Vážení bratři a sestry,
Abu Zakarrija Jahja ibn Ziad ibn Abdallah al-Absi al-Farra‘ (zm. 207/822) bol učenec arabského jazyka a teolog.
Narodil se v roce 144 (761–762) v Kúfe.
Z otcovy strany patřil k rodině osvobozených otroků z kmene Baní Minkár nebo Baní Asad. Proto
Kúfí, Asadí
, protože původně pocházeli z Deylemu
Dajlamí
Jeho přezdívka je známá. Dětství a první roky vzdělání strávil v Kúfe. Je známo, že byl bratranec Imáma Muhammada ibn Hasana aš-Šajbáního. Jeho přezdívka je
Ferrâ
ačkoli
„tvor, který vyrábí kožešiny, prodává kožešiny“
ačkoli to znamená „ten, kdo se zabývá rétorikou“, v pramenech se nenachází žádná informace o tom, že by se touto profesí zabýval. Toto přezdívka mu byla dána proto, že analyzoval a zkoumal rétoriku (řeč).
(yefri’l-kelâm)
údajne to bylo uděleno.
Sujútí uvádí, že Ferrá neměl s kožedělnictvím nic společného, a že mu tato přezdívka byla dána proto, že se zabýval studiem a uspořádáním jazykových otázek, a byl proto přirován k někomu, kdo šije a upravuje oděvy ze kůže. Nicméně slovo fery znamená také…
„konať skutky, které vzbudí obdiv a úžas“
Je možné, že mu byla tato přezdívka udělena kvůli mimořádnému úspěchu a kráse jeho děl, jelikož tento název také tento význam má.
Podľa toho, čo vypráví Hennad ibn Sarí, kufrský hadíť a askét, ktorý bol zrejme Ferráovým spolužiakom, Ferrá si počas hodín nerobil poznámky, ale iba poslúchal, ale pokaždé, keď sa v súvislosti s výkladom alebo lexikologiou vyskytlo nejaké slovo, žiada učiteľa, aby ho zopakoval. Preto Hennad bol presvedčený, že si zapamätoval to, čo potřeboval.
Ferrá, u kterého se zdá, že od počátku projevoval větší zájem o lexikologii a výklad Koránu, pokračoval ve svém vzdělávání v Basře, kde studoval u slavných učenců, jako byli Chalíl ibn Ahmad a Júnus ibn Habíb. Podle zdrojů se zdá, že Ferrá navštěvoval spíše hodiny Júnuse ibn Habíba než Chalíla. Po dokončení studia arabského jazyka, výkladu Koránu a čtení v Basře a návratu do Kúfy se důkladně seznámil s Kníhou rozhodnutí (Kitabü’l-Faysal) od Ruásího, kterou si v této oblasti jako vodítko pro gramatiku osvojili ti, kteří se jí zabývali.
Za vlády Mehdího-Billaha (775-785) odcestoval na radu svého učitele Ruásiho do Bagdádu, kde se v intelektuální debatě s Kisáím, tehdejším nejvýznamnějším učeným mužem města, projevila jeho nadřazenost v oblasti gramatiky, a tak se stal jedním z jeho nejoblíbenějších studentů. Jeho pozdější vstup do dvorské a státní společnosti a získání tamního uznání proběhlo rovněž díky jeho učiteli. Ferráův odchod do Bagdádu a setkání s Kisáím představují významný obrat v jeho životě. Mezi mnoha učenci a vypravěči, z nichž čerpal, Kisáí zaujímá přední místo. Od Kisáího se naučil především různé interpretace textů a jemnosti gramatiky. V oblasti gramatiky se dále učil od Ruásiho, v oblasti lexikologie od Júnuse ibn Habíba, v oblasti jazyka a literatury od beduínů Abú al-Džarraha, Abú Sarvána a Abú Zjád al-Kilábie, proslulých svou výmluvností, a v oblasti poezie a zpráv od Mufaddala ad-Dabbího.
Ferrá se prosadil v kruhu svých vrstevníků ještě před rokem 187 (803) a dosáhl takové slávy a uznání, že byl pozván na dvůr kalifa. Nicméně, jeho uznání jakožto nejdůležitější osobnosti své doby v oblasti gramatiky i kuránských studií nastalo až po smrti Kisáího (189/805). Po Kisáího smrti ho na jeho místo dosadili jeho přátelé a od té doby začal svou profesorskou kariéru. Po Me’âni’l-Kuránu začal psát…
al-Hudúd
Záznamy o jeho autorských dílech jasně ukazují jeho vědecký renomé v Bagdádu. Podle jednoho z těchto záznamů ho chalíf Me’mún požádal, aby napsal dílo o metodice gramatiky a materiálu o spisovné arabštině shromážděném od Beduínů, vyhradil mu místo ve paláci, jmenoval mu osoby, které by mu sloužily a uspokojily by všechny jeho potřeby, a přidělil mu písače, kteří by jeho dílo opsali.
V závěru 2. (8.) storočia a na začiatku 3. (9.) storočia boli lekcie a semináre Farra’a, považovaného za najväčšiu autoritu v Bagdade v oblasti kuránských štúdií, mimoriadne obľúbené. Farra‘, ktorý učil aj syny Ma’múna, vychoval mnoho žiaků, medzi nimiž sa nachádzajú: Abú Abdullah at-Tuvál, Abú Abdurrahman Abdullah ibn Abú Muhammed el-Jezídí, Abú Ubeyd Kásim ibn Sallám, jedna z najznámejších osobností basrské jazykovednej školy, Abú Júsuf Ibn as-Sikkít, významný učenec tej istej školy, Abú Abdullah Muhammed ibn Abdullah ibn Kadim, gramatik z kufské jazykovednej školy a učitel Sa’leba, Abú Amr Šamr ibn Hamdevejh el-Herevî, učenec jazyka a literatúry, Abú Abdullah Muhammed ibn Džehm as-Simmerí, zároveň jeden z Farra’ových žiaků a učitelov, a Abú Muhammed Seleme ibn Ásim an-Nahvî, spomínaný medzi učitelmi Sa’leba.
Ferrâ sídlil v Bagdáde, ale nezanedbával ani Kúfu. Keď sa blížil koniec roku, odchádzal do Kúfy, kde trávil štyridsať dní u svojich príbuzných a rozdeľoval im svoj zisk. V roku 206 (822) Ferrâ odcestoval na púť do Mekky a po strávení mesiaca Dhul-hiddžah (máj) v Mekke sa na cestu zpět
Zomrel začiatkom roku 207.
Ferrá žil v období, kdy ještě nebyly všechny problémy gramatiky zcela objasněny, a proto se na nich významně podílel. Je důležité, co o Ferrá řekl Sumáme ibn Ašres, slavný učenec své doby pro svou rétoriku a výmluvnost, který mu umožnil setkání s chalífou Ma’múnem. Jeho slova o Ferrá svědčí o jeho široké pověsti, znalostech v různých oborech a jeho osobnosti. Sumáme, který se s Ferrá několikrát setkal v paláci, aby zjistil, kdo je to, co se opakovaně snažil dostat do chalífovy přítomnosti, po zkoušení jeho znalostí v různých oblastech zjistil, že je to člověk nesmírně zdvořilý a vážený, hluboce obeznámený s jazykem a gramatikou, obeznámený s různými otázkami fiqh, znalý astronomie a medicíny, a velmi dobře znalý období předislámu a arabské poezie.
„Ty nemůžeš být nikdo jiný než Ferrâ.“
řekl.
Ferrá, který byl především gramatikálním vědcem, nakonec zastínil i svého učitele Kisáího. Ještě za svého života ho Kufané považovali za většího odborníka v tomto oboru než Kisáího. Proto se jeho žák Seleme ibn Asim divil, že Ferrá, přestože byl větším gramatikálním vědcem, Kisáího považoval za většího.
„Gramatika je Ferrá a Ferrá je v gramatice emir al-mu’minin.“
Tento názor potvrzuje i rozšírené presvedčenie. Aj keď starší autori považovali Kisáího za prvú a Farra’a za druhú osobnosť v oblasti gramatiky vzhľadom na ich historický význam a významné postavenie v kufské škole a v oblasti čítania, Zubaidí a Ibn al-Kiftí ho posudzovali iba na základe jeho vedeckej úrovne v oblasti jazyka.
„Najvýznamnější a nejvědomější z Küfiyyūnů“
Tak ho charakterizují. Ibn Hallikán také Ferráho popisuje tímto způsobem v oblasti gramatiky, lexikologie a různých odvětví literatury.
Porovnání
Ferrâ, který přikládal velký význam vědě, uplatňoval tento přístup i na jazykové otázky a další témata. Nejenže se omezoval na to, že učil a předával to, co se naučil a shromáždil, ale také to zkoumal, analyzoval a docházel k novým závěrům. A tak Kisâî,
„Je Ferrâ, alebo Ahmer väčší učenec?“
Na otázku, kdo je moudřejší, Ahmer nebo Ferrâ, odpověděl, že Ahmer je vzdělanější, ale Ferrâ je chytřejší a má širší obzory, a proto ho považuje za moudřejšího, co se týče znalostí, které jsou produktem jeho vlastního myšlení.
Ferrâ významne přispěl k určení charakteristik a pravidel arabštiny.
Podľa Sa’laba to on zachránil arabštinu pred zabudnutím a zánikom. Pretože každý si dovolil tvrdiť čokoľvek o tomto jazyku, ktorý bol predmetom diskusie, mnohí hovorili len toľko, koľko im rozum a schopnosti dovolili, a učenci tej doby nerobili nič viac, než opakovať slová iných učencov. Tieto slová, prenášané bez kritiky a posúdenia, zostávali neřešenými problémami. V takovej situácii Ferrâ nielen porovnával názory a postoje predchádzajúcich aj súčasných učencov, ale kriticky ich posúdil, zjednotil ich podľa svojho názoru a uvedol problémy do súladného systému. Napriek tomu, že patril ku kufské škole, prijímal a obhajoval aj názory, ktoré Basriyyûn považovali za správne. Pretože on sám,
Basra
a
Kúpa
z ich škôl do mešít
Bagdad
Je také považován za zakladatele této školy.
Jeho díla
Ferrâ byl velmi plodným autorem, o jehož dílech se zmiňuje zhruba dvacet pět zdrojů. Do dnešních dnů se však dochovala pouze čtyři z nich. Mezi jeho hlavní díla patří:
1. Významy Koránu. Výklad těžkých pasáží Koránu od al-Farra’a.
Toto dílo, které nazval , je jednou z jeho nejznámějších dvou knih.
Toto dílo, které je jedním z hlavních zdrojů pro pozdější lexikografické a gramatické studie, stanovuje na základě jazykových charakteristik v verších Koránu morfologii a syntaxi arabštiny. Dílo bylo vydáno ve třech svazcích na základě rukopisů z různých knihoven.
2. dni a noci (a mesiace).
Toto dílo, které má podobu slovníku a obsahuje slova týkající se dne, noci, dnů v týdnu a měsíců, bylo vydáno Ibrahimem al-Abyárim na základě tří známých rukopisů.
3. Mužský a ženský rod.
Ide o prvú knihu napísanú s cieľom vyriešiť určité problémy, ktoré v arabskom jazyku vyplývajú z gramatického rodu (mužský a ženský rod) v súvislosti s zharmónizovaním podstatných a prídavných mien, podstatných a slovesných mien, čísla a rodu, zámen, slovesných tvarov, ukazovacích prídavných mien atď. Ferrá ju, podobne ako ostatné knihy, diktoval svým studentům a věnoval ji Tâhiru ibn Husajnovi, jednomu z velitelů Me’múnových vojsk, tři roky před svou smrtí. Kniha *al-Muzakkar wa’l-mu’annas* byla poprvé vydána Mustafou az-Zarkou (spolu s dalšími dvěma knihami v rámci *al-Majmû’ât al-lughawiyya*, Bejrút-Halab 1345) a později ji vydal Ramazán Abdut-Tawwáb.
4. el-Maksûr a el-Memdúd.
Týka sa slov v arabštine, ktorých posledné písmeno je alif-i maksúrah a alif-i memdúdah. Dielo vydali Abdalazíz al-Majmání a Májid az-Zahabí.
5. el-Behâ (el-Behi).
Týká se chyb v mluveném jazyce, které se týkají nesprávného používání slov a obratů, a obvykle
„Kniha o tom, co je všeobecne zakázané“
.
„Lahnü’l-‚âmme“
Je jedním z prvních příkladů děl s podobnými názvy. Ferra‘ napsal tuto knihu na žádost Táhira ibn Husajna. Ibn Hallikán, který se o díle zmiňuje, uvádí, že se jedná o knihu malého rozsahu, která tvoří základ Sa’lebova al-Fasîha.
6. al-Hudúd (Hudúd an-nahu).
Toto dílo, které Ferrá diktoval svým studentům šestnáct let, je považováno za nejdůležitější knihu o gramatice, kterou napsal nejen on, ale i všichni příslušníci kufské školy. Autor věnoval dílo každému z nich.
„mal“
Rozdělil ho do čtyřiceti šesti kapitol, které nazval (tarif), a v každé kapitole se zabýval různými problémy arabštiny. Někteří pozdější jazykovědci se při psaní svých děl o gramatice inspirovali tímto dílem, a dokonce někteří autoři, jako například Abú al-Hasan ar-Rummání, dali svým dílům stejný název.
7. Alfabeta.
V zdrojoch, ktoré opisujú život Ferrá, sa o takomto diele nehovorí, ale Ibn Rašíd al-Kairawání v ňom citoval, keď hovoril o rýme.
8.
Spor o rukopisy Koránu vznikl mezi obyvateli Kúfy, Basry a Šámu.
Ďalšie diela, ktoré sú v zdrojoch spomínané ako diela Ferrâ, sú:
Alat al-kuttab (Alat al-katib alebo Alat al-katib), al-Jam‘ wa-t-tashri‘ fi’l-Kur’an, al-Abniya, al-Amali, Fa’ala wa af’ala, Garib al-hadis, al-Kafi fi’n-nahv, Lugat al-qaba’il, Lugat al-Kur’an, al-Masadir fi’l-Kur’an, Kitab Mülazim, Mushkil al-lugha, al-Nawadir, al-Nudba, al-Tashrif, al-Waqf wa-l-ibtida‘, al-Waw, Yafi‘ wa yafa’a.
V niektorých zdrozoch a nových výskumoch je dielo s názvom al-Fâhir fi’l-emsâl pripisované Ferrâovi, ale bolo zistené, že patrí Abú Tâlibovi al-Mufaddalovi, synovi Salemy b. Âsima, jednému z Ferráových študentov a vypravcov.
Medzi hlavné práce o Ferrâ patria:
Ahmed Mekkî al-Ansarí, Abu Zakarrija al-Farrá‘ a jeho metoda v gramatice a lingvistice (Káhira 1964); Abdülhamid Muhammed Abdulkerim as-Subhí, Arabské dialekty v al-Farráových významech Koránu; Zülfikar Tüccar, al-Farrá‘, jeho život, díla a postavení v arabské literatuře a jazyce; Ahmed Alemuddin al-Džundí, V Koránu a arabštině z hlediska ztraceného lingvistického dědictví.
(TDV Islamská encyklopedie, heslo Ferra, 12/407-408)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
