„Kdyby byl tento Korán zjeřen alespoň jednomu významnému muži z jednoho z obou měst!“ řekli.
– Kdo jsou ti dva významní muži, o kterých se v tomto verši mluví?
Vážení bratři a sestry,
Nejde tu o dva muže, ale o to, čo si o tom myslia poháni.
Mecca
a
Taif
V ich tvrdeniach sa uvádza, že proroctví malo prísť k významnému mužovi z ich mesta.
Nicméně, výkladoví teologové se shodují, že tím, co je myšleno v Mekce, je
Valíd ibn Muğíra;
A co sa týka toho v Taife, tak to znamená:
Urve ibn Masúd as-Sakafí
To je to, co řekli.
(Rází, Mefatih, výklad verše 31 v súre Zuhruf)
Zde je přeložený význam příslušných veršů:
„A těmto i jejich předkům je známa pravda.“
(Koran) a živil som ich z požehnaní tohto svetu, kým neprišiel ten, čo rozjasňuje, a oni povedali: „Toto je čarodejstvo, my to neuznávame.“ A dodali: „Keby bol tento Korán zoslaný nejakému významnému mužovi z týchto dvoch miest!“ Čiže, čiže oni si myslia, že rozdeľovanie milosrdenstva ich Pána je na nich? My sme rozdelili ich živobytie v tomto svete, aby sme jedných nad druhými povýšili, aby jedni druhých využívali. Milosrdenstvo tvojho Pána je lepšie ako to, čo oni hromadia.“
(Zuhruf, 43/29-32)
V předchozích verších jsou jako příklad uvedeni prorok Ibrahim a jeho společenství.
boj za monoteismus, který vedli proroci
byl/a na to upozorněn/a.
V priebehu histórie sa k tomuto zápasu zaujali dva rôzne postoje:
Viera a nevěra.
Bůh oběma skupinám lidí, které chtěl na zemi zkoušet, dal světské požehnání, umožnil jim žít, generace se střídaly a nakonec přišla řada na proroka Mohameda (s.a.v.) a jeho společenství.
Když prorok Mohamed (s.a.v.) oznámil svému lidu božské poselství, nevěřící reagovali v souladu se svými hodnotami a kulturou. Pro ně byly cenné materiální věci, světské a samozřejmě pomíjivé věci, jako je rodový původ, bohatství, moc a společenská prestiž; jen tyto hodnoty, podle nich, mohly člověka povznést.
Ak je proroctví niečo cenné, tak nie pre Mohameda (s.a.v.), ale pre nich samotných.
Musel přijít k jednomu z předních mužů Mekky a Taifu.
Odpověď Koránu na tuto chybnou logiku zároveň vrhá světlo na klíčové body sociální a morální změny, které islám usiluje dosáhnout:
Bůh dává všem hmotné, světské a pomíjivé dobroty, a to z důvodu zkoušky; ale duchovní dobroty, jako je proroctví, které jsou cenné v Božích očích a proto jsou milostí, dává jen vyvoleným, nikoliv všem, a to kvůli jejich vynikajícím vlastnostem. A tato milost (dobrota) je mnohem lepší, prospěšnější a pro lidi znamená spásu a štěstí než šlechta, bohatství a moc, které si oni sami cení.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
