– Bůh věděl, že se Šejtan takto postaví proti němu, ještě předtím, než ho stvořil. Věděl také, co udělá Adam, když ho stvořil. Kdyby Bůh chtěl, mohl by stvořit všechny lidi oddané víře nebo obyvatele ráje. Nebo je mohl dát rovnou do ráje, bez zkoušky. Nepochybně má moc na všechno.
– Nakonec lidé, kteří skončí v pekle, zarmouťují svého Stvořitele. Když se zarmouťujeme my, nezarumouťuje se snad i ten, který nás stvořil, a který je plný milosrdenství? Jaké je moudro v tom?
– Kdyby nechtěl, peklo by nevytvořil, mohl by uložit menší trest. Říkáte, že i v pekle je lepší existovat než neexistovat, tak proč by se obyvatelé pekla chtěli zničit?
– To mi hlava nebere. Vždyť si toho ani nebudou vědomi, až přestanou existovat. Proč by mělo být lepší neustále hořet a trpět?
– Je hřích zpochybňovat věci, jejichž smysl neznáme, jako je tato?
Vážení bratři a sestry,
– Bůh jasně
že peklo naplní lidmi i démony
informoval o tom.
(As-Sajda, 32/13)
Vedľa nekonečného milosrdenstva Boha existuje aj jeho nekonečná spravodlivosť. Tak ako sa nekonečné milosrdenstvo chápe ako prostriedok, ktorým sa dostane každý do neba, tak nekonečná spravodlivosť predpokladá trestanie tyranov peklom.
– Kdyby nebylo zkoušky, dobří a zlí, tyranové a utlačovaní by byli posuzováni stejně. Student, který neuměl číst ani psát, by byl posuzován stejně jako student, který dokončil fakultu politologie. Pracující a nepracující, zloději a majitelé majetku by byli posuzováni stejně a úspěšní i neúspěšní by byli odměňováni stejně.
To je však situácia, ktorá je v rozpore s pojmom spravodlivosti. Kto z nás by súhlasil s tým, aby sme sa rovným dílem podelili o odmenu s lupičom a vrahom, ktorý nám vykradol dom a zabil brata?
Existuje něco ošklivějšího než chtít, aby Bůh schvaloval něco, s čím my sami nesouhlasíme?
Boha
projece výjevů tisíce jmen
popírající, jehož je 124 000
svého proroka,
104 svätých
jeho knihu
popierající, celý život se snažící ho zdiskreditovat
ten, kdo je nevděčný za dobrodiní
, sobě
ten, kdo považuje vzpouru za ctnost
, mnoha svým služebníkům
tyranické, tyranické tyrany, vrahy, zabijáky, neverící
Existuje snad něco tak bezcitného, jako chtít, aby ho Bůh umístil do ráje spolu s věřícími, kteří mu jsou poslušní?
– Práve preto, aby sa zabránilo takýmto príkladom nespravodlivosti, a naopak, aby sa odmenili tí, čo poslúchali, a potrestali tí, čo sa vzbúrili, boli stvorené nebe a peklo. Nebe je sídlom nekonečného milosrdenstva, ale peklo je sídlom spravodlivosti.
„Je verící člověk stejný jako ten, kdo se odchýlil od pravé cesty? To přece nemůže být.“
(As-Sajda, 32/18),
„Nikdy jsme neviděli, že by muslimové spáchali nějaký zločin.“
(nevěřící)
Jak to uděláme? Co se vám děje, jak?
(takový)
Vydáváte rozsudek?”
(Kalem, 68/35-36)
V uvedeném verši a podobných verších se poukazuje na to, že peklo je místem spravedlnosti.
– V tomto ohľade je užitočné pozrieť sa na nasledujúce výroky Bediuzzamana:
„Vôbec nie je v rozpore s nekonečnou milosrdenosťou, pravou spravodlivosťou a múdrou, vyváženou mravoukou, že peklo existuje a že jeho tresty sú tak kruté. Možno práve milosrdenstvo, spravodlivosť a múdrosť si jeho existenciu vyžadujú. Lebo ako…“
Potrestat tyrana, který porušuje práva tisíců nevinných, a zabít monstrum, které trhá na kusy stovky utrácených zvířat, je tisíc milosrdenství pro utlačované v duchu spravedlnosti.
A odpustit tomu tyranovi a propustit to monstrum je stokrát nemilosrdenství k stovkám bezmocných, v protiklaste k jedinému bezcennému milosrdenství.“„Stejně tak bezbožník, který se dostane do pekla, svým bezbožím popírá práva božských jmen, popírá svědectví stvoření, která o těchto jmeních svědčí, popírá jejich vysoké povinnosti chválit tato jména a popírá jejich úctu a zrcadlení božské vlády, která je smyslem stvoření, důvodem existence a trvání vesmíru, a proto je to takové obrovské zlo, takové násilí, že už nemůže být odpuštěno.“
Vskutku, Bůh neodpouští, že by mu byl kladený partner.
zasluhuje si hrozbu verše. Nehodit ho do pekla by znamenalo neopodstatnené milosrdenstvo, zatiaľ čo bezohlední žalobcovia, ktorých práva boli porušené, by sa stali obeťami bezohlednej neúcty. Títo žalobcovia si totiž, rovnako ako existenciu pekla, pevne prajú aj majestát, slávu a dokonalú moc.
(Mojžišova hůl, str. 48)
– „Věčné trvání v pekle versus zánik“
Spojení a srovnání mezi nimi Bediüzzaman Hazretleri provedl následovně:
„Člověk (…) touží po trvalém bytí v tomto světě, ale s ještě větší touží po bytí v věčném domově… A má takové touhy a cíle, že nic jiného než věčné štěstí je nemůže uspokojit. Ba dokonce, jak je zmíněno v Desátém slově, jsem se kdysi – v dětství – zeptal svého snu:“
„Chceš, aby ti bylo dáno žít milion let a vládnout světu, ale pak propadnout nebytí a ničeji? Nebo chceš věčné, ale obyčejné a těžké tělo?“
řekl jsem. Podíval jsem se a viděl jsem, že touží po druhém a opouští prvního.
„ach“
vytáhl.
„I kdyby to bylo peklo, chci věčný život.“
řekl.
(Záblesky, str. 222, 223)
Z tohto vyhlásenia vyplýva, že:
a)
V lidské přirozenosti/v lidské podstatě je…
„Touha po věčné lásce“
Existuje. Pokud člověk dokáže naslouchat hlasu své přirozenosti/svého svědomí, je ochoten podstoupit jakékoli útrapy pro tuto lásku. Je dokonce ochoten jít do pekla pro věčnost.
b)
Je to přirozený lidský pud. Ale člověk má i jiné pocity. Například i únik před utrpením, mučením a strádáním je důležitý pud.
„V ten den si každý prohlédne to, co dříve konal, a ten, kdo byl nevěřící,“
„Kéž bych byl jenom zemí.“
řekne.“
(Nebe‘, 78/40)
V tomto verši je zmíněn tento lidský cit. V případě střetu těchto dvou citů bude platit rozhodnutí toho, který zvítězí. V době, kterou Bediüzzaman porovnával, jeho sen…
„touha po přežití“
Tento člověk si to vážil nade vše a toužil po tom, aby to existovalo, i kdyby to znamenalo peklo. To je to, co někdy bereme v úvahu.
c)
Niektorí milenci pre lásku neznášali žádné utrpení, žádné trápení. Každý z nás slyšel příběhy o Ferhatovi a Šírín, Keremovi a Aslí, Memovi a Zin. Zdá sa, že cit lásky, ktorý v človeku má vysoký potenciál, dokáže, ak je pevne zakořeněný, porazit všechny ostatné city a diktovat si vlastné pravidla.
To znamená, že zmiňované srovnání, které učinil Bediuzzaman, vyjadřuje tuto přirozenou pravdu.
d)
Dnes je nepopiratelnou skutečností, že obecne nikdo nedává přednost popálení na hřbitově před doživotním vězením, a to i přesto, že je velmi těžké. Rodiny odsouzených, kterým byl trest smrti změněn na doživotí, to dokonce slaví jako svátek.
Tento příklad také ukazuje, že u člověka
„láska k trvání“
Je to důkazem toho, jak mocný je.
e)
Někteří lidé spáchají sebevraždu z vlastní vůle, zničí sami sebe. Protože podle nich je lepší zaniknout, než přežít a snášet nesnesitelné utrpení. Samotný sebevražedný pocit – jak jsme výše uvedli – je pocit úniku od utrpení. Nicméně nikdo nemůže popřít, že normální lidé by takovou sebevraždu nikdy neodsouhlasili.
Takže tady.
„láska k trvání“
s pocitom věčné existence, jak se to říká,
„Únik od problémů“
existuje konflikt mezi těmito dvěma pocity. Zatímco u sebevraždících se lidí převládá pocit „útěku od utrpení“, u ostatních lidí
„láska k trvání“
jeho touha je silnější. Proto tyto
„že sebevražda je špatná bez ohledu na okolnosti“
myslia si.
f)
Z uvedených vysvetlení vyplýva, že v človeku existuje pud, který upřednostňuje věčné trvání, i kdyby to znamenalo peklo, před zánikem. Problém je v tom, že lidské pudy nefungují vždy správně. Proto někdy člověk upřednostní bezcennou měděnou tyč před originální diamantovou.
„Ti, kteří dávají přednost světskému životu před životem posmrtným.“
(Ibrahim, 14/3)
V uvedeném verši se poukazuje na to, že v některých obdobích se část věřících (i když mají víru společnou) a část vzdělaných (i když přesně znají posmrtný život) přidružuje k těm, kteří se vydali na scestí, a vědomě a s radostí upřednostňují pozemský život před náboženstvím a posmrtným životem, podobně jako by někdo upřednostnil pětikorunovou láhev před drahým diamantom, který zná, rozumí mu a má ho k dispozici; a s hrdostí se chlubí bezbožností, upřednostňujíce světskou rozmařilost před náboženským smýšlením.
(pozri Žiarenia, str. 724)
Pre viac informácií kliknite sem:
– Kdyby ďábel nebyl stvořen, byli bychom všichni v ráji?
– Proč Bůh, který je nekonečně milosrdný, své služebníky zkouší, aby si zasloužili ráj?
– Bůh věděl, že lidé podlehne svým vášním a ďáblu…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
