Vážení bratři a sestry,
Nie, dá sa povedať, že každý moslim by sa mal naučiť arabsky.
Vzhledem k tomu, že je to jazyk Koránu a hadísů, je pro muslimy velmi důležitým jazykem.
Jeho význam je ještě větší díky tomu, že v něm byly napsány hlavní zdroje základních islámských věd.
Vzhledem k této důležitosti někteří učenci považovali studium arabštiny za povinnost kifáje. Tito učenci však arabštinu neposuzovali jako součást uctívání, ale spíše jako praktický komunikační jazyk.
Podľa nich je preto povinností každého, kto je k tomu schopný, sa to naučiť (1).
Na tuto problematiku lze nahlížet i z tohoto úhlu pohledu:
Aj v metodológii existuje všeobecné pravidlo:
Podle tohoto názoru je studium arabštiny, jazyka, kterým je možné porozumět Koránu a hadísům, povinností, ba dokonce nutností. Nicméně
Na druhou stranu, učenci zabývající se metodologií výkladu Koránu je vyjmenovali jednotlivě.
Při pohledu na tyto vědní obory, jichž je přibližně patnáct, se znovu ukazuje význam arabštiny. Sedm z těchto vědních oborů se přímo týká arabštiny.
Jeden z výkladců z generace Tabi’in (zemřel 103/721) uvádí, že by nebylo správné, kdyby někdo, kdo nezná arabský jazyk, psal výklady Koránu.
(† 179/795) se domáhal uvalení určitých sankcí na ty, kteří psali výklady Koránu bez znalosti arabštiny.
Je možné uvádět ještě více příkladů, které by dokládaly význam arabštiny v islámistických studiích.(2)
Muslimové začali s učením arabštiny, které považují za povinnost pro celou komunitu (fard-i kifaja), už v prvých rokoch. Základy vzdělávání a výuky v islámském světě lze totiž vysledovat až do doby proroka Mohameda (s.a.w.).
V raných dobách islámu vedla snaha o poznání základních principů víry muslimy do mešity, a tak se Prorok Mohamed (s.a.v.) a jeho okolí přirozeně dostali do pozice učitelů. Tento způsob výuky ovlivnil pozdější rozvoj institucí, kde se vedle výuky arabštiny konaly i vědecké aktivity, a to v mešitách a jejich okolí. (3)
Okrem Dâru’l-Kurrâ, kde sa v Medine za čiasť (asm) vyučoval Korán, možno Mesdžid-i Nebevî a Suffa považovať za prvé miesta, kde sa vykonávala vedecká činnosť.
V období Abbássidov se objevila instituce, která znamenala školu v sousedství. Karahanovci, Selečukové a Osmany ji nazývali Sıbyân mektebi. Osmany také používali pro tyto typy škol názvy jako „darutaʻlîm, dâru’l-ʻilm, muallimhane, mahalle mektebi, taş mekteb, mekteb-i ibtidaiye“.
Tieto inštitúcie tvorili nižšiu úroveň madras, ktoré boli miestami, kde sa vyučovali islamské vedy, najmä arabština.
Vedy, které se vyučovaly v medresách, byly rozděleny do dvou skupin:
Patří do skupiny pomocných věd, které se také nazývají mukaddemât-ı ‚ulûm nebo mebânî-i ‚ilm. Protože všechny knihy, které se vyučovaly v medrese, byly psány arabsky, arabština se stala první vyučovanou vědou jako nástroj pro čtení a porozumění těmto textům.6
V medresách sa arabština vyučovala v troch kurzoch, ktoré zahŕňali gramatiku (morfológia), syntax a rétoriku. Tieto disciplíny boli vysvetlené so všetkými detailnými pravidlami.
Cieľom bolo vybaviť študentov jazykovými schopnosťami, ktoré by im umožnili čítať a chápať diela, ktoré sa študovali v rôznych odboroch patřících do vyšších věd. Poskytování praktické komunikace, plnění obchodních nebo politických funkcí nepatřilo mezi cíle výuky arabštiny v medresách.
V tomto usporání nejde o arabský národ, (5)
Vždycky používá arabštinu.
Nejlepším příkladem toho je, že celý islám má pro všechny muslimy stejný význam.
Kdekoliv na světě, když potkáme muslima a řekneme mu to, vždycky dostaneme stejnou odpověď:
Vzhledem ke všem těmto vlastnostem se arabština stala jazykem islámu a muslimů, a to víc než jen jazykem Arabů.
Práve preto, napriek všetkým útokom krížencov a orientalistov na arabštinu v priebehu storočí, arabština, aj keď bola relatívne oslabená, si zachovala svoju čistotu z čias proroka Mohameda (s.a.w.).
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
