– V Koránu se píše, že prorok Ibrahim (as) rozbil modly a poté řekl: „Ne, neudělal jsem to já. Udělali to ti velcí. Zeptejte se jich, jestli dokáží mluvit!“…
Vážení bratři a sestry,
Je třeba jinak posuzovat některé výroky proroka Abrahama (a.s.), který je známý jako přítel Boží a je proslulý právě tímto titulem, než normální lidi jako my.
Úmysl má rozhodující roli v určování toho, zda je čin člověka hříšný, či nikoliv.
Naši učenci vysvetľujú slová proroka Ibrahima (a.s.) takto:
tím chtěl říct, že ho obtěžují vaše aktivity a pozvání, které mu chcete zaslat.
tím chcel povedať, že je to môj brat z náboženského hľadiska.
V tomto výkladu se událost odehrává takto: Když se ptali, kdo to udělal, Ibrahim (a.s.) jim chtěl dát k zamyšlení, a proto použil slovo „jakože“. Právě toto zaměření úmyslu znamená, že slovo nebylo lží.
S dobrými úmyslami sa aj oškliví stanú krásnymi; s zlými úmyslami sa aj krásni stanú ošklivými.
„Kötü“ a „kötülük“ znamenají zlé a zlo, zatímco „hasene“ znamená krásné a krása.
Obvykle se jako příklad uvádí situace, kdy se věci, které jsou samy o sobě špatné, stávají dobrými díky úmyslu:
Samozrejme, je možné a dokonca i vysoko dovolené, aby sa nepravda povedala neislamskému veliteľovi, ktorý sa informuje o armáde Islám, aby sa Islam nepoškodil. Láska sama o sebe je ošklivá, zlá; ale ak je úmysel dobrý, stane sa z nej dobro. V dnešnom svete, kde sa nepravda hovorí beználestne a beználestne, je samozrejmé, že by sme nemali zmiešavať takéto slová proroka Abrahama (as) s našimi nepravdami.
Například vražda, tedy zabití člověka, je sama o sobě špatný čin, hřích.
Ale to, co je vykonané na ceste pravdy a spravedlnosti, sa stáva dobrom a prijme toto meno.
Zneužívání majetku sirotka je také hřích; je zakázáno nejen ho konzumovat, ale dokonce se k němu i přiblížit. Pokud je však účelem tohoto přiblížení ochrana majetku, situace se změní a hřích se stává dobrým skutkem.
Odborník a autorita ve své oblasti může sledovat publikace proti islámu. Je zřejmé, že čtení negativních textů není příjemné. Ale pokud je záměrem odpovědět na tyto mylné názory, i toto špatné se změní na dobré.
Hříchy se dělí na dvě kategorie: velké a malé. Hlavní z nich jsou: 1
Všetci proroci, ať už pred svojím prorockým poslaním, alebo po něm, nikdy neudělali žádný závažný hřích.
Niektorí proroci však spáchali chyby, ktoré sa odlišujú od toho, co poznáme, a to buď omylom, zabudnutím, alebo opomenutím toho, čo bolo lepšie.<sup>2</sup> Ako príklad možno uviesť, že Adam (a.s.) v raji zjedol z ovocia zakázaného stromu. Adam (a.s.) tým, že zjedol z zakázaného ovocia, nespáchal hriech v tom zmysle, v akom ho poznáme, ale opomenul to, čo bolo lepšie. Pretože im nebolo zakázané jesť z toho stromu, aby to bolo považované za hriech. V dôsledku toho boli z týchto chýb vylúčení z rajských požehnaní. To, že v raji neexistuje pojem hriechu a dobra, naznačuje, že tento hriech má iný tvar, než ten, ktorý poznáme.
Jednou z požehnaní ráje je, že tam takové potřeby neexistují.3 Protože v ráji nezůstávaly žádné zbytky po jídle a pití, Adam (a.s.) a Eva v ráji nechodili na velkou a malou toaletu. Jejich intimní partie byly skryty před pohledem oblečením nebo světlem.4
Bůh zakázal Adamovi a Evě jíst z ovoce zakázaného stromu, protože to by vedlo k otevření jejich intimních partií a k nepříjemnostem, jako je nutnost vykonávat malou a velkou potřebu.5
A hneď, jakmile ochutnali ovoce z ovoce stromu poznání, zjavili se jim jejich soukromé partie, které předtím nikdy neviděli. A protože se jim to zdálo nevhodné, začali se zakrývat listím.6
Nezabúdajme na úlohu osudu pri tom, ako Adam (a.s.) zjedol z ovocia zakázaného stromu a bol vyhnaný z raja. Veď cieľ a múdrosť stvoriteľa v stvorení človeka sa mohli uskutočniť iba tým, že Adam (a.s.) a Eva zostúpili z raja na zem. Abu’l-Hasen-i Šazelí o Adamovom (a.s.) hriechu hovorí takto:
7
Po tom, co byl prorok Jónáš (a.s.) pověřen proroctvím, začal své společenství zvát k víře. Přestože jim dlouhou dobu hlásal poselství, lidé se nezměnili. Tato situace Jónáše (a.s.) trápila. V naději na únik od této trápení opustil své společenství bez Božího svolení. Tímto činem se Jónáš (a.s.) dostal do situace uprchlého otroka.
Nicméně, toto jednání proroka Jónáše (a.s.) by se nemělo chápat jako únik od povinnosti nebo vzpoura proti tomu, kdo mu tuto povinnost svěřil. Jónáš (a.s.) se pouze vzdálil od lidu, který neposlechl božské povolání. Toto jednání není pro lidi mimo proroky považováno za chybu. Ani pro proroka to není hřích, který by si zasloužil trest.
Napriek tomu, Boh, sláva mu, radil našemu Prorokovi (s.a.v.), aby sa nechoval ako Jónáš (as), aj keď sa ocitol v ťažkých situáciách, a povedal:
9
Áno, na chyby prorokov by sme nemali požírať pohľadom hriechu. Pretože hriech si zasluhuje trest. Proroci však za svoje chyby nebudú potrestaní.
Pre viac informácií kliknite sem:
1. Barla Lahikası, str. 179.
2. Muvazzah ilm-i Kelâm, str. 184; Fıkh-ı Ekber Şerhi, str. 154; Risale-i Hamidiye, str. 491.
3. Muslim, Raj 15.
4. Tefsir-i Kebir, 14:49; Jazyk Koránu, náboženství pravdy, 3:2140.
5. Hülasatül-Beyan, 2:4748.
6. súra Al-A’raf, 22. verš.
7. Risale-i Hamidiye, str. 611.
8. Hülâsatü’l-Beyan, 2: 4748.
9. Kapitola Al-Qalam (Perá), 68/48.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
