– Pokud je porušeno právo člověka a toto právo není odpuštěno u Alláha, dokud se s ním neztotožní ten, jehož právo bylo porušeno, proč jsou pak všichni hříchy těch, kteří žili léta v nevěřícnství, odpuštěni, když uvěřili?
Vážení bratři a sestry,
Podľa toho, co rozumíme z islámských zdrojů, mohou být hříchy těch, kteří zemřeli v pohanství a nevěří v Alláha, odpuštěny Alláhem, s výjimkou těchto hříchů, a to i v případě, že se jedná o porušení práv druhých.
„Určite, že Alláh odpustí hriechy, ktoré sa k nemu spádu, ale neodpustí, kto mu prirovná partnera. Kto Alláhovi prirovná partnera, ten sa od pravdy značne odchýlil.“
(Nisa, 4/116)
jak je uvedeno ve verši, které znějí:
-s výjimkou-
Rozsah všeobecné amnestie zahrnuje i porušení práv jednotlivých osob.
V ajete však nie je uvedené, že hriechy musia byť odpustené, ale že sú v rámci odpustenia a je možné ich odpustiť. V ajete je uvedené, že
„ale odpustí komukoľvek, koho chce, aj za iné hriechy.“
Toto vyjádření neznamená, že odpustení je jisté pro každého, ale spíše, že odpustení některých lidí a některých hříchů závisí na vůli Alláha.
Odpuštění hříchů, zejména v souvislosti s pokáním, je nepochybně Božím principem.
V mnoha verších Koránu a hadítech je uvedeno, že v případě přijetí pokání budou hříchy odpuštěny. Z tohoto hlediska,
Odpuštění porušení práv druhých
Je zřejmé, že má odlišnou povahu od jiných hříchů. Hříchy, které se netýkají práv druhých, lze odpromluvit prostřednictvím lítosti, přiznání viny a upřímného pokání. Odpuštění hříchu, který se týká práv druhých, však vyžaduje také odpuštění od dotčené osoby, což je značně obtížné. Proto je odpuštění hříchu, který se týká práv druhých, mnohem náročnější než odpuštění jiných hříchů.
Pokud se tato záležitost nevyřeší na tomto světě, pak se v posmrtném životě dostává do popředí otázka, zda se ten, kdo byl nespravedlivě potrestán, dostane k nápravě. V této souvislosti jsou ve dvou autentických hadítech popsány případy, kdy jeden z postižených dostal nápravu a druhý se jí – jakýmkoli způsobem – vzdal: Než se k těmto hadítem dostaneme, je užitečné poslechnout si tento hadís, který učí rovnováze mezi strachem a nadějí:
Anes (r.a.) vypráví: Prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Nespravedlnost má tři druhy:“
Útlak, který Bůh nikdy neodpustí; útlak, který Bůh odpustí; a útlak, který Bůh přehlédne.
a. Utkání, které Bůh nikdy neodpustí,
Je to uctívání jiných bohů vedle Alláha. Protože uctívání jiných bohů je velká nespravedlnost.
b. Utkání, které Bůh odpustí
je to totiž útlak, který si podřízení sami způsobují ve vztahu ke svému Pánu.
c. Útlak, který Bůh přehlédnout nemůže
Je to totiž nespravedlnost, kterou jedny lidské bytosti páchají na druhých, a dokud si navzájem nevyrovnají dluhy, neopustí ji.“
(Suyutí, el-Camiu’s-Sağir, 2/94)
A nyní si přečtěme hadís, který ukazuje situaci tyranů, kteří se na konci časů ocitnou tváří v tvář těm, kteří jsou odhodláni získat zpět to, co jim náleží:
Abu Hurajra (r.a.) vypráví:
Prorok Mohamed (s.a.v.)
„Víte, kdo je bankrut?“
zeptal se. Ti, co byli přítomni, odpověděli:
„Podľa nás je bankrotár ten, kto nemá peniaze ani majetok.“
řekli. Na to prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Skutočný bankrotár je ten, kdo na konci dní přijde s modlitbami, postem a almužnou na jedné straně, a s urážkami, pomluvami, zneužitím majetku, vraždou a bitím na straně druhé. Proto budou jeho dobré skutky a zásluhy rozděleny těm, kterým ublížil. Pokud mu dojde zásluh, než splatí dluh, pak bude muset nést hříchy těch, kterým ublížil, a pak bude vržen do pekla.“
(Muslim, Bir, 59)
Podstata hadísu, který hovoří o tom, že Bůh odpouští i porušení práv druhých prostřednictvím určitého prostředku, je následující:
Anas ibn Málik (nech ho Alláh požehná) vypráví: Prorok Alláhov (s.a.v.) řekl:
V den soudu posledního súdu sa pred Bohom, ktorý je svätý, pokorí dvojica.
Někdo:
„Ó, Pane můj! Obraňuj mé právo proti tomuto mému bratrovi.“
říká. Všemohoucí Bůh:
„Jeho bratr už nemá žádné dobré skutky/zasloužilosti… Jak s ním chceš teď jednat?“
říká. Muž,
„Ó, Pane! Odpusť mi mé hříchy.“
der.(Mimochodom, Prorok Mohamed pokračuje:
„Ten den bude tak těžký, že lidé budou muset nést své hříchy.“
)Bůh muže
„Zvedni hlavu a podívej se (tamtam).“
řekl, muž zvedl hlavu a podíval se a
„Ó, Pane! Vidím sídla zlatej, paláce zlatej, zdobené perlou; komu patria tieto sídla, paláce zlatej, zdobené perlou – akejmu prorokovi, akejmu spravedlivému, alebo akejmu mučeníkovi?“
ptá se. Bůh:
„Komu to zaplatí, toho to bude.“
až když to tak řekl, muž;
„Ó, Pane můj! Kdo by toho mohl být schopen?“
říká. Bůh:
„Ty na to máš sílu.“
řekl, muž;
‚Čím si to můžu koupit?‘
ptá se Bůh:
„Pokud odpustíš svému bratrovi, tohle všechno bude tvé.“
odpověděl. Načež mu muž řekl:
„Odpustil jsem mu.“
říká. A Bůh řekl:
„Takže vezmiho za ruku a zaved‘ ho do nebe.“
takto nařídí.(Po tom, co pronesl tuto hadís, Prorok (s.a.v.) pokračoval takto:)
„Ó, služobníci Alláha! Bojte sa Alláha a usmiřte se navzájom – usmiřte tých, čo sú na rozporu – Alláh totiž (v den zmrtvýchvstania) usmiřuje moslimov.“
(viz. et-Terğib ve’t-Terhib, 3/309; Kenzu’l-ummal, h. č.: 8863).
To, že se nevěřící po přijetí víry zbaví všech hříchů, je proto, že poprvé vstupují do občanství božského státu. Muslimové, jelikož jsou od přijetí víry občany islámu, jsou posuzováni podle zákonů a principů, které pro ně platí, pokud se dopustí jednání v rozporu s islámem.
„Islám odstraňuje/promluhuje minulé hříchy/prohřešky; když se někdo obrátí k víře, jeho hříchy z doby, kdy byl nevěřící, jsou přehlíženy, ignorovány a pro něj se otevírá nová kapitola.“
(Ahmad ibn Hanbal, 4/199)
Na túto pravdu poukazuje aj hadís, ktorý znie:
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
