– Jak se v našem náboženství zachází se sadismem, vylučuje sadista z náboženství, je to harám, nebo to není hřích?
Vážení bratři a sestry,
Zakazuje dokonce i úmyslné ubližování zvířatům a za to se v posmrtném životě bude muset zodpovídat.
který tvrdí, že
K Islámovi, náboženství milosrdenství
podľa, ako človek
Jaký hrozný hřích je vědomě poškodzovat to nejcennější, co existuje ve vesmíru, a ještě z toho čerpat ďábelský potěch.
je to jasné.
Tieto hriechy sú obojstranné,
Za Boží zásluhy
také
porušenie práv druhých
protože se to týká i mě,
pohybovat se v pokání
a je nutné, aby se k tomuto hříchu už nikdy nevrátil; a navíc
osobne sa ospravedlnit každému, komu bola spôsobená škoda, a v prípade hmotných škôd ich aj uhradiť
je nutné.
Ale ať už je hřích jakkoli velký, dokud ho člověk nepopírá,
Není kacířem kvůli hříchu.
Sadistická porucha osobnosti
Jedná se o poruchu osobnosti, při které člověk nachází potěšení v úmyslném ubližování druhým. Je to nemoc.
Každý se v určitých chvílích může neovládnout a v hněvu někomu ublížit, a to je normální.
Ale
v sadistickej poruche osobnosti
Situace je velmi odlišná. Stejný pocit.
Je to trvalý stav, který se u člověka opakuje při každé příležitosti. Člověk se snaží získat potěšení tím, že svému protějšku způsobuje různé utrpení, podobně jako když má z jídla potěšení.
Je to situácia, ktorá v náboženstve nemá absolútne čo robiť. Žiadny človek nemôže túto situáciu považovať za normálnu.
Vzhledem k tomu, že se jedná o onemocnění, je nutné ho léčit pomocí léků a terapie.
Väčšina lidí to dělá nevědomky; přesnější by bylo interpretovat to jako narušení přirozeného stavu.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
