– Nemůže to, co se obětovalo, jíst ten, kdo oběť obětoval, a jeho rodina?
– Můžete doložit, že to nemůže sníst?
Vážení bratři a sestry,
Neexistuje žádný verš Koránu ani hadís, který by zakazoval majiteli a jeho nejbližším konzumaci masa z obětního zvířete.
Vedy se v této věci shodují.
„Skutky závisí na úmyslech…“
(Buhárí, Bedü’l-Vahy, 1; Müslim, Imáre, 155; Abú Dávúd, Talák, 11)
Tento závěr odvodili z obecného znění hadísu.
A to tak, že;
Sľub znamená obetovanie a darovanie almužny výhradne pre potešenie Alláha. Týmto úmyslom osoba vylučuje daný sľub zo svojho majetku a podriaďuje ho výhradne Alláhovi. To, čo je pre Alláha, znamená to, čo Alláhovi prináša potešenie. Bezpochyby Alláhovým potešením a priazňou je, aby bol daný sľub obetovaný v Jeho mene. To však vyžaduje, aby sa z neho nemohli osobitne obohatiť ani majiteľ, ani osoby, o ktoré sa stará.
Tiež ho porovnávali s inými povinnosťami, pretože je to povinné. Napríklad, ako nemôže osoba jesť z povinného almužny (zakat) a z odškodnenia (kefarat), ktoré musí zaplatiť, tak by nemala jesť ani z povinného daru (nadar).
Nicméně, podle Malikiho a některých Šafiíských učenců, zatímco je zakázáno, aby majitel a jeho nejbližší jedli maso z obětního zvířete, které bylo obětováno chudým, není nic proti tomu, aby jedli maso z obětního zvířete, které bylo obětováno absolutně.
(pozri Tuhfetu’l-Mutaç, 0/363; Hašijetu Esne’l-Metalib, 1/545; el-Mecmu, 8/417; Hašijetu’d-Dessuki, 2/90)
Pre viac informácií kliknite sem:
– Mohli byste mi poskytnout informace o obětním zvířeti; kdy je nutné ho obětovat…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
