Vážení bratři a sestry,
Krátce o účelu, s jakým byly náboženství poslány.
„zabezpečit lidem štěstí v tomto světě i v tom budoucím“
Tohoto lze dosáhnout pouze skrze božské zjevení, které Bůh v žádném období lidských dějin nepominul. Prostřednictvím posílaných proroků a zjevovaných knih chránil lidstvo před životem podle vlastních choutek a rozumů a vedl je k osvícené atmosféře náboženství. Lidský smysl života, poznání sebe sama a Boha, uvědomění si smyslu existence na této Zemi, je možné pouze skrze nejvyšší pravdy víry, které Bůh učil prostřednictvím svých proroků, a to ve všech zjevovaných náboženstvích.
(i přestože existuje rozdíl mezi shrnutím a podrobnostmi)
je stejný.
Božské zákony, které byly lidstvu zjevovány, se však měnily v závislosti na jeho vývoji, úrovni a pokroku. Stejně jako dítě roste a dosahuje určitého stupně dokonalosti, i lidstvo od svého počátku až do našich časů ve všech směrech rostlo a dosáhlo určité úrovně. Proto je Prorok Mohamed (s.a.v.) králem proroků a islám v sobě zahrnuje plody všech předchozích nebeských náboženství, rozšiřuje a posiluje základní principy, které přinesli předchozí proroci, a znovu je předkládá lidstvu. Jinými slovy, Korán je univerzální knihou, která přináší pevné zásady, které platí až do konce světa.
Vojenské právo v současné Tóře
Jedním z aspektů, kvůli kterým je islám kritizován a očerňován, zejména Západem, je tvrzení, že se šířil násilím. Při pohledu na náboženství monoteistické tradice zjistíme, že právě islám, podobně jako v každé fázi života, stanovil systém a pravidla týkající se války. V křesťanství a judaismu, na rozdíl od islámu, nenajdeme podrobné ustanovení o válce, která by se měla dodržovat jak před začátkem války, tak během ní. V Bibli ve skutečnosti nenajdeme nic zásadního ohledně pravidel. Protože Bible nenarušila Tóru a uznává, že její ustanovení platí i pro křesťany. Tóra obsahuje přísné a tvrdé tresty za spáchané zločiny, ale neobsahuje principy, které by se měly dodržovat během války. V Tóře se v souvislosti s válkou obecně zaujímá tvrdý postoj a je zde prezentován velmi přísný a krutý pohled na válku. Některé verše z Tóry jsou následující:
„Než zaútočíte na mesto, navrhněte jeho obyvatelům mír. Pokud přijmou váš návrh na mír a otevřou vám brány, všichni obyvatelé města budou pro vás pracovat a sloužit vám. Ale pokud odmítnou váš návrh na mír a budou s vámi bojovat, obložte město. Až vám váš Bůh Hospodin toto město vydá do rukou, zabijte všechny muže, kteří v něm žijí. Ženy, děti, dobytek a vše, co je ve městě, můžete rabovat. Můžete používat majetek nepřátel, který vám dal váš Bůh Hospodin.“
(5. Mojžišova 20:10-14)
„Ty jsi moje bojové kladivo, moje zbraň. S tebou rozbijím národy a zničím království. S tebou rozdrtím koně a jezdce, vozy a jezdce. Rozmetám muže a ženy, staré a mladé, chlapce a dívky, pastýře a stáda, rolníky a voly, guvernéry a jejich pomocníky.“
(Jeremiáš 51:20-23)
„Choď a napad Amalechity. Znič úplne všetko, čo je ich, nič im nenechaj. Zabi mužov, ženy, deti, dobytek, ovce, velmíly, osly – všetko.“
(1. Samuelova 15:3)
“
„Všetkých obyvateľov toho mesta musíš zabiť mečom, zničiť ho i so všetkým, čo je v ňom, a úplne vyhadiť jeho zvieratá. Všetok majetok musíš vysypať na stred námestia a mesto i so všetkým spálit. To musíš urobiť pre potešenie Alláha a to miesto bude navždy zničené a stane sa hromadou.“
(5. Mojžišova 13,15-16)
„Všude, kam vkročíte, bude vaše; vaše hranice budou od pouště a Libanonu až k řece Eufrat a k západnímu moři. Nikdo vám nebude moci stát v cestě; Hospodin, váš Bůh, na vás položí svou hrůzu a strach, jak vám řekl, a na všechny země, kam vkročíte.“
(5. Mojžišova 11:24-25)
Aj keď sa pozrieme na verše, ktoré hovoria o zabíjaní detí a nevinných v boji a o rabovaní dobyťých miest, dá sa pochybovať o tom, či sa tieto verše nachádzajú v pôvodnej knihe, ktorá bola zoslaná Mojžišovi (a.s.). Pretože, ako je známe, Tóru sa nepodarilo zachovať v pôvodnej podobe a bola pozmenená. Okrem toho existujú aj židovskí učenci, ktorí zastávajú názor, že takéto verše sú historické.
Ale spolu s tým vším vidíme, že v oblasti práva války, ako aj vo všetkých oblastiach života, je to Korán, kto má posledné slovo. Až po príchode islamu sa začala chápať dôležitosť mieru a zmieru.
-z určitých důvodů, které vám vysvětlíme-
s tím, že se v případě války má zachovat mířnost a nepřekročit hranice
(Al-Baqara, 2/190)
Postoj k druhé strane a pravidlá, která je třeba dodržovat, jsou vázány na určité disciplíny. Vždyť náboženství, které vládne každé oblasti života a zavádí pravidla, která platí až do konce světa, nemohlo v této oblasti mlčet a ponechat ji prázdnou. Protože lidstvo už mnohokrát vidělo, jaké katastrofy přináší válka abstrahovaná od náboženských pravidel – neúprosně zabíjené děti, ženy, jejichž čest je zneuctěna, nelidské zacházení s vězni, rabované města atd.
Vidíme, že některé ustanovení judaismu byly v křesťanství zmírněny:
„Milujte svojich nepriateľov, konajte dobro tým, čo vás nenávidia, žehnajte tým, čo vás proklínajú, modlite sa za tých, čo vás urážajú. Konajte s druhými tak, ako chcete, aby oni konali s vami. Lebo čo za zásluhu máte, keď milujete len tých, čo milujú vás? Aj hriešnici milujú tých, čo milujú ich. A čo za zásluhu máte, keď konáte dobro len tým, čo konajú dobro s vami? Aj hriešnici tak konajú.“
(Lukáš 6: 27-34)
„Neodpírejte se zlu. Kdo tě udeří na pravé tvář, obrať mu i druhou. Kdo se s tebou soudí a chce ti vzít roucho, dej mu i plášť. Kdo tě nutí jít s ním na cestu jeden kilometr, jdi s ním dva.“
(Matúš 5, 39-41)
Náboženství, které se nám jeví jako náboženství míru
Verset o válce v křesťanství
Nachází se také v Evangeliu podle Matouše, v desáté kapitole, kde se nacházejí slova Ježíše Krista (a.s.):
„Nemyslete si, že som prišiel priniesť pokoj na zem! Neprišiel som priniesť pokoj, ale meč. Lebo som prišiel roztrhnúť syna od otca, dcéru od matky a snachu od svokry. A človek bude mať najväčších nepriateľov vo vlastnej domácnosti.“
(Matúš 10, 34-36)
V dvanácté kapitole Lukášova evangelia se však píše:
„Prišiel som na svet, aby som ho zapálil ohňom. A čo chcem, ak sa už rozžerel? Ale mám krst, ktorým mám byť pokrstený, a ako sa trápím, kým sa mi to nestane! Myslíte, že som prišiel na svet, aby som vám priniesol pokoj a mier? Nie, hovorím vám, že som prišiel, aby som vás rozdelil.“
(Matúš 12, 49-51)
Obecně křesťané vnímali válku jako nástroj státní politiky a podle okolností se k ní stavěli různě. V římském období, kdy křesťané trpěli velkým pronásledováním, se vyhýbali bojům a zdůrazňovali toleranci náboženství, takže se nebránili násilím. Svatý Augustin však tuto myšlenku ve 4. století nahradil názorem, že je nutné bojovat za pomoc utlačovaným a za zachování míru. Podle něj se válka stala nezbytností pro dosažení spravedlivého uspořádání. Myšlenka míru, kterou křesťané považovali za základní princip, se však uplatnila pouze v prvních třech až pěti stoletích.
Neskôr, v piatom storočí n. l., kresťanskí duchovní
„spravedlivá válka“
vyslovili koncept, že je nutné vést válku, pokud nastanou určité podmínky. Ale poté, s křižáckými výpravami po desátém století,
„svätá vojna“
tímto způsobem se snažili ospravedlnit a podpořit své útoky, což nakonec vedlo ke smrti milionů lidí a svět byl zalit krví.
V těchto válkách, které vedli s cílem ovládnout muslimy a násilně jim vnucovat svou víru, projevili neúprosnou fanatickou tvrdohlavost. V důsledku toho se odehrály války a masakry, jakých lidstvo jen zřídka zažilo, a Evropa se stala centrem válek a zkázy. Vidíce nenávist muslimů i Západu, křesťané se od tohoto názoru vzdálili a začali otázku prezentovat sekulárně, tvrdíce, že válka může být vedena v sebeobraně. Nicméně, v Bibli se nachází:
„V blízkosti konca sveta sa rozšíria násilné činy a katastrofy, aby sa svet připravil na druhý příchod Krista. Ježíš Kristus přijde s železným beranem a bude ovládat lidstvo, rozbije a zničí všechno, jako kdyby to byly hliněné nádoby.“
(Zjavenie 2, 26-28)
Na základě pasáže a dalších pasáží, které hovoří o tom, že před příchodem Ježíše Krista nastane celá řada katastrof, některé skupiny věří, že je nutné, aby k tomu došlo, aby se války rozhořely.
Ako je vidieť, neexistujú žiadne pevné pravidlá vojny, ktoré by prijali aj kresťania.
Po krátkom prehľade pohľadu týchto náboženstiev na vojnu sa pokúsme teraz prezentovať vojenské právo, ktoré zaviedol islám. Ukáže sa, že tí, čo kritizujú islamský pojem džihádu, pochopia, že práve islám zaviedol v oblasti vojenského práva oveľa vyššie a dokonalé princípy než ich vlastné náboženstvo.
V islámu je mír a pokoj normou, zatímco válka je výjimkou.
Ľudia z doby Jahilijje, ktorí žili v nevedomosti a pohanstve, pohřbívali dívky zaživa do zeme, otročili ľuďom a zabíjali ich z triviálnych dôvodov, pochopili, aká je drahocenná ľudská duša a akú hodnotu má človek, až po východe slnka islamu.
V jednom ze svých veršů Koránu Bůh říká:
,
„My jsme lidské pokolení poctili.“
(Isrá, 17/70)
Tímto výrokem poukázal na výjimečné postavení člověka mezi ostatními živými tvory bez ohledu na jazyk, náboženství a rasu, a uvedl, že život, majetek a čest člověka jsou posvátné, i kdyby byl nevěřící, a tak ochránil základní lidská práva. A v různých verších Koránu zdůraznil, jak hrozným činem je vražda člověka, a podle principu absolutní spravedlnosti, který zavedl, přirovnal neoprávněné zabití jedné osoby k zabití všech lidí. Vzhledem k této hodnotě, která je člověku přisuzována, nepodporoval situace, jako je válka, kde jsou porušována mnohá základní lidská práva, a zdůraznil význam míru a souladu. V souvislosti s tím Korán říká:
„O vy, kteří věříte! Vstupte všichni do míru a bezpečí a nechoďte za kroky ďábla! On je váš zjevný nepřítel, který mezi vás vnáší roztržení.“
(Al-Baqara, 2/208)
A zde je příkaz, který se týká okamžitého přijetí mírového návrhu, jakmile je během války nabídnut:
„Ak sa od vás odvrátia, nebudú s vami bojovať a ponuknú vám mier, potom vám Boh nedovolí, aby ste ich napadli.“
(Nisa, 4/90).
V skutočnosti sú tieto významy obsiahnuté aj v samotnom slove Islám. Inými slovami, toto slovo nám pripomína mier, pokoj a blahobyt.
Když se podíváme na cestu, kterou prorok Mohamed (s.a.v.) následoval během svého života, zjistíme, že byl vždy zastáncem míru. Jeho pokojné dobytí Mekky bez boje, uzavření mírové smlouvy v Hudajbijji, která zdánlivě obsahovala pro muslimy nevýhodné body, a která jim bránila v obcházení Kaaby a zmařila jejich naděje, jeho uzavírání dohod s různými skupinami v Medině – polyteisty, Židy a křesťany – ihned po příchodu do Medíny, a jeho vyhýbání se jakémukoliv skutečnému konfliktu, dokud pobýval v Mekce, jsou jen několik málo příkladů, které ukazují, že tento vznešený prorok nebyl zastáncem války.
Išlámská víra, přestože prosazuje toleranci a mír, bere v úvahu i to, že lidstvo, kromě dobrých vlastností, nese v sobě i negativní rysy jako sobectví, chamtivost a destruktivitu, a že proto může porušovat práva druhých. Proto, s ohledem na právo na sebeobranu v takových případech, obsahuje i ustanovení týkající se války. Cílem je tak válku zasadit na legitimní a spravedlivý základ. Stručně řečeno, v islámu je mír, bezpečnost a blahobyt základem, zatímco válka, jakožto lidská realita, je výjimečným (druhořadým, v případě nutnosti) jevem. Jak ukazuje život a války proroka Mohameda (s.a.v.), téměř všechny byly obranné. Válka se tedy objevuje jako výjimečný stav, jako obrana proti zlu. Lidé mohou skutečně žít podle islámu a překonat překážky mezi Bohem a člověkem pouze v prostředí míru a bezpečnosti.
Ktoré ciele ospravedlňujú vojnu?
Jednou z nejnespravedlivějších kritik, které Západ namítá muslimům, je tvrzení, že šířili islám silou meče.
Historické události však toto tvrdenie nepotvrdzujú a ani náboženské texty niečo také nepovoľujú. Základné pravidlá týkajúce sa vojny síce nájdeme v Koráne a Sunne, ale podrobné spracovanie tejto problematiky bolo možné až s vznikom právnických knih. Pre vysvetlenie tohto problému je nutné…
„životopis“
byly otevřeny sekce. Jak uvádí Serahsi ve svém díle al-Mabsut, většina právníků islámu se shoduje na tom, že
„Příčinou války (důvodem, proč k ní došlo) je útok druhé strany na naše náboženství a na naši zemi.“
To je také v Koránu.
„V boji proti těm, kdo vám vyhrožují, bojujte na cestě Alláhově, ale ne přehánějte to.“
(Al-Baqara, 2/190)
Je možné to vyvodit z veršů Koránu. Další verš, který souvisí s danou problematikou a ukazuje, že se má projevovat laskavost vůči těm, kteří neútočí na věřící, zní takto:
„Bůh vám nebrání v tom, abyste konali dobro a jednali spravedlivě s těmi, kteří s vámi nevedli boj kvůli víře a nepronásledovali vás z vašich domovů; neboť Bůh miluje spravedlivé. Bůh vám zakazuje pouze přátelství s těmi, kteří s vámi vedli boj, pronásledovali vás z vašich domovů a pomáhali těm, kteří vás pronásledovali.“
(Al-Mumtahina, 60/8-9)
Podle toho nelze nucené obrácení k víře nevěřících uvádět jako důvod pro válku. V Koránu se o této záležitosti píše:
„V náboženství není nikoho nutno k víře nutit.“
(Al-Baqara, 2/256)
Je to zakotvené v posvätných veršech: Pretože viery a nevěry sú záležitosťou srdca, nemožno poznat, kto je moslim a kto neveriaci. A keby to bolo dôvodom na vojnu, potom by bolo nutné zabiť každého bez rozdielu na pohlavie, vek, či rodinu. To by však bolo v rozpore s všeobecnými princípmi vojny a s Koránom.
„Nezabíhajte do extrémů“
by to znamenalo ignorovat jeho rozkaz.
Cieľom výprav, na ktorých sa zúčastnil náš Pán (s.a.v.), bolo buď rozpráchniť jednotky vytvorené proti moslimom, teda viesť obranný boj, alebo zabrániť silám, ktoré sa proti nim formovali na základe špionážnych činností, v ich pôsobení. Okrem toho, ak veriaci sú bránení v praktizovaní svojho náboženstva a je im odnímaná sloboda vyznania, je možné zasiahnuť aktívne s cieľom zabezpečiť im späť toto právo a odstrániť útlak a nepokoj. Tento cieľ nám ukazuje aj nasledujúci verš:
„Co sa vám stalo, že nebojujete za Allahovu cestu a za skupinu mužov, žien a detí, ktorí boli ponechaní v bezmocnosti a prosia: ‚Ó, náš Boh, vysvoboď nás z tejto krajiny, ktorej obyvatelia sú tyrani, a pošli nám z tvojho milosrdenstva ochranu a pomoc!‘?“
(Nisa, 4/75)
Historie ukazuje, že důvodem válek našeho Proroka (s.a.v.) nikdy nebyl pouze rozdíl ve víře. A už vůbec ne by se dalo s náboženským duchem ztotožnit vedení válek s cílem obsazení, vykořisťování a násilí, jak to dělají Zápaďáci. Na islám byly namířeny některé kritiky kvůli mylnému výkladu některých veršů Koránu, které se týkají skutečného válečného stavu. To se však dá označit pouze za hledání důkazů pro již zaujatý názor. Protože bez kontextu, bez zohlednění obecných textů a pouze na základě jednoho či dvou veršů dospět k závěru nevede k správnému výsledku.
Islám vyžaduje, aby aj prostriedky vedúce k cieľu boli legitimné.
V boji za spravedlnost se může stát, že boj se stane pro muslima povinností, pokud to okolnosti vyžadují. A v takovém případě je boj,
„Odstránenie prekážok, které existují mezi Bohem a lidmi“
tvoří jeden aspekt džihádu, jak je definován. Protože v situaci, kdy je ohroženo náboženství, majetek, život a čest, je nečinnost a neochota vynaložit úsilí k jejich ochraně neslučitelná s vírou. Nicméně, při takovém boji je nutné používat legitimní prostředky a nepřekračovat hranice stanovené náboženstvím. Je zcela přirozené, že každý národ a společnost brání svou vlast, je-li napadena. Naše náboženství totiž požaduje, aby nejen cíl byl legitimní, ale i cesta k jeho dosažení, a stanovilo k tomu pravidla. Člověk s tímto vědomím…
Muslimán nemůže jako sebevražedný terorista zabíjet lidi bez rozdílu, ať už jsou to děti nebo dospělí.
V islámě totiž válku nemohou rozpoutat jednotlivci. Ani ji nemůže vyhlásit nějaká skupina či organizace. Je to záležitost, o které rozhoduje stát. A skutečně, hanafští právníci zařazují džihád mezi čtyři povinnosti státu. Stejně jako se na začátku války musí dodržovat určité pravidla, tak islám stanovil i pravidla, která je třeba dodržovat během války, a to podrobněji vysvětlíme níže.
Pravidlá, ktorých je nutné sa držať počas trvania vojnového stavu
V súvislosti s týmto problémom sú v Koráne stanovené všeobecné zásady:
„A pokud chcete potrestat, pak je trestněte tak, jak oni potrestali vás. Ale pokud budete trpěliví, vězte, že to je lepší pro ty, kteří jsou trpěliví.“
(Nahl, 16/126)
„V boji za Alláhovu věc bojujte s těmi, kteří bojují s vámi, ale neprojevujte přehnanou horlivost; Alláh totiž nemá rád ty, kteří se dopouštějí přehnaností.“
(Al-Baqara, 2/190)
„O vy, kteří věříte! Buďte vždycky na straně spravedlnosti a svědčte o spravedlnosti, a to s veškerou svou silou a ve všech svých činech! Ať vás nenávist a zloba, které chováte k nějaké skupině, nepřivedou k nespravedlnosti. Buďte spravedliví, to je nejlepší způsob, jak se Bohu líbit. Bože se bojte! Vždyť Bůh ví, co děláte.“
(Al-Ma’idah, 5/8)
Právo války se podrobněji utvářelo na základě slov a činů našeho Páně (s.a.v.). Velitelům, které posílal do války, dával následující instrukce:
„Vydejte se na cestu ve jménu Alláha, bojujte ve jménu Alláha, dodržujte dohody, které máte s lidmi, s nimiž bojujete, a nepřekračujte hranice, a neprovádějte mučení na lidech, které jste zabili v legitimním boji.“
(neúcta k mŕtvym, odrezávanie nosu a uší)
Nezabíjejte; nezabíjejte děti, starce, ženy, lidi v chrámech.“
(Müsned, 1/300; Abu Dawud, Cihad 82; Sunan-i Kübra, 9/90)
Ibn Abú Bakr (r.a.) dal takéto pokyny Usámovi, kterého vyslal do Sýrie:
„Usáma! Nebuďte zrádci, nepočíňajte si neprávom, neplýťte majetkom, neporušujte (legitímne zabíjenie) a nepoškodzujte (mŕtvé telo); nezabíjajte deti, starce, ženy; neťahejte a nepálte palmy. Nezničte ovocný strom. Nezabiťajte dobytek, skot, velblúdy bez účelu k jedlu. Na ceste sa vám môžu dostat do cesty ľudia, ktorí sa modlia v chrámoch, nedotýkajte se jich a nezasahujte do ich modlitieb…“
(Ibn al-Asír, 2/335)
A když se náš Pán (s.a.v.) během bitvy setkal s popravenou ženou;
„Tato žena nebyla bojovnice, proč ji tedy zabili?“
řekl a zakázal zabíjet ženy, které se muslimům nepostavily se zbraní v ruce, dokonce i ve válce.
(Búhárí, Džihád 147)
Při obecném hodnocení zásad, které je třeba dodržovat během války, zjistíme následující:
– Nesmí se zabíjet ti, kteří se aktivně neúčastní války a nepoškozují muslimy. Podle této věty se nesmí zabíjet ženy, děti, otroci sloužící svým pánům, slepci, duchovní, kteří se oddali náboženskému životu, duševně nemocní, staří, nemocní, postižené osoby atd.
– Nepoužívať na nepřátele mučení a neřezat jim končetiny.
– Vyhýbajte sa konaniu v rozpore s daným sľubom a uzavretou dohodou.
– Zásadně se zakazuje vypalování zemědělských plodin, lesů a stromů, pokud to není nezbytně nutné pro účely války.
– Vyhýbat sa porušovaniu cti a čestnosti, cudzomosťi a nelegitímnych vzťahov.
– Nezabíjet rukojmí, které byly zajaty od nepřítele. Tyto rukojmí nelze zabít ani jako odvetu.
– Vyhýbajte sa zabíjaní zajatcov alebo obyvateľov obsadeného miesta.
– Pokud je na bojišti příbuzný, je třeba se mu co nejvíce vyhýbat.
– Vyhýbajte sa zabíjaní osôb, ktoré sa aktívne nezúčastnili vojny, ako sú roľníci, obchodníci, remeslníci a podnikatelia, a ktoré s vojnou nemajú nič spoločné.
– Nepoužívat válečné zajatce jako lidské štíty.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
