– Například, chci se vydat určitou cestou a objevují se příznivé okolnosti, je to signál, že bych se touto cestou měl vydat?
– Měli bychom žít vděčně za dary a milosti, které nám byly dány? Například, pokud byl člověk obdařen velkým bohatstvím srdce a krásnou morálkou, měl by to lidem ukazovat jako příklad?
– Existuje bezpodmienečná milost, nebo ji můžeme pochopit pouze zvažováním jejích příčin? Spravíme chybu, když tak činíme, tedy když si řekneme: „Bůh mi dal tohle a tohle, a zároveň se staly takové a takové události, takže to může znamenat tohle,“ a s důvěrou v Boha si tak sami určíme cestu?
– Mohli byste mi prosím podrobně odpovědět na otázku, jaké verše Koránu a hadisy se zabývají tématem milostí, a jaké názory na tuto problematiku existují, s přihlédnutím k mému výše uvedenému dotazu?
Vážení bratři a sestry,
Především proto, že je Kerim (velkorysy), uděluje milosti. Dary, které udělil i nevěřícím, kteří mu za nic neděkují, jsou toho jasným důkazem. Vždyť…
„Moje milosrdenstvo zahrnuje všetko.“
(Al-A’raf, 7/156)
v verši, který se zmiňuje o
Rahmán
To dokazuje i božské prohlášení, které oznamuje nekonečné milosrdenství jeho jména.
Jedním z hlavních důvodů, proč nám jsou dány tyto požehnání, je nepochybně zkouška lidí. Tato zkouška je velmi důležitá k odlišení těch, kteří jsou vděční, od těch, kteří jsou nevěřící. V súře Ar-Rahmán se po každé zmínce o některých Božích požehnáních,
„A jaký z požehnání vašeho Pána můžete popřít?“
zahrnutí výše uvedeného vyjádření a jeho
třicetjednou se opakuje
Je to velmi výstižné, protože ukazuje na důležitost zkoušky vděčnosti.
Žiadný čin Alláha nie je bezúčelné, bezdôvodné, bez múdrosti. To zahŕňa aj udeľovanie milostí. Jedno z Alláhových mien je Hakím (Múdrý). Toto meno, ktoré je v Koráne spomínané mnohokrát, ukazuje, že Alláh nič nedělá zbytočne, bezdôvodne, bez múdrosti. Preto, ak si myslíme na bezdôvodnú milost, hovoríme, že Alláh – nedejbože – sa venuje zbytočnostiam.
Z tohoto důvodu,
„Až Sulejman uviděl, že stojí před trůnem královny, řekl: „To je z milosti mého Pána. Zkouší mě, abych poznal, zda budu vděčný, nebo zda budu z těch nevděčných.““
(Al-Naml, 27/40)
Stejně jako je popsáno v verši, který zní takto, i my můžeme, podobně jako král Šalamoun (a.s.), předpokládat, že každá milost je dána jako zkouška.
Nemůžeme však s jistotou říci, zda je důvod, který nás napadne, skutečným důvodem daného požehnání. Proto je při zvažování požehnání vhodnější, než se zaměřovat na absolutně správný důvod, přijmout pohled zaměřený na Korán a Sunnu a dosáhnout takového chápání, které nám umožní vzdávat díky Bohu.
Dôležitá je aj táto skutočnosť:
Chybou je považovat Boží dary za odměnu za naše skutky, neboť to může vést k samolibosti. Pokud je souvislost mezi oběma zřejmá, je třeba to chápat spíše jako povzbuzení k dalšímu konání dobrých skutků, tedy jako motivaci pro budoucí činy.
Nejlepší je, když se na dary, které nám byly dány, pohlížíme jako na laskavost a dar z nekonečného milosrdenství Alláha, a zároveň si uvědomíme, že jsou to i otázky zkoušky, na které je třeba odpovědět dokonalým vděčností.
vďačnosť sa naopak prejavuje všeobecnou poslušnosťou Božích prikázaní a zákazov.
je to nejlepší metoda.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
