díla napsaná v oblasti víry.
Na druhou stranu,
Je nutné odložit do šuplíku všechny knihy, které učí o výchově ega a vznešení morálky a ukazují cesty k nim. Není třeba číst ani Gazalího „Ihya“, ani Mevlánovu „Mesnevi“, ani Sádího „Gülistan“; každý by se měl místo napodobování těchto velkých osobností inspirovat přímo z Koránu a hadísů a podle toho se snažit formovat svůj duchovní svět. To je však největší překážka vzestupu a povznesení.
Imitacií sa môžeme obecne zaoberať z pohľadu šiestich bodov:
1.
Je to napodobňovanie pohanstva ich pohanstkých otcov. Toto napodobňovanie je zakázané a je to nevěřství.
Keď im je povedané: „Pojďte k tomu, čo Boh zjavil (Koran), a k Poslancovi,“ oni hovoria: „Stačí nám to, čo sme našli u našich otcov!“
(Al-Maida, 5/104)
Někteří bezkonfesionální lidé nesprávně interpretují tento a podobné verše Koránu a přirovnávají následování náboženských vůdců muslimy k následování otců pohanů. Takové srovnání je velká chyba a velký zločin.
Nyní je nutné se zeptat těchto bezvětců:
Žili snad naši předkové, kteří žili po staletí, bez náboženského směru? Pokud naši předkové dodržovali a napodobovali tyto čtyři směry, jaký je pak jejich osud?
A pokud je ten, kdo nazývá muslima nevěřícím, sám nevěřícím, jaký je pak osud těch, kteří dosazují všechny muslimy, kteří následujují imámy různých směrů, na místo pohanů, o kterých se mluví v Koránu?
Áno, všetci veriaci milujú imamov týchto madhhabov. Ale táto ich láska je pre Božiu náklonnosť a je dôkazom lásky k Bohu. Nie je to hriech ani širk (pohanstvo). Táto láska nie je ako láska kresťanov k Ježišovi Kristovi ani láska pohanov k modlám, takže by na veriacich mohli byť aplikované tieto verše Koránu.
2.
Ide o to, že moslimi bezmyšlenkovitě opúšťajú svoje vlastné zvyky a tradície a napodobňujú škodlivé obyčeje cudzincov.
To však ohrozuje náš individuální i společenský život. Je známo, že se nedá předvídat, kam se vydá bezduchý a bezvůlový jedinec nebo společnost. Slepé putování temným směrem jistě povede k katastrofě individuálního i společenského života muslimů. Mladá generace bez jakýchkoli myšlenek ztratí svůj národní a duchovní smysl.
Bediuzzaman vysvětluje tuto problematiku v následujících krásných slolech:
„Ó, mládež tejto vlasti! Nečerpajte inspiraci z Francúzov!“
A po tom, čo vám Európa spáchala takové nekonečné útlaky a nepriateľstvo, s akým rozumom sa podvolujete ich zvrhlosti a falošným myšlienkam a cítíte sa v bezpečí? Nie! Nie! Vy, čo sa zvrhlým spôsobom podvolujete, nie že sa podvolujete, ale možno nevědomky se k nim přidáváte a sami sebe a své bratry popravujete. Vězte, že čím více se bezmorálně podvolujete, tím více lžete ve věci vlastenectví!… Protože vaše podvolení v tomto smyslu je urážkou vašeho národa a posměchu pro národ!…
Ano, všeho moc i málo škodí.
Evropa má aspekty, které je třeba napodobovat a obdivovat, ale má i aspekty, které je třeba nenávidět a pohrdat. Existují některé její rysy, jako je zvrhlost, blud a bezbožnost, které nenávidí i evropští myslitelé, učenci a znalci. Proto není správné napodobovat Evropu, kterou Západ nenávidí a která mu způsobuje svědomitý úzkost. Neboť napodobovat Evropu, která se vzdálila od Boha, propadla zvrhlosti a bludu, stala se otrokem a vězněm svých sklonů k zlu, ochladla k úctě, soucitu a laskavosti, nejen brání našemu materiálnímu pokroku, ale také zničí náš národní charakter a důstojnost.
Je však rozumné a moudré využívat umění, vědu a techniku Západu a v tomto ohledu je napodobovat.
3.
Je to napodobňovanie tých, ktorí nie sú odborníkmi v oblasti náboženských vied a vydávajú fatvy na základe vlastných chuti a libosti, bez opory na dôkazy.
Táto imitácia je mimoriadne nebezpečná. Môže človeka zaviesť do blúdenia.
4.
Jednoduchí věřící věří v existenci Boha, jeho jednotu, posmrtný život a další pravdy víry na základě napodobování svých rodičů a okolí, bez opírání se o důkazy a argumenty.
Viera těchto věřících je sice přijata, ale je neustále ohrožena. Věřící totiž mohou dosáhnout různých stupňů víry, od nejmenšího záblesku až po slunce. Například svíčka je světlo, ale nakonec se spálí. Elektrická žárovka je také světlo, ale může se přehřát a vypálit pojistku, čímž nás zahalí do tmy. Skutečná, hluboká víra je však podobná slunci, které nesmí být spáleno. Člověk může prostřednictvím studia moudrosti a tajemství, jež se projevují ve stvoření a umění Všemohoucího Stvořitele, postupně dosáhnout vyšších stupňů poznání Boha a přeměnit svou víru z imitace na skutečné poznání.
5.
V otázkách, které se týkají detailů a na které neexistuje jasné ustanovení v Koránu a hadítech, lidé napodobují právníky a učence.
Keďže nie každý sa stane právnikom, toto napodobňovanie je povinné, nevyhnutné, milosrdné a v súlade s múdrosťou.
6.
Učených mužů, jako byli Fahreddin-i Razi, Seyyid Şerif Cürcani, İbni Kemal, Ebus’Suûd a Molla Hüsrev, kteří nebyli odborníky na vydávání fatw, lze považovat za napodobitele muftiů.
Tito velkými učenci, kteří se ve své profesi specializovali, následovali čtyři velké imámy proto, že je považovali za autority v oblasti výkladu a uznávali je jako své učitele. Máme nyní považovat tuto napodobeninu, založenou na respektu k odbornosti, tolika učenců za chybu a kritizovat ji?
Všichni učenci, kteří přišli po mecitihádech, se stali pro společenství proroka Mohameda prostředníky k vodění a průvodci k blaženosti. Rozšířili ustanovení tohoto náboženství na východ i západ, svými knihami odvrátili škody, které by mohly způsobit kacířské sekty, a zajistili trvalé trvání tohoto náboženství až do konce světa. Tato jejich zásluha a obětavost byla přijata všemi muslimy. Je nemožné neocenit služby těchto vznešených osobností. Dokonce i někteří spravedliví učenci, kteří nepatřili k islámu, se sami obohacovali z jejich vědomostí. Ano, je to pro nás velká čest a obrovské požehnání.
Učených mužů, kteří nedosáhli úrovně muftího
„mukallit“
Někdo se takhle ponižuje, což je nespravedlivé a je to velký zločin.
Uctívání učenců, kteří po staletí, po tisíc let, sloužili víře a náboženství společenství, je nejen náboženskou povinností, ale i požadavkem rozumu a svědomí. Ano, i když tito lidé neměli stupeň muftího, jejich služby nakonec, jako slunce, obklopily celou islámskou oblast.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
