19/17:
… A tak jsme k němu poslali svého Ducha…
19/19:
„Som len posol tvojho Boha, aby som ti daroval inteligentného syna.“
řekl.
19/21:
…A rozkaz byl vykonán (rozkazem vykonán).
3/47:
„Pane můj, jak může být mé dítě? Nikdo se mě nedotkl,“ řekla. „Takto to je, Bůh stvoří, co chce. Když se rozhodne, že se něco stane, řekne tomu jen „Buď!“ a ono se stane.“ …
– V 3/47 se zmiňuje o stvoření Ježíše Krista slovy „bude, co bude“, ale v 19/17-19 je řečeno, že duch mluví,
„Jsem posel, který ti má darovat chytrého chlapce.“
říká, pak se nabízí otázka: Když Bůh chce, aby se něco stalo, řekne „Buď“, a stane se to. Ale když řekne „Buď“, je to posel duch, kdo to s Boží pomocí uskuteční?
– 19/19 Duše;
„aby ti to odpustil“
říká, věnujte pozornost větě, říká, abych ti odpustil… Takže když řekne „buď“, je to duch, kdo plní tento příkaz? Protože v jednom verši se také říká…
„Duch je pod kontrolou mého Pána.“
říká,
– V 3/47. verši
„když se rozhodne, že má být něco vykonáno (izâ kadâ emren)“
říká; 19/21 je pak
„Objednávka bola zrušená“
říká… Rozkaz je od Alláha, Alláh říká „buď“, ale kdo tento rozkaz vykonává s Alláhovým svolením? Duch? Protože co duch říká;
„Som posol tvojho Boha, aby som ti požehnal synom.“
říká. 3/47
„Keď sa rozhodne, že má vzniknúť určitá vec, stačí, aby povedal: „Buď!“ a ona sa okamžite stane.“
Ale v tomto verši se přece ukazuje, že to byl anděl, posel Páně, kdo udělal to, co Bůh přikázal, když řekl „Buď“, a to, co Bůh přikázal, tedy darování syna, provedl anděl, posel Páně, že ano?
Vážení bratři a sestry,
47. verš súry Al-Imrán znie v preklade takto:
„Mária:“
„Ó, Pane můj, jak mohu mít dítě, když se mě nedotkl žádný mužský prst?“
A když to řekl, Bůh prohlásil:
‚Avšak Bůh stvoří, co chce. Neboť když se rozhodne, že něco má být, stačí, aby řekl:
„Buď!“
řekne a ono se hned stane.‘
”
Nachází se zde
„až (to) rozhodne“
výraz,
„Když Bůh něco rozhodne/rozhodne o něčem“
což znamená. Zde
„Rozkaz“
Toto slovo nemá s andělem Gabrielem nic společného. A vše je jasné:
„Boh má moc stvořit člověka i bez otce.“
Zde je překlad veršů ze súry Mária:
„Vytvořil mezi nimi a sebou samým závoj. A my jsme k němu poslali svého Ducha (Gabriel), který se mu zjevil v podobě dokonalého, bezvadného člověka.“
– Marie se zalekla a řekla: „Já se ti, ty zlý, svěřuji do péče milosrdného Boha. Odstup ode mě, jsi-li člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se hříchu!“
(Božská moudrost ji zde informuje, aby se Marie při svém početí příliš neohromila. Říká jí, že se tak stane, a aby se zbytečně neobávala.)
– Duch řekl: „Já jsem posel od tvého Pána. Přišel jsem ti darovat čistého syna.“
(Marie se bojí, protože Gabriel přišel v lidské podobě. Gabriel, aby jí odstranil strach, říká, že je posel Boží. Marie však odpovídá: „A kdyby to tak bylo, jak bych mohla mít dítě bez manžela? Nikdy jsem nebyla vdaná a neměla jsem žádný nevázaný vztah.“ V ajétu je to vyjádřeno takto:)
– Marie: „Jak by to mohlo být můj syn, když jsem se ani s jedním mužem nesetkala? Nejsem žádná nemravná žena!“
– Duch: „Áno, ale Hospodin povedal: ‚Toto je pre mňa ľahké. Lebo ho učiníme znamením našej moci a milosrdenstva pre ľudí, a to je už rozhodnutá a vykonaná vec.‘“
(Mária, 19/17-21)
(Gabriel povedal: „To, co hovoríš, je pravda; ani si nebola vydatá, ani sa ťa nedotkol cudzí muž. To vieme. Ale tvoj Boh povedal: On má moc to urobiť.“)
V verši je uvedeno, že:
„Váš Pán povedal: ‚Toto je pre Mňa vecou ľahkej úlohy…‘“
výraz, který označuje Stvořitele Ježíše Krista
-Není to Gabriel-
To ukazuje, že existuje Bůh. Anděl Gabriel je Boží posel. Je pověřen s oznámením této zprávy.
– V 19. verši súry sa spomína archanjel Gabriel
„Prišiel som ti darovat čistého chlapca.“
To, že to tak říká, neznamená, že stvořil Ježíše. Protože stovky veršů Koránu, které zdůrazňují TEVHÍD (jednobůžství), tuto myšlenku odmítají. Toto vyjádření je metafora. Má hodnotu rovnající se práci, kterou posel vykonává.
„Poslánímu neškodí nic.“
Ako je uvedeno v súhrne, posol je povinný iba oznámiť rozkazy toho, kto ho poslal.
Nicméně, to, co dělá majitel,
-v alegorickém smyslu, s ohledem na diplomatický status-
Někdy to může přičíst i sám sobě.
„Já bych to udělal takhle…“
Když to řekne, myslí tím, že to udělá jeho majitel, který ho sem poslal.
V Koránu se tento metaforický výraz – z hlediska prostřednictví – někdy používá i v souvislosti s jinými tématy. Například ve 36. verši súry Ibrahim se o modlách říká:
„Zavedli mnoho lidí v omyl.“
V textu je uvedena fráze v tomto zmysle. V skutočnosti je aj zblúdenie, podobne ako vedenie, činom, ktorý stvoril Boh.
„Bůh vede k správné cestě, koho chce, a koho chce, nechává bloudit.“
(Al-Mudattir, 74/31)
V uvedených verších a podobných je zdůrazněna tato skutečnost. Vzhledem k tomu, že modly jsou nástrojem lidské zbloudilosti, je tento čin metaforicky přisuzován i modlám.
Na druhou stranu, v tomto verši se nachází
„Li Ehebe – …dám jako dárek / abych dal jako dárek“
výrazu se některými odborníky na čtení Koránu rozumí jako:
„Aby to dal jako dar – Li YEHEBE“
Přečetli si to takto.
(viz. Rází, výklad příslušného verše)
– Boží stvoření je přímým projevem jeho moci.
„Řekne se, a stane se.“
je také pravdou, která vyjadřuje nekonečnost moci.
Vyjadrenia Bediuzzamana (Kün-fe-jékun / Buď, a bude) naznačují, že ich cieľom je vyjádřit nekonečnost Božej moci.
„…A řekl: „Ten, kdo vás v den zmrtvýchvstání oživí, je ten, kdo…“
celý vesmír
, je mu podřízený jako poslušný voják.
Královský výnos „Buď!“
s absolutní poslušností
podvolí se (podvolí se vůli)
Vytvořit jaro je pro něj stejně snadné jako vytvořit jeden květ. Vynalézt celou faunu,
Jeho moc je tak veliká, že mu je vytvoření mouchy hračka.
je to osoba.”
(Slova, str. 425)
– V stvoření sú príčiny, ako prejav Atributu múdrosti (Hakîm), stvorené ako záclony božskej moci. Okrem Substancie, Svetla, Života a Milosrdenstva, ktoré sú priamo zjavom božskej moci – bez príčin, bez záclon – sú ostatné stvorené bytosti zvyčajne závislé na určitých príčinách. Podľa slov Ustadza,
„Nejdůležitější pravda a nejcennější podstata ve vesmíru;“
světlo, tělo, život a milosrdenství
že tyto čtyři věci bezprostředně, bez zprostředkování, směřují k božské moci a zvláštní božské vůli. V ostatních stvořeních jsou zjevné příčiny překážkou pro projev moci. A stálé zákony a pravidla jsou do jisté míry překážkou pro vůli a rozhodnutí.“
(Lem’alar, str. 110)
Vytvoření lidí je totiž podřízeno určitému zákonu rozmnožování. Nicméně
Stejně jako byl Adam stvořen bez otce a matky, byl i Ježíš stvořen bez otce.
Napriek tomu, božská múdrosť uznala za vhodné, aby sa anděl Gabriel objavil ako zjavný zástupce. Jeho rozhovor s Pannou Máriou spočíva v tom, že je tam prítomný ako zástupca božskej moci.
Podľa islámu je pripisovanie skutečného stvoření čemukoli, bez ohľadu na to, čo je príčinou, polyteizmus a herezia. Existencia všetkých príčin, vrátane andělů, je zameraná na oslavu a oslavovanie svätosti Alláha. Ako to vyjadril Hz. Üstad:
„Základní příčiny, které se v očích smyslných lidí jeví jako zjevné zlo a nepravá, a které vedou k nespokojenosti a stížnostem na neštěstí a zlé události, jsou zjevné pouze proto, aby se lidé neobraceli k Bohu, k Živému a Věčnému. A v věcech, které se v očích smyslného rozumu jeví jako znečištěné a hnusné, jsou zjevné příčiny zavedeny jako závoj před zásahem Boží moci, aby se neporušila její svatost a čistota. Tyto příčiny nemohou nic stvořit, ale slouží jako cíl pro nespravedlivé stížnosti a námitky, a tak chrání Boží moc, svatost a čistotu.“
(Lem’alar, str. 331)
– V islámu je na prvním místě v základních principech víry princip jednoboha (tawhid). Ten vyjadřuje, že Bůh je jediný a bez partnerů.
„Není Boha kromě Alláha“
V islámu nemá a nemůže mít místo žádná myšlenka, která by odporovala jeho smyslu.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
