Vážení bratři a sestry,
K vašemu dotazu, týkajícího se obchodní praxe, z teologického hlediska:
„Predaj Îne“
nazývá se. Podle nejrozšířenější definice
áno,
„prodej statku za určitou cenu s odloženou platbou a jeho následný zpětný odkup za nižší cenu, než za jakou byl prodán“
Je. Stejná transakce, provedená prostřednictvím třetí strany, je rovněž považována za prodej na splátky. Skutečnost, že takový postup je obecně používán k obcházení zákazu úroků a k získání splátkového úvěru,
Predaj vlnky
Tím, že se odlišuje od běžného nákupu a prodeje a stává se úzce spojeným s úroky, se odlišuje od běžného nákupu a prodeje a v naší kultuře právní nauky je tato problematika řešena v tomto kontextu.
Pri skúmaní tém v islamskom právu,
úmysly a záměry osob
spíše než projevy chování
objektívne záběry
Je známe, že v právnom poriadku sa vychádza z princípov, ktoré sú objektivizované a právne úkony sú, pokiaľ je to možné, viazané na objektívné a jasné pravidlá. Pretože na tom do určitej miery závisí vytvorenie poriadku a stability v právnom živote a ochrana práv tretích strán.
Nicméně, v právní teologii se nezanedbávaly ani úmysly a motivace, na kterých chování spočívalo, a to alespoň tím, že se rozlišovaly náboženské a světské soudy, a důrazně se zdůrazňovalo, že formální soulad právního úkonu se zákonem nemusí stačit k osvobození osob od odpovědnosti před Bohem, jelikož před Bohem jsou důležité i vnitřní vůle a myšlenky osob. Diskuse o tom, zda je prodej plodů z dělohy v islámském právu přípustný, je třeba posuzovat ve světle těchto informací.
Predaj hovädzieho dobytka
V islamském právu je otázkou, zda se při smlouvách mají upřednostňovat formální požadavky, nebo skutečný úmysl a záměr stran, zda úmysl a záměr smluvních stran ovlivňují smlouvu, a zda je možné dosáhnout zakázaného výsledku legálními prostředky, tedy
legitimní podvod (podvod v rámci šaríatského práva)
byla zkoumána a diskutována z hlediska toho, zda je přípustná či nikoliv.
Hanefské právní teorie, ačkoli obecně uznávají, že úmysl a záměr nemají vliv na platnost smlouvy, často využívají klamavé právní prostředky (hîle-i šer’iyye) a v zásadě považují za dostatečné, aby v smluvních vztazích byl bezchybně přítomen základní prvek smlouvy, vzhledem k výpovědi Aisy (ra) k této záležitosti tvrdí, že prodej prostřednictvím îne je nepřípustný a neplatný.
Základem pro právníky hanefitské školy v této záležitosti je následující zpráva přenášená od Aisy (ať je s ní Bůh spokojen):
„Přišla k Aišě (r.a.) jedna žena a řekla:“
„Měl jsem otrokyni. Prodal jsem ji Zaidovi ibn Arkamovi na splátky za 800 drám. Pak jsem si tu samou otrokyni od Zaidu ibn Arkama koupil za 600 drám v hotovosti a zaplatil jsem mu. Teď mi od něj dluží 800 drám.“
řekl. Aišá,
„Aký zlý obchod si urobil a aký zlý nákup si urobil! Choď a povedz Zaidovi, že Boh zrušil jeho džihád, ktorý urobil s Prorokom. Ak sa však pokáním zmôže, je to iná vec.“
odpověděla. Žena se na to obrátila k Aišě a řekla:
‚Můžu si ponechat původní částku a vracet jen přebytek?‘
zeptala se. Aišá odpověděla:
„Kdo se odvrátí od své cesty, když k němu přijde poučení od jeho Pána, ten se sám sobě zlé činí.“
„Přečetl verš z Koránu (2:275).“ (Abdürrezzák es-San’ânî, el-Musannef, VIII, 184-185; Ševkânî, Neylü’l-evtâr, V, 206).
Použití výroku Aisy (r.a.) jako argumentu pro tento názor se vysvětluje takto: Silné vyjádření Aisy (r.a.) ohledně Zjeda ibn Arka, který uzavřel takovou kupní smlouvu, tj. že kvůli jinému jednání než odpadnutí od víry budou jeho předchozí skutky zmařeny, není něco, co by se dalo poznat rozumem a úsudkem. Aisa (r.a.) to tedy musela slyšet od Proroka (s.a.w.). To ukazuje, že smlouva, kterou Zjed uzavřel, byla neplatná. Protože neplatná smlouva je hřích. Na druhou stranu Aisa (r.a.) tuto smlouvu…
„zlý prodej a zlý nákup“
označil jako vadnou. Tato vlastnost je vlastností, která odpovídá vadné smlouvě.
Hlavným argumentem hanífských právníků v této věci je slovo Aisy (r.a.), nicméně někteří hanífci v daném přesvědčení
„pochybnosti o úrokoch“
Jako důvod, proč to není dovoleno, uvedli, že cena (semen) ve druhém kontraktu je ve skutečnosti protihodnotou ceny v prvním kontraktu. Vzhledem k tomu, že v kupní smlouvě, která je vzájemně výhodným (umožňujícím výměnu vzájemných protihodnot) kontraktem, neexistuje žádná protihodnota pro část první ceny, která přesahuje druhou cenu, což je v souladu s definicí úžeru. I když je tento úžer potvrzen celým souborem dvou kontraktů a s jedním z kontraktů je potvrzena pouze pochybnost o úžeru, nikoliv úžer samotný, v takových případech je „pochybnost“ považována za „pravdu“.
Okrem toho sa o îne (ženské pohlavné orgány) zachovala aj táto hadís: Ibn Umar,
„Do jaké doby jsme se dostali! Dříve by si z nás nikdo nemyslel, že jeho drachma a dinár si zaslouží větší pozornost než muslimský bratr. Nyní se nám drachma a dinár začínají zdát milější než muslimský bratr.“
Poté, co to řekl, přidal, že prorok Mohamed (s.a.v.) řekl:
„Jestliže budete skrze skromnost v dirhamech a dinároch provádět obchodování na úroky, budete se držet za ocas kráv a budete se zabývat pouze zemědělstvím a opustíte džihád, pak vám Bůh způsobí takovou ponížení, že ji od vás neodstraní, dokud se nevrátíte k vašemu náboženství.“
(Abu Dawud, „Büyû’“, 56; Musnad, II, 84).
Hanefské právní teorie uvádějí, že tato smlouva je považována za neplatnou nikoliv na základě ustáleného pravidla (analogického usuzování), ale kvůli slovům (tradici) Aisy (r.a.), a že slova Aisy (r.a.) obsahují pouze
„nekupovat za nižší cenu, než za jakou to prodal“
S odkazem na výše uvedené tvrzení uvedli, že je dovoleno, aby si někdo koupil zboží, které prodal, za vyšší cenu, než za jakou ho prodal, ještě předtím, než mu byla zaplacena cena. Také v hanafské škole se nepovažuje za nevhodné, aby si kupující po zaplacení ceny zboží, které koupil, nechal toto zboží zpět koupit prodávajícím za vyšší cenu. V tomto případě totiž neexistuje situace, kdy by se dvě ceny ve dvou transakcích rovnaly.
Malikité k tomuto problému
sedd-i zerâyi
Zásada „zavřít cesty k zlu“ je princip, kterým se řídili, a proto, i když prodej kravy na odchov zvenku vypadá jako dovolený, ho nepovažovali za přípustný, protože vede k úrokům. Ibn al-Qayyim z hanbalitské školy se k tomuto tématu přiblížil z hlediska podvodu a tvrdil, že strany skrývají své nelegitimní záměry pod rouškou platné smlouvy, a proto taková smlouva nemůže být přípustná.
Je zřejmé, že mezi přístupem Malíků a Hanbalů existuje tenký rozdíl. Zatímco Malíkové zakazují prodej krav, protože se obávají, že by mohla být zneužita jako prostředek k dosažení zakázaného úžeru (riba), a že by se strany mohly ocitnout pod podezřením, Hanbalové, zejména Ibn al-Qayyim, se domnívají, že strany ve skutečnosti zamýšlí úžerný obchod a prodej krav používají jako trik.
V školách, ktoré nepovažujú predaj kravy za dovolený, sa diskutovalo aj o tom, ktorý z oboch predajných smluv je neplatný a mal by byť zrušený. V hadžafské škole sa skôr uvádza, že druhý smluv je neplatný, zatiaľ čo v malikovské a hambalovské škole prevláda názor, že oba smluv sú neplatné a mali by byť zrušené.
Šáfi’í naopak tvrdil, že predaj na splátky je platný, vycháznajúc z toho, že sú splnené podmienky platnosti zmluvy a neexistujú žiadne podmienky, ktoré by ju znepravili. Šáfi’í vôbec nezohľadil úmysly strán a považoval za postačujúce, aby zmluva splňovala formálne podmienky. V tomto probléme je jasne vidieť Šáfi’ího sklon, že berie v úvahu iba zjavný úmysl, ale nie skrytý úmysl. Šáfi’í nepovažuje za spoľahlivú ani správu, ktorú Hanefíovia uvádzajú ako argument a ktorá je pripisovaná Aišé (ra). Okrem toho šáfi’íovskí právnici uviedli ako argument v prospech dovolenia predaja na splátky iný hadís, ktorého výklad k danej problematike nie je jasný a úplný (Buhárí, „Büyû’“, 89; „Vekále“, 3; Muslim, „Müsákát“, 18; el-Muvattá‘, „Büyû’“, 20, 21).
Ať už se jedná o zprávu z předpovědi Proroka (s.a.v.), nebo o slova Ibn Umarova, pokud jsou tyto zprávy považovány za autentické, ukazují na to, že v té době existoval obchod prostřednictvím zástavy. Nicméně je třeba předpokládat, že neměli záměr uzavřít fiktivní smlouvu, ale že tak činili podle potřeby a okolností. Je možné, že se událost odehrála takto:
Zaid si od té ženy koupil otrokyni na splátky, ale po nějaké době potřeboval peníze na něco jiného a nabídl jí, že mu otrokyni prodá za hotové a levněji, a ona s tím mohla souhlasit. Kdyby nesouhlasila, Zaid by musel otrokyni prodat někomu jinému. Na takovéto transakce se v tomto kontextu vztahuje nepochybně legitimita. Dá se tedy říci, že pokud se tato transakce provádí bez předem stanovených podmínek, neexistuje žádný důvod, proč by neměla být legitimní. Pokud se však tato transakce rozšíří a institucionalizuje s cílem zakrýt úroky, pak ji nelze považovat za přípustnou z pohledu ostatních tří škol. V takovém případě je záměr dosáhnout úroků zřejmý a tato transakce ztrácí legitimitu i z pohledu šafiitské školy.
Predaj cez internet,
Aj keď je toto rozšírené a odborné použitie v terminológii, niektorí právnici z malikitskej školy považovali za îne aj niektoré podobné predaje. Ibn Rusd v tomto bode rozdelil îne na tri druhy: dovolené, neprípustné a zakázané.
a) To, čo je dovolené, pokračuje takto:
„A se obrátí na B a řekne mu: ‚Pokud máš tenhle zboží, koupím ho.‘ B mu odpoví, že ho v tuto chvíli nemá, ale následně A oznámí, že zboží, o které se zajímal, koupil a že mu ho může prodat v hotovosti nebo na splátky, dle jeho přání. Takový obchod je přípustný. Žádná ze stran se k ničemu nezavazuje. A si zboží může koupit, nebo ne.“
b) Tvar Mekruh-u je následující:
A jde k B a požádá ho, aby pro něj koupil určitý zboží, přičemž se s ním předem nedohodne na výši zisku, a on mu pak zboží koupí za určitý zisk. Tento obchod je nežádoucí (mekruh).
c) Ak je to haram,
jedná se o to, že se předem dohodne na marži z dané transakce. Například: A, B
„Kúpte si ten tovar za 100 lir v hotovosti a ja si ho od vás koupím za 120 lir na splátky.“
a týmto sa uzavrie zmluva. Tento postup, o ktorom sa v iných školách islamského práva príliš nehovorí, nebol považovaný za dovolený právnikmi malikitskej školy. Tento typ zmluvy, o ktorom hovorili právnici malikitskej školy, sa podobá systému, ktorý sa dnes nazýva „leasing“.
V rámci Îne je posudzovaný aj takýto postup:
Osoba v nouzi požádá o půjčku osobu, která je na tom lépe. Ta však nechce půjčit bez nějakého prospěchu a řekne:
„Nemohu ti půjčit. Ale mohu ti prodat tento zboží, které má tržní hodnotu 100 lir, za 120 lir na splátky, a ty ho pak prodáš za 100 lir.“
Transakcia sa uskutoční, ak s ňou súhlasí osoba, ktorej je dlh poskytnutý. (Ibn Abidin, Redd al-Muhtar, V, 273). V terminológii sa však tento typ transakcie nazýva…
„tevarruk“
Tento postup se nazývá (viz Ibn Kayyim, İ’lâmü’l-muvakkı’în, III, 170, 200) a je obecně považován za přípustný školami jinými než Hanbalí. Nicméně, jelikož tento postup zjevně využívá situace, ve které se někdo nachází v těžké situaci, je z náboženského hlediska považován za nežádoucí.
Okrem právnych prístupov existuje aj nábožensko-etický aspekt problému, ktorý spočíva v povinnostiach muslimov vzájomne si pomáhať sociálne, bez ohľadu na akýkoľvek materiálny zisk, ako je to jasne vidieť v hadíse Ibn Umarovi. Preto je nevyhnutné, aby sa vytvorili a rozvíjali inštitúcie a ekonomická štruktúra, ktoré umožnia tým, čo v spoločnosti potrebujú, využívať bezúročné úvery, čím sa zabráni tomu, aby sa uchýlili k obchvatným cestám, ktoré by im nábožensky neprošli. Je však nutné nezabúdať, že toto je nevyhnutným úkonom pre všetkých muslimov, najmä pre bohatých.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
