– Keď zabudli na varovania, otvorili sme im dvere ku všetkému. Až keď sa stali samolibými kvôli tomu, čo dostali, sme ich náhle chytili! Tak tak náhle stratili všetku nádej.
– Nakoniec bol zničený kmeň, ktorý pášal násilie. Všetka chvála patrí Alláhovi, Pánovi svetov. (Enam, 44-45)
Moja otázka:
1. Kdo je tento kmen?
2. Znamená to, že boli zničené všetky komunity, které popírali proroky?
3. Jakým způsobem byli zničeni?
Vážení bratři a sestry,
1.
Z úvodu tohoto příběhu, tedy:
„Vskutku, my sme vyslali proroky aj k predchádzajúcim národom.“
(ale oni je popřeli)
A tak jsme je potrestali úzkostí a strádáním, aby nás prosili o milost.“
(Al-An’am, 6/42)
Ako vyplýva z výzoru veršů, tu sa nemluví o konkrétnom národe, ale o nejakých nešpecifikovaných/neurčitých národoch/spoločenstvách.
Verš
„Kořeny tyranů byly vykořeněny.“
jak je patrné z výše uvedeného výpovědi, v tomto příběhu se místo jmenování jednotlivých skupin, které byly potrestány, používá obecný výraz,
ktorí všetci nesú spoločný podiel na vine
útisk
vlastnosti
bola upozornená pozornosť.
Týmto trestaním a hnevom Bohu nie sú postihnuté len určité skupiny obyvateľov,
útisk
V úvahu se brala a bude brána do úvahy situace komunit, které jsou definovány určitými charakteristikami.
Prohlédli jsme si více než desítku zdrojů výkladu Koránu a v žádném z nich jsme nenašli žádné vysvětlení ohledně totožnosti těchto zničených tyranů.
2.
Z doslovného výkladu verše vyplývá, že všichni tyranové, kteří popírali proroky, byli zničeni.
Imám Matúríďí v komentáři k Koránu uvedl rôzne názory a nakoniec vyjadril aj svoj vlastný názor:
– Zlomyseľného kmeňa
všichni byli zničeni
Byl vykořeněn.
– Zde
útisk, tyránia
což znamená.
–
Nakoniec bol zlikvidovaný kmeň, ktorý pášal násilie.
vety, Boh ich
zlikvidoval ho/rozpárhal ho
Taktiež to bolo interpretované ako:
Korene národa
v zmysle vyhlásenia,
Koniec rodu
Jeho význam je také uveden. To vše znamená totéž. To znamená
Keď bol zlikvidovaný ich posledný člen, ich kořeny byly vykořeněny.
–
Koreň utlačovateľského kmeňa bol vytrhnutý.
s větou
To, čím sa chválili a čím sa pýšili, bolo zničeno, a tak sa ich chválenie a pýcha skončili.
Zdá sa, že je to to, co se myslí.
(viz. Tevilatü’l-Kur’an, výklad příslušného verše)
3.
V Koránu se nenachází žádné tvrzení o tom, jak byli tito lidé zničeni. Ani v teologických komentářích jsme nenašli žádné vysvětlení.
Důvody zkázy podle Koránu
Korán, důvody, které vedou k zániku společností
plýtvání, preháňanie, nespravodlivosť v meraní a vážení
předložil ve formě návrhu.(1)
V Koránu je opakovaně zdůrazňováno varování, že společnosti, které se kvůli bohatství stávají svévolnými a rozmazlenými, které se dopouštějí vzpoury a zla, které se dopouštějí útlaku a zkázy, budou potrestány zničením.(2)
Na druhou stranu se nezdá, že by se zmiňovalo o zkáze společenství, která by se vyznačovala správností a spravedlností v politickém a administrativním ohledu, a která by byla založena na víře, morálce a ctnosti.(3)
Útlak a nespravodlivosť
Jeden z důvodů, které vedou k zániku společností
tyranie a nespravodlivosť
Pokusme se vysvětlit téma:
Útlak
slovo,
„zlm“
(Nespravedlnost)
Pochází z kořene „zalm“, přičemž „zalm“ je podstatné slovo s významem odvozeným od slovesného tvaru, zatímco „zulm“ je podstatné slovo, které má význam slovesného tvaru. Toto sloveso se někdy vyskytuje s dvěma přímými objekty, jindy…
„ب“
Vyskytuje se s předponou „cer“ a je tranzitivní.
„A ona ho zneužila.“
atď. (4)
„Útlak“
Zdá sa, že slovo má dva významy.
Jeden z nich,
odchýlenie od cesty, lebo je to opakom svetla a jasnosti,
ostatní
také jako přechodné sloveso,
„přestěhovat něco z jednoho místa na druhé“
Znamená to „tyranie“ alebo „nepochopiteľná krutost“. V tomto významu sa používa ako opak spravodlivosti. Preto je nespravodlivé niekomu nedat to, na čo má právo, alebo čo si zaslúži. Za tyranie sa považuje aj mučenie a násilné znásilnenie.
Útlak
slovo
„přestěhovat něco z jednoho místa na druhé“
nebo
„něco neuspořádat tak, jak má být“
hovorí sa, že v tomto význame panuje zhoda medzi všetkými arabskými lingvistami.(5)
V našom jazyku je spáchatie nespravodlivosti v akejkoľvek záležitosti považované za tyraniu (6).
Protikladem útlaku je spravedlnost.
(7) A tak, jak je v Koránu silně kritizována a zakázána nespravedlnost, je naopak spravedlnost chválena a nařizována. (8)
Principy sociální morálky, které přináší Korán, si kladou za cíl vytvořit společnost založenou na ctnostech. (9)
Ak je spoločnosť nevěřící, ale jej vodcovia jednajú s obyvateľstvom spravodlivo a obyvatelia jednajú spravodlivo navzájom, potom môže prežiť. (10) Podľa toho
Prežitie spoločenstiev závisí od toho, či uctívajú spravodlivosť, či sú cnostivé, čiže či udržujú ľudské hodnoty.
Ak vyhodnotíme verše v ich kontexte, zistíme, že sklon spoločností k útlaku a neochotu tento útlak odstrániť vedie k sociálnemu trestu. (11)
V ajetech je jasně uvedeno, že nejvýznamnější příčinou zkázy je útlak.
„Řekni: Co si myslíte? Kdyby na vás přišel Boží trest nenadále nebo zjevně, zničil by se snad někdo jiný než společenství tyranů?“
(12)
„Keby ich len lehce zasiahla tresta od ich Pána, hovorili by: ‚Ach, keby sme len neboli tí, čo sme spáchali zlo!‘“
(13)
Ako je vidět, faktory zkázy, které vedou k zániku, jsou v terminologii Koránu
útisk
je shrnutý pojmem (14).
V tomto verši se říká:
„My jsme mnohé obce zničili v noci, když lidé spali, nebo ve dne, když byli zaměstnáni. A když na ně přišla naše pomsta, nic jiného než: ‚My jsme skutečně byli nespravedliví!‘ řekli.“
(15)
Že příčinou zkázy Noemova lidu byl útlak, popisuje následující verš:
„A tak, když pokračovali ve své tyranii, potopila je povodeň.“
(16)
O Lótově lidu se také říká:
„Zničíme obyvatele této země, protože jsou to tyranové,“ řekli.
(17)
Podľa Koránu nie sú komunity zničeny bez varovania od posolů. (18)
Společnosti, které trvají na své tyranii, i když byly varovány prostřednictvím poselství, je nevyhnutelné zničení. Tato situace je v kuránském verši popsána takto:
„Náš Pán nezničí mesto, dokud do jeho středu neposlání proroka, který by lidu předčítal naše znamení. My nezničíme města, dokud se jejich obyvatelé neztvrzují v nespravedlnosti.“
(19)
„Nakoniec byl kořen tyranů vykořeněn…“
(20)
Sociálna nespravodlivosť, politiky zubožovania a udržiavanie etnických skupín v spoločnosti v stave útlaku a ohrozenia boli tiež považované za formu útlaku, ktorá pôsobí ako faktor rozporu v spoločnosti.
Napriek tomu boli komunity, ktoré boli prenasledované, neskôr nahradené komunitami, ktoré boli prenasledovateľmi. (21)
Vznešený Boh oznamuje, že strieda moc a vládu mezi lidmi a že utlačované komunity sa časom stanú silnými, prosperujúcimi a vládnucej komunitou.(22) Tento verš to jasne vyjadruje:
„A i ten národ, který je pohržděný a utiskovaný.“
(Izraeliti)
Zdedili východné a západné oblasti krajiny, ktorú sme naplnili požehnáním. Za ich trpezlivosť sa splnil krásny sľub, ktorý im dal ich Boh. Zničili sme to, čo Faraón a jeho kmeň vytvorili, a zahubili sme aj ich záhrady.“
(23)
Uspôsobenie, ktoré podstupuje komunitný trestný proces, sa neuskutočňuje okamžite. Čaká sa na uplynutie stanoveného lehoty a na splnenie podmienok pre uloženie trestu. (24)
Nebože Bůh nepominá tresty pro ty, kteří páchají křivdy, ale dává jim odklad jako součást zkoušky.
(25)
Niekedy sa tyranie na tomto svete trestá tím, že sa na nich spustí jiná tyranie. (26)
Podľa Kurtúbího,
tyran
Dokud se nevzdá své tyranie, Bůh ho potrestá tím, že na něj pošle jiného tyrana. To zahrnuje i ty, kteří tyranizují sami sebe nebo lidi, kterými vládnou. (27)
Útlak,
Tak jako se zlo nikdy nevyplatí, ani tyran na zemi navždy nepřežije. Řekl básník Mutanabbí:
„Není žádná ruka, nad kterou by nebyla ruka Alláha.“
Neexistuje žádný tyran, který by nebyl zlikvidován jiným tyranem.
(28)
Podľa toho, co jsme pochopili z veršů
„Osud společenství, která se vzpouzela proti varováním Alláhovým a výzvám jeho poselů a která se dopouštěla nevěřících činů, polyteismu a nespravedlnosti, byl vždy stejný.“
(29)
Niektorí výkladci Koránu uviedli, že v krajinách zničených národov zostalo len velmi málo ľudí na velmi krátku dobu.(30)
Všetky tieto připomínky slúžia ako varovanie pre neskoršie generácie. Pretože, ako vyplýva z veršů, po národoch, ktoré boli zničené kvôli ich tyranii, nastúpia iné národy. (31)
Tu však Boh připomíná, že bude pozorovat, jak se budou chovat ti, kteří nahradí ty nespravedlivé, a že je bude zkoušet. V 129. verši súry Al-A’raf Boh říká Mojžíšovi, aby Izraelity
„Doufám, že váš Pán zničí vaše nepřátele a ustanoví vás na jejich místo, abyste viděli, jak budete vládnout na zemi.“
uvádí se, že to řekl.
V súre Hud
„Nebojte sa, že by ste sa mali stát na stranu tyranov, lebo aj vás oheň spáli. A keďže nemáte iných priateľov než Alláha, nemůžete sa od nikdeho dočkať pomoci!“
(32) Podľa tohto verše je uvedené, že priateľstvo s tyranmi, byť s nimi, schvaľovanie ich konania, napodobňovanie ich skutkov, chválenie a milovanie tyranov povedie k božskému trestu. (33)
Pre viac informácií kliknite sem:
– V Koránu stojí: „Než zničíme nějaký národ nebo skupinu lidí…“
Poznámky pod čarou:
1) Porov. Šuará 26/181-183; Rahmân 55/8-9; Mutaffifín 83/1-3.
2) Húd 11/37, 44, 116.
3) Karaman a kol., Výklad Koránu, 2/376-377; Müftüoğlu, „Postoj člověka k neštěstím a zkouškám podle Koránu“, 15,16.
4) Ibn Manzúr, „zlm“, Lisânu‟l-Arab, 12/373.
5) pozri Abu Bakr Muhammad ibn Hasan Ibn Durayd, Kitab al-Jumhura al-Lugha (Hyderabad: Dar al-Sadir, 1345), 124; Jawhari, „zlm“, As-Sihah, 5/1977, 1978; Ibn Manzur, „zlm“, Lisanu’l-Arab, 12/373; as-Sayyid Muhammad Murtada, az-Zabidi, Taju’l-Arus, min jawahiri’l-kamus (by: Matbaay-i Hayriye, 1306), 8/383.
6) Veli Ulutürk, Pojem útlaku podle Koránu (Kayseri: İstişare Yayınları, 1993), 10.
7) Cevherí, „zlm“ Es-Sıhâh, 5/1977; Ibn Fárís, Muğem-u’l-mekájís-il-luğa, 3/617.
8) Porov. 5,1 (5. kapitola, 1. verš) v Koránu.
9) Podrobnější informace naleznete v knize Şahin Güven, Erdemli Toplum İnşası “Hucurât Suresi Tefsiri” (Istanbul: Düşün Yayınları, 2012).
10) Abdulkerim Zeydan, Moudrost božských zákonů, přeložil Nizamettin Saltan (Istanbul: İhtar Yayınları, 1997), 122.
11) Hud 11/102.
12) Enam 6/47.
13) Proroci 21/46.
14) V súvislosti s týmto bodom pozri aj Hûd 11/44; 82-83; Kasas 28/59.
15) Arâf 6/4-5.
16) 29. kapitola Koránu, Ankabût, verš 14.
17) 29. kapitola Koránu, Ankabút, verš 31.
18) Enam 6/131; Šu’arâ, 26/208-209; Şimşek, Úvod do koránských příběhů, 84.
19) Kasas 28/58-59.
20) Enam 6/45.
21) Celattin Çelik, Sociálna zmena v Koráne (Istanbul: İnsan Yayınları, 1996), 120; k tomuto tématu viz. Araf 7/137; Enfâl 8/26; Kasas 28/5.
22) Vzťah k tomuto tvrdeniu v Koráne nájdete v Al-Imrān 3/139-141, 152, 154; An-Nafāl 8/9-12, 17-18, 62-64; At-Tawbah 9/14-15, 25-26; Ar-Rūm 30/47.
23) Al-A’raf 7/137.
24) Şimşek, Úvod do koránských příběhů, 84; Çelik, Sociální změna v Koránu, 121.
25) Kasım Şulûl, „Filozofie dějin v islámském myšlení“, Dîvân – interdisciplinární časopis 1/2 (2001), 98.
26) Enam 6/129.
27) Abú Abdalláh Muhammad ibn Ahmad ibn Abú Bakr ibn Farh al-Kurtubí, al-Džámí‘ li ahkám al-Kurón (Bejrút: Dar al-Kutub al-Ilmiyya, 1988), 7/85.
28) Muhammad Ahmad Kasım, Muhyiddin, Ulûmu’l-balâğa (el-badî„ ve‟l-bayan) (Tripolis: Müessesetü’l-Hadîse Li’l-Kitab, 2003), 221; Muhammad b. Aydemir el-Müstasimî, Ed-Dürrü’l-farîd ve beytü’l-kasîd, ed. Kamil Selman el-Džubúrí (Bejrút: Dâru’l-Kütübi’l-İlmiyye, 2015/1436), 10/413; Abú’l-Fidá Muhammad ibn Ismáil, Ibn Kašír, Tefsiru’l-Kurâni’l-azím (Bejrút: Dâru’l-Kalem, 1966), 2/177.
29) Çimen, „Je zánik pokračující proces?“, 43.
30) Muhammad ibn Umar ibn Husajn Fahreddin ar-Rází, Mefâtihu’l-ghajb, et-tefsiru’l-kebir (Bejrút: Daru’l-Kütübi’l-İlmiyye, 1990), 25/5; Abú Abdilláh Muhammad ibn Alí ibn Muhammad aš-Šawkání, Fethu’l-Kadir (Bejrút: Dâru‟l-Kütübi’l-İlmiyye, 1983), 4/174; Abú Abdilláh Muhammad at-Tahir ibn Muhammad ibn Muhammad aš-Šázilí ibn Abdilkadir ibn Muhammad ibn Ášúr, Tefsiru’t-tenvîr ve t-tahrîr (Tunis: Dâru’t-Tûnusiyye, 1974), 22/151; pozri Enam 6/6.
31) Proroci 21/11.
32) Al-Húd 11/113.
33) viz. Zemahšerí, el-Keššáf, 2/433; viz. Duran Ali YILDIRIM, O zániku a příčinách zániku společenství v příbězích Koránu, Časopis fakulty teologie univerzity Kahramanmaraş Sütçü İmam, prosinec 2020.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
