Vážení bratři a sestry,
Pokud jste slíbili obětního beránka, musíte ho obětovat. Pokud ho dáte v penězích, tyto peníze se stanou almužnou, ale váš slib zůstane nesplněný.
V turečtine
oběť
vyjádřené jako
obetný dar, dar na náboženské účely
Je to druh uctívání. Vlastní význam slibu (nazr) je totiž, že člověk slíbí Bohu, že splní něco, co je pro něj dovolené, a tím si splnění slibu sám na sebe ukládá jako povinnost.
Z náboženského hlediska je splnění zasvěceného slibu povinností. Pretože člověk dal slovo Bohu.
„… A splní i své sliby.“
(Al-Hajj, 22/29)
Vzniknutý verš v Koránu je nařízením Alláha těm, kteří plní své sliby. Také náš Prorok (s.a.v.) řekl:
„Kdo něco slíbí a dá tomu jméno, musí to, co slíbil, splnit.“
(Molla Husrev, Dürürü’l-Hukkâm, Fazilet Neşriyat ve Matbaacılık, Istanbul 1976, II/45)
Avšak je zde třeba vzít v úvahu jeden důležitý aspekt: oběť nemění věc, které je obětována, tedy nemá vliv na božské rozhodnutí. Vážený Prorok (s.a.v.) na tuto záležitost poukazuje takto:
„Obetný dar nemění nic na osudu. Jen chamtivému člověku je majetek odebrán kvůli jeho obětnímu daru.“
(Tirmizí, Nuzúr: 10)
Věc se obětuje s vědomím, že oběť nemá vliv na štěstí ani neštěstí člověka, a pokud je splněna, člověk dosáhne odměny. Oběť se navíc může skládat pouze z něčeho, co je povinné nebo doporučené (jako oběť, půst, almužna, modlitba atd.). Plnění těchto povinností bezpochyby přinese člověku odměnu. Nicméně, jelikož je možné tyto obřady provádět i bez oběti a konat dobročinné skutky,
Je nejlepší se příliš nezvyknout na zvyk plnění slibů.
Účelem oběti má být uspokojení Alláha.
Vo všetkých týchto záležitostiach je nevyhnutné, aby sa konalo v súlade s Božou vôľou, a ak sa niečo venuje, malo by to byť preto, aby sa získala Jeho priazeň.
Při daru se nebere v úvahu žádné omezení ani určení, jako je čas, místo, peníze nebo chudí.
Ten, kdo se zavázal obětovat zvíře v ramadánu, může tak učinit v kterémkoli měsíci. Podobně, ten, kdo se zavázal modlit se v Fatihově mešitě, může se modlit v Süleymaniyeově mešitě. Ten, kdo se zavázal dát peníze chudému, splní svůj slib i tehdy, když peníze dá jinému chudému.
Aby bolo zasvätenie platné, je potrebné splniť určité podmienky:
1.
To, co je zasvěceno, existuje a
je to možné
Musí to být něco, co se už stalo. Proto se například nemůžete zavázat slibem s větou typu: „Dnes budu držet půst pro Boha.“
2.
Vznesená modlitba/obet‘
Nemělo by to být něco zakázaného nebo hříšného.
Například věnovat se hazardním hrám nebo pití vína je nesprávné.
3.
Obetné dariny
aby to bylo něco, co je povinné nebo nezbytné
Je to nutné. Napríklad pôst, modlitba, obetovanie zvierat. Zasľúbenie výletu, cestovania, návštevy chorého sa nepovažuje za zasľúbenie.
4.
Vznesená modlitba,
Dar nesmí přesáhnout finanční možnosti toho, kdo ho obětuje, a nesmí patřit někomu jinému.
Například, ten, kdo se zavázal obětovat tele, ale nemůže to udělat, může obětovat ovci. Ale ten, kdo se zavázal obětovat ovci někoho jiného, nemusí tento slib splnit.
Není dovoleno obětovat něco ve jménu člověka nebo stvoření. Například není dovoleno obětovat něco ve jménu nějakého starce, mauzolea nebo svatyně. Stejně jako není dovoleno obětovat zvířata, jako je kuře nebo kohout, která jsou obětním obětem u Židů, není dovoleno obětovat ani věci, jako je zapálení svíčky. Není třeba věřit takovým věcem, ale je třeba očekávat veškerou pomoc a uzdravení pouze od Alláha a k Němu se obrátit.
Niektoré sľuby sa považujú za prísahu a vyžadujú náhradu. Napríklad ten, kto sľúbil, že nepôjde na určité místo, nepočíta určitú potravinu alebo neudělá určitou věc, musí za to, že tak učinil, zaplatit náhradu. V tomto případě není nutné obětovat zvíře.
Pokud se jedná o zvíře, které je vhodné k oběti, jako je ovce, koza nebo skot, pak se po jeho porážce nemůže z jeho masa stravovat ani ten, kdo oběť věnoval, ani jeho nejbližší příbuzní, tzv. usul a furu. To znamená, že se z masa nemůže stravovat ani on sám, ani jeho matka, otec, dědeček a babička, jeho děti a vnoučata, ani jeho manželka. Jeho tchán a tchyně se však mohou stravovat z tohoto masa. Maso z tohoto zvířete je nutné rozdat chudým.
(Ibn Abidin, V/208)
Daroviny sa neponúkajú bohatým.
Pokud se z tohoto masa stravují dárce a jeho blízkí, je nutné, aby darovali peníze odpovídající hodnotě masa, které snědli. Dále je dovoleno, aby ten, kdo se z masa stravuje, daroval část masa dárci, a ten ji může sníst.
V této souvislosti je vhodné objasnit ještě jednu věc:
Kto si kúpi nový dom, auto alebo podobnú vec, a zvieratko zabije a mäso rozdá chudým, ako vďaku a s úmyslom ochrániť sa pred nehodou, spáší dobrý skutok a vykoná určitú modlitbu. Pretože dotyčný predtým neměl v úmysle obetovať zvieratko, nejde o obetné zvieratko. Ale napríklad,
„Když si koupím auto, porážím pro Alláha berana.“
Pokud se tak rozhodne, zvíře porazí po koupi auta, kdykoli bude mít čas, a maso rozdá chudým jako almužnu.
(viz. Mehmed PAKSU, náš život modlitby)
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
