Vážení bratři a sestry,
Ak existujú na svete dve slová, ktoré by sa nikdy nemali vyskytnúť vedľa seba, tak to sú „Allah“ a „zabúdať“.
Koran kategoricky odmítá přisuzování „zapomnění“ Bohu a slovy Mojžíše, mírový pozdrav s ním, říká:
“
Všetky informácie o nich sú zaznamenané v knihe u môjho Pána. Môj Pán sa nemýli a nič nezanedbáva.
“
(Táhâ, 20:52)
Skrze Jibríla (Jazela) je vyjádřena tato pravda:
“
Sestupujeme iba s povolením nášho Pána. Naše minulé, naše budúce a všetko, čo je medzi nimi, patrí Jemu. A môj Pán nič nezabúda.
“
(Mariam, 19:64)
Z tohto dôvodu je použitie slova „zabúdať“ v súvislosti s Bohom nielen nepovolené, ale aj zavádzajúce a privedie človeka k neviere/bezbožnosti.
Pretože „zabúdať“ je nedokonalý prívlastok. Boh je však zbavený všetkých nedokonalých a chýbavých prívlastkov a je od nich čistý, vzdialený a odlišný. Aby sme vyjadrili túto vieru, hovoríme „Sübhanallah“! To znamená: „Bože! Ty si zbavený všetkých chýbavých a nedokonalých prívlastkov. Ak existujú nedokonalé prívlastky, ako je zabudnivosť, tak tie sú v mne, pochádzajú ode mňa, a nie je možné, aby boli v Tebe. Tieto prívlastky nepatria k Tvojmu božstvu a nehodí sa k nemu.“
Jedno z Božích jmen je Alîm (Vědělec). Všemohoucí Bůh ví všechno, co se stalo, co se stane, co bylo a co bude, co je skryté a co je zjevné, co je viditelné a co je neviditelné, od nejmenšího k největšímu, od nejmenšího k největšímu množství – ví a je informován o všem.
Všem milionům druhů rostlin a zvířat, a všem jejich jedincům, Bůh neustále od stvoření světa zajišťuje potravu, oděv, vstup do světa a odchod z něj, a také jim vdechuje instinkty, které jim umožňují plnit jejich úkoly. A když k tomu přidáme miliardy lidí, člověk si ani nedokáže představit, jak Bůh svým věčným vědomím zahrnuje vše.
Někdo, kdo říká, že ho Bůh opustil, by měl slyšet otázky typu: „Kontroluješ si sám tep svého srdce?“ Nebo: „Rozvádíš si sám živiny z jídla do všech buněk svého těla?“ Nebo: „Využíváš sám čistý vzduch, který vdechuješ, k čištění krve a při výdechu ho používáš k mluvení?“ … a stovky dalších podobných otázek.
Bůh dal člověku pouze malý mechanismus volby a rozhodování. Všechny následné akty, které člověk hodlá vykonat, pak Bůh sám provádí svou absolutní vůlí. Například rozhodnutí zvednout ruku nebo udělat krok patřičí k nám, ale zpracování tohoto rozhodnutí v mozku, jeho přenos nervovým systémem v ruce nebo noze, přes svaly až k kloubům – to vše je řetězec desítek biologických a chemických procesů, které jsou dílem Boží absolutní vůle. Zeptejme se svého svědomí, co z toho všeho je pod naší kontrolou? Kdo s rozumem a svědomím může říci: „Chtěl jsem udělat krok, ale Bůh – nedej Bůh – jeden krok udělal a druhý zapomněl.“
Koran nás učí o nekonečnosti a rozsahu Božího vědění:
“
Reci: Či už to, čo je vo vašich srdciach, skrývate, či to vyjavujete, Alláh to vie. Alláh vie všetko, čo je na nebesách i na zemi. Alláh má moc nad všetkým.
“
(Al-Imrán, 3:29)
Na toto téma existujú stovky veršů. Všetky verše hovoria a vysvetľujú, že Boží poznanie je nekonečné. Naše poznanie a naše vedomosti sú určité a obmedzené. Boží poznanie a vedomosti sú však nekonečné, večné, bez hraníc.
Proč je Boží vědomost nekonečná a neomezená? Protože v Boží vědomosti neexistují stupně, úrovně ani hierarchie. Nelze říci, že Bůh něco ví a něco neví. Toto omezení platí pro nás, lidi. Ať je člověk sebevědomější a učenější, ví pouze určité věci. Výrazy jako „ví málo, ví hodně“ se používají pro lidi, pro lidi jsou určené, a je nemožné si takové věci představovat v souvislosti s Bohem.
Naše poznání se získává postupně a rozvíjí se učením. Vědomost Alláha je však věčná. Jeho vědomost nemá ani začátek, ani konec; ani předchozí, ani následné období; ani minulost, ani budoucnost…
Vzhledem k tomu, že Bůh je dokonalý, nemůže se stát, že by na něco zapomněl, nebo že by mu to, jako nám, „napadlo“.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
