– Existuje v tomto smyslu nějaký hadís?
– Když si dva lidé povídají a jeden z nich řekne: „Bůh toho a toho rozhodně neodpustí“, je pravda, že Bůh jim řekl: „Kdo mluví v mém jménu? Já jsem tomu člověku odpustil a zrušil jsem i tvé skutky.“
Vážení bratři a sestry,
V tomto smyslu zní jeden hadís takto:
„Jeden muž prohlásil: ‚Pryč s tím, Alláh nikdy neodpustí tomuto a tomuto!‘ A Alláh, Ten Nejvyšší, pak řekl:“
„Kdo se přísahal, že tomuto člověku neodpustím?! Já mu odpustil a zrušil jsem i tvůj skutek!“
nařídil.
(Muslim, Birr, 137)
Ďalší hadís k tomuto tématu znie takto:
„Mezi Izraelity byli dva muži, kteří se navzájem protili: jeden byl hříšník, druhý se pilně modlil. Ten, který se modlil, ho jednou přistihl při hříchu a řekl mu: ‚Přestaň s tím hříchem!‘ Druhý den ho zase přistihl při hříchu a zase mu řekl: ‚Přestaň!‘ Ten druhý mu odpověděl: ‚Nech mě být s Bohem. Jsi snad můj dozorce?‘ První mu řekl: ‚Pravdou Boží, Bůh ti neodpustí‘, nebo ‚Bůh tě do ráje nepustí.‘“
„Potom Bůh, Vznešený a Všemohoucí, vzal oběma duše. A setkali se před Pánem světa.“
„Boh, ten Nejvyšší, říká tomu, kdo se snaží v uctívání:“
‚Zvládneš to, co zvládám já?‘
A povedal hriešníkovi:
„Jdi a vstúp do neba s mojim milosrdenstvom.“
A na toho druhého príkázal: „Vezměte ho a hoďte do ohně.“
Abu Hurajra (r.a.), který tento hadís předával, říká:
(Ten chudák) pronesl (nevhodné) slovo, které ho dostalo do hněvu Božího; toto slovo ho zničilo jak v tomto světě, tak v tom budoucím.“
(Abu Dávud, Edeb, 43)
Jak je známo;
–
„Rozsudek patří Alláhovi.“
(Al-An’am, 6/57, 62)
–
„Neznesie, aby mu někdo konkuroval.“
(Al-Nisá, 4/48, 116)
–
„Odpustí hříchy komukoli chce, kromě hříchu spojeného s polyteizmem.“
(Nisa, 4/116)
Vzhledem k tomu, že pouze Pán Bůh, s Jeho dovolením, může vydávat rozsudky, a s výjimkou Proroka Mohameda (s.a.v.), který tak činí s Boží pomocí, nikdo jiný nemá právo vydávat rozsudky o komkoli jménem Boha, ani nemá pravomoc posílat někoho do nebe nebo do pekla.
Vysvětlování ustanovení, která Bůh a Prorok Mohamed (s.a.v.) stanovili v Koránu a hadítech, je však odlišné. To spočívá pouze v předávání nařízení Boha a Proroka jiným lidem, a to v souladu s nařízeními Boha a Proroka v této záležitosti.
Preto, když někdo vydává rozsudky ve jménu Alláha z vlastní hlavy, vede ho to k zkáze ve světě i v posmrtném životě.
Na druhou stranu, tyto hadisy živě ilustrují, že se člověk nesmí spoléhat na vlastní skutky. Nikdo neví, jaký osud ho čeká, i když koná dobré skutky.
Podobne je potrebné, aby sme neposudzovali predčasne ani tých, čo žijú v hriechu, a mali sme na pamäti, že aj oni by mohli dosiahnuť šťastný koniec a stať sa šťastnými.
V skutočnosti, v inej hadíse sa hovorí:
„Pryč od Boha, jediného Boha, prisahám, že jeden z vás bude konat skutky obyvatelov raja, až mu zbude jenom jeden loket do raja, a pak ho zvítězí osud a on bude konat skutky obyvatelov pekla a půjde do pekla. A jeden z vás bude konat skutky obyvatelov pekla, až mu zbude jenom jeden loket do pekla, a pak ho zvítězí osud a on bude konat skutky obyvatelov raja a vstoupí do raja.“
(pozri Muslim, Kázanie 1)
V našem náboženství je tedy zásadní nespoléhat se na skutky, neupřestávat naději na Boží milost až do smrti a zároveň se obávat Jeho hněvu.
Vedační, rozhodně.
„můj ráj“
alebo určite
„Jsem z pekla“
říci to považovali za jeden z největších hříchů.
Stejně tak platí toto pravidlo i pro soudní rozsudek o někom jiném. Nikdo by neměl být…
-Pokud to Bůh neoznámí-
Určite.
„patří do nebe“, „patří do pekla“
Nelze vydat takové jednoznačné stanovisko.
Znamená to, že musíme být velmi opatrní, když hovoříme o věcech, které zná pouze Bůh, a musíme se pečlivě vyhýbat tomu, abychom řekli něco, co by přesáhlo hranice slušnosti. Nezapomínejme, že jen Bůh ví, kdo a v jakém stavu dokončí zkoušku služby v tomto světě.
V tomto ohledu je to dokonalý a zralý věřící;
– Nespoľahuje sa na svoje modlitby, zbožnosť a iné dobré skutky a nestíhá sa nimi.
– Nikdy se nechová arogantně, protože neví, jak to dopadne.
– Nikdy nepodceňuje druhé osoby kvůli jejich chybám a nedostatkům.
– Nikdy se nepouští do sebeprezentace, ani nepřímo.
– Nikdo nemůže stanovit meze Boží milosti, pokud Bůh chce.
– s výjimkou těch, kteří zemřeli jako pohané –
Odpustí všechny hříchy.
– Doufá, že se každý hříšník zmoudří, a podle toho se i chová.
– Proti sebebnému já se stává žalobcem, ale pro druhého se stává jeho obhájcem…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
