Je možné odečíst od almužny (zákátu) každé finanční přispění, které poskytujeme v každodenním životě, nebo dary, které dáváme našim synovým a neteřím na svatbách? Jaký je v tomto smyslu rozdíl mezi darem a almužnou?
Vážení bratři a sestry,
Dar
může být podáván všem, bez ohledu na to, zda jsou bohatí nebo chudí; ale
zákát
Je to právo chudých.
Z tohto dôvodu darovné dary bohatým osobám nenahradzujú almužnu (zákát).
Osoby, kterým je možné darovat almužnu (zakat), jsou definované. Pomoc a dary, které jim poskytnete, můžete darovat s úmyslem splnit povinnost zakatu.
V 60. verši súry At-Tawbah je v podstate uvedeno, komu je třeba dávat almužnu (zakát):
„Zákát (charita) je povinnostou od Alláha, která se poskytuje chudým, chudým a nemajetným, těm, kteří pracují na sběru a distribuci zákátu, těm, jejichž srdce se mají přiblížit k islámu. Je vynakládána na osvobození otroků, na dluhy, na ty, kteří bojují na cestě Alláha, a na ty, kteří jsou na cestě zabloudili…“
V posvátném verši
Osem skupín, na ktoré sa má vyberať zekát
Je uvedeno, že v uvedeném pořadí jsou:
1. a 2. Chudobní a chudáci:
Chudý,
Je to ten, kdo nemá majetek v hodnotě odpovídající nisábu, aby mohl platit zekát, jehož příjem nestačí na uspokojení jeho potřeb a který mu nestačí na obživu.
Pokud je chudý,
Chudobný je ten, kdo nemá žádný majetek ani příjem.
Chudobnému alebo nemajetnému sa dáva almužna (zákát) v takovom množstve, aby uspokojila jeho potreby, splatila jeho dlhy a vysvobodila ho z núdze. Je nepatřičné (mekruh) obohatit chudobného almužnou nad rámec jeho potřeb a dlhů, tak aby dosáhl majetku nad nisáb.
3. Osoby pracující v oblasti zekátu:
V islámském státě se almužna (zakát) vybírá státní mocí. Stanovení majetku podléhajícího zakátu, výše, která se má odvést, sběr, skladování a ochrana se provádí osobami pověřenými státem. Pracovníkům v této oblasti se také poskytuje podíl z zakátu. I když nejsou chudí, tento podíl, který jim je poskytován za jejich služby, je jejich právem.
4. Tí, ktorých srdcia sa k Islám nakloní:
„Zjednotitel srdcí“
Tito, jak jsou známí, jsou lidé, jejichž srdce se snaží přilákat k islámu, od nichž se snaží zjistit, zda nejsou zlí, nebo od nichž se očekává, že jakýmkoli způsobem prospějí muslimům.
Teológovia hanafitskej školy.
Vycházejíce z interpretace, kterou provedl chalíf Umar (r.a.), tvrdí, že tato ustanovení byla po Prorokovi (s.a.v.) zrušena.
Hanbalíjské teologické školy však
Uvádějí, že ustanovení o „müellefe-i kulûb“ (osoby, kterým je z původu zekátu přidělováno) zůstává v platnosti a že jim lze z původu zekátu přidělit určitou část. Někteří současní islámští učenci také uvádějí, že v naší době existují osoby, které by do této kategorie mohly spadat, a proto zdůrazňují nutnost přidělit určitou část z původu zekátu pro „müellefe-i kulûb“.
5. Otroci:
Jedná se o otroky a otrokyně, kteří uzavřeli dohodu se svým pánem o propuštění na svobodu za určitou cenu. Dnes je otroctví v individuálním smyslu z celého světa zcela odstraněno. Z toho je patrné, jak velkou hodnotu islám přikládá lidské důstojnosti a cti, svobodě a právům. Islám ve všech ohledech podporoval zrušení takového zvyku, jako je otroctví, který je v rozporu s lidskou přirozeností, a to prostřednictvím instituce zekátu, která je největším aktem uctívání a vzájemné pomoci.
6. Dlžníci:
Dlžník,
je to ten, kdo kromě dluhu nevlastní majetek v hodnotě odpovídající nisábu.
Zákazníkom, kteří si půjčují peníze na uspokojení základních potřeb, jako je jídlo, pití a oblečení, nebo ti, kteří se ocitli v nouzi kvůli katastrofám, jako jsou požáry, záplavy a zemětřesení, nebo ti, kteří onemocněli a proto si půjčili peníze, se v případě nouze poskytuje almužna v množství, které uspokojí jejich potřeby. Do kategorie dlužníků, kterým je možné poskytnout almužnu, patří i ti, kteří si půjčují peníze z legitimního důvodu a pro legitimní potřebu, jako je svatba, svatba dítěte, nákup domu nebo nábytku. Při poskytování almužny se dlužníci zvažují před ostatními chudými.
7. Mudžáhid (ti, kteří bojují na cestě k Bohu):
Tím je myšlená osoba, ktorá sa chce dobrovoľne zúčastniť bojov na ceste Božej, ale postrádá jedlo, zbrane a iné nevyhnutné věci. Takové osobe je možné poskytnúť zekát na uspokojenie jej potrieb. To znamená:
„Fi sebilillah infak = dar na cesty Alláha“
říká se.
8. Tým, kteří zabloudili:
Do tejto skupiny patria osoby, ktoré opustili svoju vlast kvôli džihádu, púti na Mekku, zabezpečeniu obživy alebo štúdiu a v cudzine sa ocitli v núdzi. Aj keď sú v skutočnosti bohatí, ale práve v danom okamihu sú v ťažkej situácii, je možné im poskytnúť almužnu v množstve, ktoré uspokojí ich potreby; ak sú chudobní, je možné im poskytnúť almužnu vo väčšom množstve.
(viz. Mehmed Paksu, náš život modlitby – I)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
