Vážení bratři a sestry,
Rozsudek soudu, v ktorom jeden z manželov, ktorý sa obrátil na súd, podal žalobu a sudca ju uznal za dôvod rozvodu a rozhodol o ich rozlúčení, je v modernej teologickej literatúre…
„rozpor“
je takto formulováno. V klasických zdrojích právní nauky je toto rozhodnutí soudu
„rozpustenie“
je také považován za.
Rozsudok o rozluku vydaný súdom má určité hlavné dôvody. Patria sem napríklad: manžel neposkytuje manželke výživné (potravu, oblečenie a bývanie), fakticky ju opustil, jeden z manželov má zdravotný problém brániaci pohlavnému styku, alebo medzi manželmi dochádza k nezhodám. Bez podrobnejšieho rozboru sa v tomto texte budeme zaoberať žiadosťou podanou súdu jedným z manželov z dôvodu nezhod, ktorá je v dnešnej dobe najčastejším dôvodom rozvodu.
Podľa Hanefského, Šafiitského a Hanbalitského učenia,
neschopnost žiť v súlade, a to bez ohľadu na to, ako je silná
„rozpor“
Nemůže to být důvod, soud nemůže takové rozhodnutí vydat. Podle nich je možné soudním rozhodnutím vyřešit problémy, které způsobují rozpor mezi manželi, jako je bití manželky manželem, týrání, urážlivé slova, neoprávněné opuštění manželky, obracení se od ní, a tím pádem i řešení sporů, a manžela – takřídž – přimět k rozumnému chování a odvrátit se od násilí. Hlavním cílem je zachránit rodinu těmito opatřeními. (el-Fıkhu’l-İslamî, V/527).
Podľa Malikiovcov však,
Nesoulad je důvodem k rozvodu a soud, pokud shledá tvrzení žalobce za opodstatněná, rozhodne o „rozchodu“ manželů.
Podľa týchto učencov je prijatie „nesúladu, ktorý mení rodinu na peklo“ ako dôvodu rozvodu a „rozlúčenie“ manželov
„V islámu neexistuje koncept ubližovať druhým a odplácet škodou za škodu.“
je v súlade aj s princípom.
Toto rozsudkové „rozlučení“, kterým soud rozvádí manžele, se nepovažuje za rozvod s možností návratu (ric’i), ale za rozvod s trvalým účinkem (bain). (viz. age)
Podle některých zdrojů se hanbalistické učení shoduje s názory malikistů (viz İlmihal-İslam ve Toplum, TDVY, II/236). Někteří šafiitské učenci se také domnívají, že v případě, kdy manžel neposkytuje manželce potřebné výživné, je to důvod k rozvodu. Většina z nich se však shoduje s názory hanefistů (İbn Abidin; III/590).
Na druhou část vaší otázky lze odpovědět takto:
V neislamské zemi je rozhodnutí neislamského soudce závazné i pro muslimy, pokud je v souladu s principy islámu.
Nepochybne je pro muslima nejlepší, aby se v případě potřeby obrátil na muslimského soudce/soud. V neislamských zemích to však není možné. V takových případech je v nouzových situacích dovoleno, aby se lidé obrátili na tamní soudy a řídili se jejich rozsudky (pokud tyto rozsudky nesporují jasně s islámem). Žít v dané zemi totiž znamená implicitně/nepřímo souhlasit s tamními zvyklostmi a pravidly (které nejsou v rozporu s islámem). To znamená,
„Co je obecně známo, je jako to, co je smluvně dohodnuto.“
Je to také v súlade s právnou zásadou, ktorá hovorí, že…
Podľa známych právnych teológů, ako sú Izz ibn Abdussalam, Ibn Taymiyyah a Šatibí, je v núdzových situáciách dovolené podriadiť sa rozhodnutiu nemuslimských sudcov/súdov, a to s cieľom zohledniť verejné blaho, odvrátit nepokoje a zabrániť anarchii v sociálnej a právnej oblasti. (Nezabúdajme na skutočnosť, že mnohé ustanovenia svetského práva nie sú v rozpore s islamskými ustanoveniami. Naše zátvorky typu „…ktoré nie sú v rozpore s islámom…“ by mali byť posudzované z tohto hľadiska.) (pozri: Rozhodnutia Rady pre vydávanie fatáv a výskum, 3/16/1426-25/4/2005).
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
