Vážení bratři a sestry,
Prorok Ibrahim (a.s.),
V Koránu, v Aláhovi, Všemohoucím Bohu
„Halil“
/
„priateľ“
které označil jako
vynikající osobnosti
prorok, který dosáhl této úrovně.
Synové a vnuci Noema (a.s.) se najprv usadili v Iraku a založili mesto Babylon v blízkosti rieky Eufrat. Neskôr sa odtiaľ odtrhla skupina osadníkov a usadila sa na brehu rieky Tigris –
dnes v okolí města Mosul
– Založili město Ninive. Původní obyvatelé Babylona, kmen Nabt, mluvili syrským jazykem a město Babylon bylo jejich hlavním městem. V Asyrské říši, která vznikla v Ninive, bylo hlavním městem Ninive a Babylon byl pod jejich nadvládou. Po nějaké době v Babylonsku Chaldejci převzali vědu a kulturu Nabtů, kteří byli pod asyrskou nadvládou.
Babyloniáni neuvěřovali v jediného Boha, ale uctívali modly a hvězdy. Modly a hvězdy považovali za symboly duší. Tento jejich věrný systém…
„Sabiánstvo“
říká se. Sabismus začíná uctíváním duchů a andělů a postupně přechází k uctívání hvězd, měsíce, slunce a nakonec k uctívání sošek, které byly pro ně vytvořeny. V Babylónu existovaly chrámy, kde se sošky nejen vyráběly, ale také uctívaly. Proto byl ve státní správě dokonce i ministr pro chrámy.
A toto je Allah, společenství zbavené víry a vzdálené civilizaci.
Poslal k obyvateľom Babylona Abrahama (as). „Abraham“
význam slova
„otec farnosti“
což znamená, že je otcem proroků, kteří přišli po něm, a tím je Ábrahám (as).
Jeho/Její komunity
„Bohov priatel“
což znamená
„Halîlullah“
Ibrahim (as), držitel titulu,
„Ulu’l-azm“
je jedním z velkých proroků, o kterých se mluví.
„Ulu’l-azm“
a ostatní proroci, kteří dosáhli svého cíle / svého poslání
Noch (as), Mojžiš (as), Ježiš (as) a Mohamed (asm)
) je. Prorok Ibrahim (a.s.)
„Halilullah“
Jeho přezdívka prý pochází z jeho lásky a oddanosti Bohu. Podle jedné z tradic byl Abraham (a.s.) k lidem velmi štědrý a nic od nich nechtěl.
„Halilullah“
byl označován jako.
Záznamy o Ibrahimově (a.s.) rodové linii se různí. Všechny záznamy však…
Sám, syn Noema
Po jeho příjezdu se s ním spojil. Jeho otcovo jméno bylo Tarih a přezdívka Âzerî.
Podle záznamů muslimských historiků, poté co věštci a astrológové pronesli, že v tom roku se v regionu narodí chlapec jménem Ibrahim, který změní náboženství lidu a ukončí vládu Nemrúdovu, nebo podle jiné verze poté, co Nemrúd sám měl takový sen, shromáždil těhotné ženy na jednom místě a nařídil, aby byli zabiti všichni narození chlapci a muži byli odděleni od svých manželek.
Poté Ázer vzal svou manželku, která otěhotněla s Ibrahimem, do města Ur mezi Kufou a Basrou, nebo na místo zvané Verká, a schoval ji do jeskyně. Ibrahim se narodil v této jeskyni.
(Sa’lebî, str. 72-74; Taberí, I, 234-235)
Ibrahim, o ktorom je podrobně zmíněno v Koránu
(pozri Šúra, 42/13)
Vyslovil argumenty týkající se nekonečné existence a jednoty Boha.
Jednoho večera Ibrahim sa spýtal svojho otca, čo sú to za veci, ktoré vidí, a či majú tvorcu. Myslel si, že musia mať nejakého Pána. Keď uvidel hviezdy, mesiac a slnko, o každom z nich povedal: „Toto je môj Pán!“ Ale keď krátko nato zhasli, povedal: „Ja nemám rád tie, čo takto zhasínajú a miznú!“ a vyjádril tak, že žiadný z nich nemôže byť Bohom. Potom sa obrátil k jedinému Bohu a povedal: „Ja som sa obrátil k Bohu, ktorý stvoril nebesá a zem, a som monoteista, nie som z mnohobožníkov!“ A tak sa obrátil k Bohu, svojmu Pánovi.
„Staň se muslimem!“
když řekl
„Podvolil jsem se Pánu světa.“
(pozri Al-Baqara, 2/131)
a tímto se k této výzvě přidal.
Nicméně,
„Vskutku, Ibrahimovi jsme už dříve dali rozlišovací schopnost; my jsme ho dobře poznali.“
(Al-Anbiyā 21/51)
Jak ukazuje verš, který se nachází v meálu, Ibrahim byl na správné cestě i před svým prorockým posláním. Ibrahim, ať je na něj pokoj, pro hvězdy, Měsíc a Slunce…
„Můj Bože“
říká to proto, aby s nimi mohl mluvit způsobem, kterému rozumí, a aby je přiměl k rozmyslu, a ne proto, že by jim věřil.
„Kdyby to byl můj Bůh, tak by se to nestalo, takže já nemám rád ty, co se potápí.“
Tímto výrokem, který je ironický a má za cíl jim dát ponaučení, chtěl říct, že…
To, co bylo svěřeno proroku Noem, bylo doporučeno i proroku Abrahamovi, a jemu byly svěřeny svitky.
(53:36-37, Al-Najm; 87:19, Al-A’la)
Muslimští historici uvádějí, že prorokovi Ibrahimovi bylo zjeveno deset svátých listů, které se skládaly z příběhů.
(Taberí, 1, 313; viz. Diyanet İslam Ans., Ibrahim md.)
Jméno proroka Abrahama (a.s.) se v Koránu objevuje ve dvaceti pěti súrách.
šedesát devět
Je zmíněn několikrát. V Koránu je prorok Ibrahim (as) zmiňován pod různými jmény a atributy a je o něm hovořeno s chválou. Mezi atributy, které se vyskytují v Koránu, patří:
Evvâh
(velmi si stěžující),
Halim, Munib
(ten, kdo se uchyluje k Bohu),
Haníf, Kánit
(ti, kteří slouží Bohu)
,
Šakir.
Prorok Mohamed (s.a.v.) při popisu ctností proroka Abrahama (a.s.) říká:
„Prvý, komu bude na konci časů oblečený oděv, je Ibrahim (as).“
(Bukhari, Enbiyâ, 8).
„Jednou mi ve snu přišli dva andělé, kteří mi tam vždycky chodívali“
(Gabriel a Michael)
Přišel. Šli jsme s ním a nakonec jsme dorazili k vysokému muži.
(Vznášející se k nebi)
Bol tak vysoký, že som mu sotva videl hlavu. Bol to Ibrahim (a.s.)…“
(Bukhárí, Enbiyâ, 8).
Ibrahim (a.s.) po dlhú dobu vysvetľoval obyvateľom Babylona pravé náboženstvo, svet, posmrtný život, život, smrť a vzkriesenie; a najviac sa venoval vysvetleniu tejto záležitosti svojmu otcovi, ktorý mu byl nejbližší. Avšak najprv jeho otec…
Azer
Lidé, včetně jeho otce, Ibrahimovi (a.s.) nevěřili a popírali ho. Ibrahim (a.s.) se na otcův postoj nezlobil a neměl na něj zášť. Dokonce za něj prosil Boha o milosrdenství a otci řekl:
„Buď pozdravený! Budu prosit Pána, aby ti odpustil. Neboť On je ke mně milosrdný.“
(Mária, 19/47).
Potom Ibrahim (a.s.) opustil otcovský dům a odtamtud odešel.
Ibrahim (a.s.), který svému lidu mnohokrát říkal, že modly nemohou přinést žádný užitek a že pouze Nejvyšší Bůh má vynikající vlastnosti, když viděl, že mu jeho lid nevěří, okamžitě šel k Nimrudovi. Nimrud, jehož jméno se v Koránu neobjevuje a který v té době stál v čele jeho lidu, se považoval za boha díky svému bohatství a moci.
Ibrahim (as) Nemrudovi hovořil o víře v Alláha. Ten však odmítl a začal s Ibrahimem (as) diskutovat o jeho Bohu. Když Ibrahim (as) řekl, že Alláh dokáže jak oživovat, tak i zabíjet, Nemrud prohlásil, že i on je k tomu schopen. Na důkaz toho nechal přivést dva muže, jednoho zabil a druhého nechal žít; tím chtěl ukázat, že je schopen zabíjet i oživovat. Ibrahim (as) mu pak odpověděl:
„Bůh přivádí Slunce ze východu, tak přived‘ ho ty ze západu.“
(Al-Baqara, 2/258)
Nemrud byl tímto zaskočen.
Raz, v jeden svátek, lid, který odmítal přijmout víru v Alláha, přinesl do chrámu, jako to bylo jejich zvykem, jídlo a položil ho před modly. Poté odešli na zábavu. Chtěli vzít s sebou i Ibráhima (as), ale on se zúčastnit nechtěl, protože se necítil dobře. Když odešli na zábavu, Ibrahim (as) vešel do chrámu a rozbil všechny modly. Nechal však jednu největší, aby k ní lidé mohli směřovat své modlitby.
Po skončení svátečních oslav se lidé, jako obvykle, vydali do chrámu, aby si vzali jídlo. Když však uviděli chrám v troskách, domysleli se, že to mohl být Ibrahim (as), a tak ho zavolali a začali ho vyslýchat:
– „Ibrahimu! Byl to ty, kdo tohle udělal našim bohům?“
Odpověď na tuto otázku dal prorok Ibrahim (a.s.)
– „Možná to udělali ti velcí. Pokud může mluvit, zeptejte se jich!“
odpověděl/a takto.
(Al-Anbiyā, 21/62-63).
Když lidé přiznali, že modly jsou neživé a nemohou mluvit, Ibrahim (as) vykřikl svou víru v jednoboha slovy:
– „Proč tedy uctíváte modly, které vám nemohou přinést žádný užitek ani škodu, a opouštíte Alláha? Bohužel vám i těm, které uctíváte místo Alláha! Až se konečně poučíte?“
(Al-Anbiyā, 21/66-67).
Tato obhajoba Ibrahima (a.s.) stačila k tomu, aby ho zkorumpovaní lidé prohlásili za vinného. Nemrud, vůdce zkorumpovaných, navrhl, aby Ibrahim (a.s.) byl potrestán smrtí nebo popálením, a nakonec se rozhodli ho upálit. Když plameny připraveného ohně dosáhly nejvyššího stupně intenzity a horka, Ibrahima (a.s.) s pomocí katapultu vhoštili do ohně. Avšak Alláh, Pán ohně a všeho, nařídil ohni:
„Ó, oheň! Buď chladný a neškodný k Ibrahimovi!“
(Al-Anbiyā, 21/69).
A tak byl Ibrahim (a.s.) zachráněn z ohně. V té době věřil Ibrahimovi (a.s.) pouze jeden člověk, a to byl Lot (a.s.).
Prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Ibrahim, a.s., se modlil jen třikrát“
(interpretací, přeneseným významem)
Lhal. Dva z nich to udělali pro samotného Alláha, Vznešeného a Velkého, a pro jeho uspokojení: Jeden z nich
(pohánom)
‚Jsem nemocný.‘ a druhý řekl: ‚Možná to udělal ten největší z bohů.‘ A o třetím prorok Mohamed řekl: ‚Ibrahim jednou s manželkou Sárą navštívil krutého tyrana…‘
(Bukhárí, Proroci, 8).
Děj se dále vyvíjel takto: Prorok Ibrahim (a.s.) cestoval se svou ženou Sárą, dcerou svého strýce, směrem k Egyptu a zastavil se v městě Erdün. S králem města se odehrála zajímavá událost. Abu Hurejr to vyprávěl na základě zprávy od Proroka (s.a.v.). Prorok (s.a.v.) to popsal takto:
„Ibrahim (a.s.) s manželkou Sárą přišli do města, kde vládl král nebo tyran. Tomuto tyranovi řekl:“
– „Ibrahim vstúpil do mesta s krásnou ženou,“ oznámili mu. Král:
– „O Ibrahimu! Kdo je ta žena, která je s tebou, a co je to za ženu?“ zeptal se. Ibrahim (as):
– „(Náboženství) je můj bratr,“ řekl. Pak přišel k Sárě a řekl:
– „Nezabudni ma obvinit z lži, veď som im povedal, že si moja sestra. Prisahám Bohom, že na zemi nie je nikto, kto by veril v Boha, okrem mňa a teba.“ Keď Sára prišla k královi, kráľ sa ju pokúsil zneužiť. Sára vstala, vykonala očistu a modlila sa. Potom sa modlila takto:
– „Ó, Pane! Ak som veroval v Tebe a v Tvojho proroka, ak som chránila svoju česť pred iným než pred svojím manželom (a tak som to robila doteraz), neposielaj na mňa tohto neverníka!“ Kráľovi sa zadrhlo v krku, začal se vlnit a kopat nohami do země. Potom Sára:
– „Bože, kéžby se o tomto muži řeklo, že ho zabila tato žena,“ modlil se. Muž se poté uklidnil. Tento příběh se opakoval třikrát. Poté král řekl těm kolem sebe:
– „Poslali jste mi ďábla. Poslete tuto ženu k Ibrahimovi (as). A Hádžer dejte Sárě,“ řekla. Poté Sára přišla k Ibrahimovi (as) a (vysvětlila mu, co se stalo) a:
– „Vezdeš, že Bůh ponížil nevěřícího a dal mi otrokyni jako služku?“ řekl.
(Bukhárí, Buyû, 100; Hibe, 36)
.
Po odchodu z té země Ibrahim (a.s.) mnoho cestoval. Nakonec se usadil v Šáme. Tam se počet jeho věřících den za dnem zvyšoval. Společenství věřících v Ibrahima (a.s.)
„Národ Abrahámův“
dostalo se jména.
Když Ibrahim (a.s.) odcházel z Babylona, vzpomněl si, že by měl pro svého otce požádat Alláha o odpuštění, a proto se k Alláhovi modlil za odpuštění pro svého otce:
„Odpusť i mému otci! Protože patří mezi ty zbůhdělení.“
(26:86)
Ibrahim (a.s.) věděl, že se za nevěřící nemůže modlit, ani kdyby to byl jeho otec, a učinil tak kvůli slibu, který dal při odchodu ze své země. Ibrahimova (a.s.) modlitba nebyla přijata a tato skutečnost je v Koránu popsána takto:
„Není slušné, aby proroci a věřící prosili o odpuštění pro modloslužebníky, i kdyby byli příbuznými, poté co se zjistí, že patří do pekla.“
(Al-Tawbah, 9/113).
Ďalší život Ibrahima (a.s.) prebiehal v spoločnosti Luta (a.s.), Ismãíla (a.s.) a Isáka (a.s.). O nich Alláh, sláva mu, hovorí:
„Učinili jsme je vůdci, kteří vedli lidstvo k pravé cestě, a zjevili jsme jim, aby konali dobro, sloužili modlitbám a dávali almužnu. Byli to ti, kteří nám sloužili.“
(Al-Anbiyā, 21/73).
Bůh dal Ibrahimovi (a.s.) také knihu o deseti stránkách. Po dlouhém životě se na sklonku věku vydal do Egypta. Po Ibrahimově (a.s.) smrti byl – podle silných zpráv – pohřben na místě zvaném Halilü’r-rahman poblíž Jeruzaléma.
Hanífismus:
Základom Ibrahimova (a.s.) náboženstva bolo monoteistické uctievanie jediného Boha. Časem však toto uctievanie zaniklo a uctievanie modiel sa medzi Arabmi úplne rozšírilo. Napriek tomu sa u niektorých jedincov zachovali stopy monoteistického uctievania. Títo
„Haníf“
říkalo se.
Haníf,
označuje osobu, která se vyhýbá nepravdě, obrací se k Bohu a věří v jedinného Boha podle principu teologického monoteismu. Také Korán…
„haníf“
Slovo „Hanif“ se objevuje na několika místech. Slovo „Hanif“ se používá spíše v souvislosti s prorokem Ibrahimem (as) a označuje člověka, který čistě a bez poskvrny uctíval Alláha.
V súvislosti s hanífstvom sa v Koráne nachádzajú nasledujúce výrazy:
„A tváraj sa k náboženskému životu s čistým srdcom a nepatríš k tým, čo Bohu prirovnávajú partnerov!“
(Jónáš 10/105)
„Potom jsme ti zjevili: ‚Dodržuj náboženství Ibrahimovo, který byl Hanífem a nepatřil k těm, kdo přisuzují Bohu společníky.‘“
(Nahl, 16/123).
V predislámskej arabské spoločnosti patrili k hanífom osobnosti ako Varaka ibn Naúfal, Abdalláh ibn Džahš, Osmán ibn Húvejris, Zajd ibn Amr a Kus ibn Saíd. Títo jedinci považovali za hanebné klanění sa pred bezduchými, nemluvnými a neschopnými modlami a prosby k nim. (vzh.)
Mefail HlZLl, Šamilská islamská encyklopedie, heslo Ibrahim.)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
