– Sülejmána al-Kundúzího
„Jánabí al-Mawaddah“
Rád bych se dozvěděl něco o díle s názvem … a o charakteru jeho autora. Důvod je ten, že mi bylo zasláno několik jeho článků, které se prakticky neliší od Kulejniho al-Kafi a bylo mi řečeno, že je sunnista.
– Je tento člověk sunnita? To je hlavní smysl mé otázky a jaký je charakter tohoto díla? Je to totiž kniha napsaná zcela z imámského pohledu.
Vážení bratři a sestry,
Šíitský šejch Aga Burzug Tehrani, obsahující šíitské zdroje
„Ez-Zaria“
v díle s názvem
„Jánábí al-Mawaddah“
o Süleymanu Kunduzimu, autorovi knihy:
Ačkoli jeho šíitské přesvědčení nebylo známo, byl gnostikem a tato kniha je považována za šíitskou.
„Sulajmán Kundúzí, aj keď nie je známy ako autor šíitských kníh, disponuje duchovnými znalostami a jeho
‚Jánábí al-Mawaddah‘
dílo s názvem
Je považovaná za jednu zo šíitských kníh.
”
(1)
ktorý bol duchovným vodcom obyvateľov Kunduzu a Badachstánu
Sajjid Sulajmán Belhí al-Kundúzí
Narodil se v roce 1220 (1805) ve vesnici Čal v obci Hankah, která patřila k městu Kunduz poblíž města Belch. Jeho plné jméno bylo Šejch Sulajmán ibn Šejch Ibrahim Cháče Kelán ibn Šejch Muhammad Baba Cháče al-Husajní al-Belchí al-Kundúzí. (2)
Odchádzal z Belhu v roku 1853.
Sulejman Belhi,
Počas návštev v Necef a Kerbela sa stretol aj s imámijskými mudžtahidy a v dôsledku týchto stretnutí, spolu s niektorými osobami z delegácie,
Přijetí šíitské imámské větve islámu
provedl.(3)
Po dobu čtyřletého pobytu rodiny Belhî v Konji se Šejch Seyyid Süleyman a jeho syn Abdülkadir Belhî věnovali studiu a analýze některých literárních a náboženských děl.(4) V těchto letech se Süleyman Belhî setkával i s kruhy Mevlevi a v letech 1855-1859, kdy Mehmed Saîd Hemdem Çelebi zastával úřad čelebiho (1815-1859), se stal členem Mevlevi.(5) Šejch Seyyid Süleyman Belhî obdržel také hilafetnâme od Ahmeda Dede, správce mauzolea Šamsa.(6) Na pozvání sultána Abdülazize (1861-1876) se Süleyman Belhî v roce 1278 (1861) přestěhoval do Istanbulu a po dobu dvou let byl hostován ve státním hostinci. Süleyman Belhî zde pobýval dlouhou dobu a k dispozici mu bylo také tři písače, kteří mu kopírovali knihy, které si přál.(7)
V roce 1284 (1867), kdy se připravoval na pouť do Mekky a stát mu hradil potřebné výdaje, zemřel předseda Meclis-i Meşâyih, Hafız Feyzullah Efendi, a tak ho navštívil nový předseda Meclis-i Meşâyih, Osman Selahaddin Mevlevî (zemřel 1887), spolu s dvanácti členy rady, aby ho po smrti Nakšî šejcha a Mesnevî-hán Feyzullah Efendiho nahradil.
Střelec z Eyüpu
v
Sídlo Šajcha Murada Buhárího
oznámili mu, že byl jmenován do úřadu mešiháta. Po tomto jmenování se přestěhoval do dergah a do konce svého života zastával v dergah úřad šejcha. V Istanbulu žil šestnáct let, během vlády sultána Abdülazize.
Sulejman Belhi,
Zomřel ve čtvrtek 6. šabána 1294 (16. srpna 1877) na nervové onemocnění. Jeho hrob se nachází na hřbitově u mauzolea. (8)
Ve svých dílech se snaží dokázat nejen nadřazenost Ahl al-Bajt, ale i správnost šíitské imámské školy myšlení.(9)
„Ecma’u’l-fevâ’id“, „Muşriku’l-ekvân“, „Gıbtatu’l-emân“ a „Yenâbî’u’l-mevedde“
Napsal čtyři díla pod těmito jmény. (10)
Z týchto kníh, ktoré napísal v arabčine, iba
„Zdroje lásky“
byla vydána dvakrát. (11) Kopie dalších rukopisných děl, která se dochovala, se dnes nacházejí v některých našich knihovnách. (12)
Poznámky pod čarou:
1. pozri ez-Zeria, 25/290.
2. Seyyid Süleyman Belhî, Yenâbîu’l-mevedde, sv. I, Matbaa-i Ahter, Istanbul, 1301, s. 1
3. Tebrizî, Muhammed Tâhir, Hal Tercümesi Seyyida Sülejmána Belhího, rukopis, Knihovna Abdülbâkiho Gölpınarlıho v Muzeu Mevlâná, č. 147, s. 1-2; Gölpınarlı, A., Mevlâná a Mevlávie po něm, s. 401
4. Gölpınarlı, A., Katalog rukopisů v Mevlânově muzeu, sv. II, Nakladatelství Tureckého historického spolku, Ankara, 1971, s. 359
5. Gölpınarlı, A., Mevlâná a po ňom Mevlévijstvo, s. 401
6. Gölpınarlı, A., Mevlānā po Mevlānāovi, s. 113, 401-404
7. Burhâneddîn Belhî, Defter-i kuyûdât, str. 18
8. Şenalp, Mithat Recai, „Komplex Šejcha Murada v Eyüpsultanu“, Lâle, ročník: 1, číslo: 1, červenec 1982, s. 23
9. Gölpınarlı, A., Mevlâná a macedónský mystický řád po něm, s. 401
10. Abdülbaki Gölpınarlı uvádí názvy posledných troch diel (pozri Gölpınarlı, A., Mevlâná po Mevlânovi, s. 401). Ibnülemin okrem spomínaných kníh uvádí aj piate dielo s názvom İ’câzu’l-Kur’ân (İbnülemin, Mahmut Kemal İnal, Son Asır Türk Şairleri, Třetí vydání, sv. I, Istanbul, 1988, s. 182).
11. Yenâbî’u’l-mevedde, sv. I-II, Istanbul 1301, Ahter Matbaası, Istanbul 1302, İraniye Matbaası.
12.
Kópie děl:
Muşrıku’l-ekvân, Süleymaniye Ktp. Yazma Bağışlar 1364,1365 (kopista: Muhammed Musa, dátum kopírovania: Istanbul 1325); Gıbtatu’l-emân, Yazma Bağışlar 1363 (kopista: Muhammed Musa, dátum kopírovania: Istanbul 1327, Mevlâna Müzesi A. Gölpınarlı Kitaplığı 66 (ručne písaná, nedokončená verzia). Ecma’u’l-fevâ’id (registrovaná pod názvom İcâzü’l-Kur’ân), Süleymaniye Ktp. Yazma Bağışlar 1367 (kopista: Muhammed Musa, dátum kopírovania: Üsküdar 1328); pozri Yusuf Öz „Süleyman Belhî Ailesi ve Son Mevlevî Postnişinleri İle Mektuplaşmaları“, X. Milli Mevlâna Kongresi Tebliğler, C I-, 2-3 Mayıs-2002-Konya, 149-161.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
