Vážení bratři a sestry,
Imam Ali (ra) jmenoval svým nástupcem syna Hasana (ra), ten zase jmenoval svého bratra Husajna (ra) a takto se řetězec imámů, jmenovaných předchůdcem, táhl až k poslednímu imámu. Zatímco v podstatě jde o dědičný přenos imámství po imámu Alim (ra), šíité to systematizovali jako jmenování. Jelikož v systému jmenování je nutné začít s imámem Alim (ra), museli odmítnout imámství prvních tří chalífů. Aby byli konzistentní, šíité tvrdí, že po Prorokovi (s.a.v.) byl prvním legitimním chalífem Ali (ra).
Tento systém nástupnictva, počínajúc Alím (ra) a končiac dvanástým imámom, sa prerušil smrťou dvanástého imáma v detskom veku. Vlastne existencie dvanástého imáma je sporná. Jedenástý imám zomrel v roku 260 (874) bez potomka. Niektoré zdroje uvádzajú, že preto bol jeho majetok rozdelený medzi jeho brata Džafara a matku. Hoci sa na určitý čas hovorilo o zmiznutí jedenástého imáma, po pomerne kontroverznom období sa ustálil názor, že zomrel v roku 260 (874) a zanechal za sebou štvororočného syna Muhammada ako dvanástého imáma, ktorý v tom istom roku zmizol.
Podľa imámie existuje na Zemi po ňom, z jeho potomstva, ustanovený Božím rozkazom, argument (hujjat), na ktorého bola svěřena božská pravda, povinnosti a sunna od jeho předchůdců, a který se ujímá vedení v náboženských i světských záležitostech lidstva. Tato sekta, která přijímá, že v rámci metod a pravidel, které přišly od proroka Mohameda (s.a.v.) a které byly po něm upřesněny imámy, bude existovat imám až do konce světa, tvrdí, že dokud Bůh vydává svým služebníkům rozkazy a zákazy, na Zemi musí existovat alespoň jeden argument (hujjat), a pokud zemře jeden z nich, zbývající je argument (hujjat). Tento názor je převzat od věrných imámů a je mezi nimi přijímán. Země nemůže být bez argumentu (hujjat), protože kdyby na chvíli bez něj zůstala, zmizela by spolu s tím, co se na ní nachází. Tato sekta věří, že má nutně syna a že jeho imámství nastalo, a tvrdí, že se skrývá ze strachu a že se včas objeví a vykoná potřebné úkony.
Tímto způsobem se stala známou jako šíitská sekta, která uznávala imáma pouze v období malého skrytého období (gaybat-i suğrâ). Předchozí pojetí, které se objevilo v sekci Keysánie, se tak přeneslo do Imámie. Skrytí dvanáctého imáma tvoří jádro imámských dogmat.
Medzi šíitskými frakciami, ktoré vznikli po smrti jedenásteho imáma, považoval Imámíju, ktorá dokončila genealogický rodokmeň skrytým imámem, za skutočné šíitské učenie a napísal knižku s názvom „Odmietnutie všetkých frakcií, ktoré sa od nej odchýlili“, aby to dokázal. Od začiatku malého skrytého obdobia (Gaybat-i sughra) a po ňom vznikali rôzne skupiny, ktoré postupne strácely na sile, zatiaľ čo Imámíja značne rastla a pretrvala. V tomto období boli k hlavnej Imámíjine doktríne pridané aj témy skrytého obdobia a počtu imámov a frakcia sa začala nazývať takto koncom 4. (10.) storočia. V neskorších obdobiach bola frakcia známa nielen pod týmto názvom, ale aj v právnickej literatúre ako „Ca’far es-Sádik“.
Keďže bolo pevne stanovené, že nástupca bude vybraný z rodu Ahl al-Bayt, v prípade, že by zomrel súčasný imám bez nástupcu, neexistovalo v podstate jiné riešenie než skrytý imám (ghaybah). Podľa tohto chápania sa skrytý imám raz vráti a osvobodí svet od útlaku. Avšak neobjavenie sa skrytého imáma v priebehu uplynulých storočí a skutočnosť, že imámové boli v tomto období zbavení možnosti vytvoriť štát, vedú k tomu, že imámíjská šíitská teológia začala o tejto teórii znovu uvažovať. To v neskoršej dobe položilo základ pre vznik chápania možnosti a nutnosti vytvorenia štátu pod vedením mudžtahídských právnikov (fakih), kteří imáma zastupují, až do jeho návratu.
Základný rozdiel medzi sunnitskou teóriou chalífátu a šíitským chápaním imáma spočíva v tom, že sunnitský chalíf je civilný vládca, ktorý je volený na základe súhlasu islamskej komunity, nemá nadprirodzené vlastnosti, spravuje spoločnosť na základe poznatkov a schopností získaných individuálnym úsilím a je zodpovedný za svoje činy z náboženského a právného hľadiska, zatiaľ čo šíitský imám je vyvolený Bohom, podporovaný božským svetlom a tajnými poznatkami, je zbavený všetkých hriechov a spravuje a riadi spoločnosť politicky aj nábožensky, bez náboženskej a právnej zodpovednosti, a má takmer nadprirodzenú politicko-duchovnú identitu.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
