– Jak je třeba chápat zmínku v 137. verši súry Enam, kde se hovoří o tom, že Bůh schvaluje zabíjení dětí?
Vážení bratři a sestry,
Informace uvedené ve otázce jsou nesprávné.
Ti, kteří ospravedlňují vraždu vlastních dětí, jsou spoluviníky těch, kteří je zabíjejí. Příslušný verš z Koránu zní:
„Podobně i jejich spřátelenci mnohým z mnohobožníků zkazili rozum a namluvili jim, že zabíjet své děti je dobré, aby sami sebe zničili a zkazili své náboženství! Kdyby to Bůh nechtěl, nemohli by to udělat. Tak je ponechte s jejich výmysly!“
(Enam, 6/137)
Jednou z odchylek od správné cesty, které se dopouštěli nevědomí Arabové, byla praxe zabíjení dětí;
jejich partneri to prezentovali ako niečo dobré.
V klasických výkladech Koránu se při vysvětlování tohoto verše zmiňuje, že někteří Arabové se v budoucnu potýkali s nedostatkem obživy nebo s kmenovými válkami.
zajat a proměněn v otroka a nucen k prostituci
z obavy z odvodu na vojenskou službu
ktoré zabíjali malé dievčatá živé tak, že ich zahrabali do zeme
V súvislosti s tým je spomenuté, že verš poukazuje na túto krutú tradíciu.
(porov. Cevad Ali, el-Mufassal fî târîhi’l-Arab kable’l-Islâm, IV, 651-652)
Niektorí autori uvádzajú, že táto prax bola u Arabov zriedkavá a v spoločnosti nebola vítaná, a preto sa v ňom zmiňuje o
„Zeyyene“
vycházeje z výše uvedeného slova, zde je zmíněno
„vražda vlastného potomka“
Tento názor tvrdí, že tento zvyk bol prevzatý z iných národov. Podľa zastancov tohto názoru, starovekí modloslužitelia, ktorí radili pohanom, aby zabíjali svoje deti, im možno tvrdili, že obetovanie syna Bohu je starobylý a významný rituál, ktorý pochádza od Abrahama.
V predislámské době se muž mohl zavázat, že pokud bude mít tolik a tolik dětí, obětuje jedno z nich. Abd al-Muṭallib se například zavázal, že obětuje jednoho ze svých synů, pokud by jich měl dost na to, aby ho chránili.
Avšak – vedľa rôznych historických informácií – najmä počas Druhej prisahy v Akabe medinskí moslimovia prisahali, že sa vzdajú hlavných hriechov, ktoré v období džáhilijaty (predislámskej doby) spáchaní v značnej miere, a medzi nimi boli:
aby do toho zařadili i vraždu vlastní dětí
(Muhammad Hamidullah, Prorok Islámu, I, 154)
a
V ajete, který se zmiňuje o slibu věrnosti, který prorok Mohamed přijal od věřících žen, je tato podmínka rovněž zmíněna.
(pozri Mümtehine, 60/12)
To ukazuje, že tato praxe není nijak výjimečná.
V tomto verši se zmiňuje o společnících, kteří předjazykové Araby přesvědčovali, že zabíjení dětí je dobré, a myslí se tím:
že sú to lidské a djinové démony, nebo zvláště uctívači modl
Existují různé názory na tuto záležitost.
(pozri výklad príslušného verša od Rázího)
Zesnulý Hamdi Yazır vysvětluje tento verš takto:
„A to preto, že to, čo bolo vyčlenené pre Alláha, je vynakladané na šírenie polyteizmu, čím sa ekonomická katastrofa zhoršuje, a tým, že sa tie ohavné polyteistické ustanovenia, ktoré sú jej príčinou, zdobí a prezentuje v peknom svetle.“
tí partneri, ktorých uctievali a na ktorých vynakladali peniaze, tí ľudia a démoni,
Většině pohanů se zdálo, že je zabíjení dětí něco krásného a žádoucího.„Zarážali si peniaze, upadali do núdze, znehybňovali si mysle, myšlienky a city starosťami, vychovávali sa v strachu z chudoby a pod vplyvom rôznych falošných nátlakov.“
zabíjet své děti, obětovat je modlám, zahrabávat své dcery zaživa do hrobů, provádět potraty a tím způsobovat vyhynutí vlastního rodu
Vysvětlovali mi to jako něco dobrého, jako něco, co souvisí s mírností, rozumem, ctností a náboženstvím.“
„A títo spoločníci túto výzdobu vytvorili zo dvoch dôvodov:“
Aby zničil pohany a zvrátil jejich náboženství, a to náboženství, které jim zdědili po Ibrahimovi a Isma’ilovi.“
„Ale keby to Bůh nechtěl, nemohli by tuto ozdobu udělat ani toto zabití provést.“
„Vzhliď, že oni tak činí, tak to tedy nebylo Jeho vůlí. A tak to tedy bylo Jeho vůlí, aby byli zničeni v tomto světě i v tom budoucím. Proto je ponech jejich pomluvám, které si vymysleli, a nechej je zaniknout.“
(Elmalılı, výklad veršů o Pravém náboženství)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
