Vážení bratři a sestry,
Je to projev programu složeného z řetězce příčin. Znalost souvislostí v tomto řetězci příčin a přijetí opatření v souladu s nimi znamená jednat moudře.
Aby však člověk dokázal vyvážit svůj pohled na události, musí se na ně dívat z pohledu teologického monoteismu a z pohledu světa příčin a důsledků. Jako lidé žijící ve světě příčin a důsledků nemůžeme toto ignorovat. Není pochyb o tom, že za každou událostí, ať už pozitivní, nebo negativní, existuje řetězec příčin a důsledků.
Pokud jsou tyto příčiny neživé a bezvůlí, pak za to můžeme nést odpovědnost my.
Ak však ide o dobré události, musíme ich pripisovať Bohu. Pretože dobrých skutků je mnoho a my nemáme s nimi nic společného, budeme ich považovať za Boží dar.
Pokud jsou události, s nimiž se potýkáme, špatné, pak za ně musíme nést zodpovědnost sami, protože zlo obvykle pramení z neexistence/nicoty/nedokonalosti. To je pravda výkladu verše, který to uvádí.
Pokud však tyto události byly způsobeny vědomými lidmi, podíváme se na ně a pokud jsou to dobré věci, měli bychom se za ně modlit, aby se staly zdrojem štěstí. Protože nám Bůh tuto dobrou věc daroval skrze tuto osobu. Z tohoto hlediska by nebylo správné ignorovat toho, kdo byl prostředníkem. Nicméně, jelikož Bůh je skutečným dárcem, hlavní vděčnost a dík patří jemu.
Pokud jsou události, které lidé způsobí, negativní a špatné, pak jim za to přisoudíme většinu odpovědnosti. Vědomi si, že i v tom všem má osud svůj podíl na spravedlnosti, nezapomeneme na vliv osudu v takových událostech. Osud je samozřejmě svrchovaný; nic se nestane bez jeho souhlasu. Nicméně, i to, že lidé jsou stvořeni s vybavením, které jim umožňuje nést odpovědnost za negativní činy, je osud. To, že jsou zodpovědní za špatné činy, které spáchají svobodnou vůlí, kterou jim osud dal, je nutností spravedlnosti.
Vzhledem ke všem těmto skutečnostem můžeme říci, že klidný život člověka na tomto světě je úměrný jeho víře v nekonečnou spravedlnost, moudrost a milosrdenství Alláha. To jsou jediné zdroje útěchy pro lidi.
V tomto bodě by stálo za to naslouchat zamyšlením Bediuzzamana, co se týče vody:
„(Místo toho, abychom se neustále na život stěžovali), bychom měli pracovat.“
V tomto ohni a búrke celej zeminy, tí, čo sa najviac zachránili, sú tí, čo verně vstúpili do kruhu Risale-i Nur. Pretože títo, čo prijali Risale-i Nur, nepokračujú v láskavosti, ktorá je vyššia než Božie milosrdenstvo, aby trpieali bolesť a utrpenie. Preto tí, čo hľadajú šťastie a potešenie, nielen v posmrtnom živote, ale aj v tomto svete, ho nájdu a nájdu v náboženských a koránských lekciách Risale-i Nur.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
