–
Může tedy Bůh, Alláh, promlouvat jako člověk (ať už v smyslu Kelam-ı Nefsi, tedy Božího slova, nebo Kelam-ı Lafzi, tedy slova v ústech člověka), nebo je něco takového nemožné, protože Bůh, Alláh, se svému stvoření v žádném ohledu nepodobá?
Vážení bratři a sestry,
– Boží slovo je, podobně jako jeho ostatní atributy, věčné. To tvrdí teologové.
„vlastní slovo“
nazývají ho tak. To znamená, že stejně jako všechny ostatní atributy Boha existují v závislosti na jeho svatém bytí, tak i atribut řeči závisí na jeho bytí.
Tímto vyjádřením se má zdůraznit rozdíl mezi skutečností atributů a jejich projevy a odrazy. Například, Alláhovu moc lze chápat jako skutečnost, která je vázána na jeho svatou podstatu –
pardon, jestli se to tak dá říct
– jeden
„vlastní moc“
Je to tak. V bytosti, v nichž se projevuje svými vnějšími projevy, jsou bytosti, v nichž se projevuje, od Absolutní Bytosti oddělené a jsou stvořením. Stejně jako Boží moc není stvořená a nepodobá se stvořeným věcem, tak ani jeho slovo není stvořené a nepodobá se jiným slovům.
– Z toho je patrné, že
Stejně jako umělecké výšivky, které jsou dílem moci, nejsou samotnou mocí.
,
Slova, které jsou projevy vnitřního slova, nejsou toto vnitřní slovo samo.
– Korán je Božské slovo a není stvořené.
Protože slovo Alláha není stvořené. V tom se shodují učenci Ahl-i Sunnet.
(porov. Abú al-Hasán al-Ašʿarí, al-Íbána, 1/23)
Jedním z důkazů, že Boží slovo není stvořené, je následující verš:
„Jedným z dôkazov jeho existencie a jednoty je to, že nebo a zem existujú na základe jeho rozkazu…“
(Rum, 30/25);
„Vězte, že jen On má moc stvořit i moc rozkazovat.“
(Al-A’raf, 7/54)
V prvním verši
„nebo a země existují na Boží příkaz“
Je zdůrazněno, že Boží příkaz je jeho slovo. To, že všechny stvořené bytosti vznikly a existují díky Božímu příkazu, který je jeho slovem, je jasným důkazem, že jeho slovo nebylo stvořeno.
Podobně, jak je uvedeno ve druhém verši
„…patří mu jak mocenská pravomoc stvořit, tak i pravomoc přikázat.“
V uvedeném výraze jsou stvoření a příkaz vyjádřeny odděleně. Jinými slovy, je zde vzájemná odkaznost. To, co je přičítáno, a to, čemu je přičítáno.
(matuf a matuf aleyh)
Je to vědecké pravidlo, o ktorom je známe, že nie je totožné s inými vecami. Pretože Boží príkaz, ktorý je Božím slovom, sa líši od stvorení. Pretože slovo nie je stvorené.
(porov. Eš-Ša’rý, al-Ibane, 1/63-64)
Z uvedených vysvětlení je patrné, že Boží slovo se od lidského slova liší tím, že není stvořené. Obzvláště Korán, jakožto zázrak jak z hlediska formy, tak obsahu, ukazuje jedinečný a bezkonkurenční rozměr božského slova. Stejně jako je nemožné napodobit projevy atributu moci, je nemožné napodobit projevy atributu slova, jímž je Korán. To je jedna stránka věci.
Druhá věc je,
Vzhledem k tomu, že adresáti Koránu jsou lidé, používá i on stejná slova, jaká používají lidé/Arabové. Zde samozřejmě existuje podobnost. Jinak by bylo nemožné, aby adresáti pochopili. Tato podobnost se však týká pouze jednotlivých slov, nikoli výrazů, které tato slova vytvářejí.
Jak je známo,
materiál, který lidé používají při výrobě keramiky
s
Materiál, který Bůh použil k stvoření člověka, je stejný, je to ta samá zem.
Rozdíl mezi člověkem a hrnčířským výrobkem však ukazuje rozdíl mezi těmito dvěma druhy umění a designu.
Stejně jako v lidském projevu, i v Božím projevu, v Koránu, jsou použity stejné písmena a slova. Rozdíl mezi lidským slovem a Božím slovem, Koránem, však spočívá v tom, že Korán je Boží slovo, které je nesporně pravdivé, a to již po patnáct století.
„že se nedá vytvořit ani jediný verš, který by mu byl podobný“
Jedinečná výjimečnost Koránu, který se nebojí výzev, je sama o sobě zřejmá.
Vynikající moc a slovo Alláha pramení z toho, že v doprovodu nekonečné moudrosti a vědění projevují ontologickou a filologickou/bytostnou a řečovou dokonalost. Vždyť
Ten, kto je pánom trónu vesmíru, ten milosrdný, učil takéž Korán.
(Al-Rahmán, 55/1)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
