– Existuje hadís nebo verš Koránu, který říká, že šíření víry je povinností?
– Dá se to kvalifikovat jako povinnost individuální (fard-i ayn) nebo povinnost kolektivní (fard-i kifaye)?
Vážení bratři a sestry,
„Ať mezi vámi je skupina, která vyzývá k dobru, přikazuje dobro a zakazuje zlo. Ti jsou těmi, kteří dosáhnou spásy.“
(Al-Imrán, 3/104)
Tento verš ukládá věřícím lidem povinnost a zodpovědnost. Tato zodpovědnost spočívá v tom, aby lidem byly sdělovány dobré i špatné hodnoty, které definoval sám Bůh, nebo jeho prorok (s.a.v.) v souladu s jeho zjevením, či lidé s určitými vlastnostmi, kteří využívají tyto dva hlavní zdroje. Tato povinnost je nejctihodnější a nejcennější na zemi. Kdyby existovala cennější a důležitější povinnost, Bůh by s ní pověřil své vyvolené proroky.
Vysvetlovači Koránu sa pri interpretácii tohto verša zvyčajne zhodnú, že táto úloha má šaríatský význam.
povinnost, která se vztahuje na celou komunitu (a splní ji, kdo ji splní za celou komunitu)
trvalo na tom, že tak je. V verši se zmiňuje
minküm
v citátu
min
Toto tvrdenie, vychádzajúce z významu slova „edat“ v zmysle „povinnost“, by malo viesť každého veriaceho k hlbokému zamysleniu. Veď je všeobecne známe, že v dnešnej dobe je malý počet lidí, kteří si jsou této povinnosti vědomi a chápou ji.
Niektorí výkladci dodávajú, že ak neexistuje skupina, ktorá by plnila túto zodpovednosť, ktorú verš ukládá, potom povinnostou je rozkazovať dobro a zakazovať zlo.
povinnost, která se musí splnit bez výjimky
uvádějí, že je to tak. To ukazuje, že zmíněná povinnost spadá do oblasti individuálních povinností, jako jsou modlitby, půst, almužna atd.
Áno, náboženstvo je súbor hodnôt, ktoré určujú, čo je dobré a čo zlé, a ktoré sú vyjádrené v tomto verši. V tomto zmysle to možno interpretovať ako naťakanie dobra, odvracanie zla a šírenie náboženstva. V odbornom zmysle to môžeme nazvať teblig a iršad, ktorých charakter určujeme ako fard-i kifaja alebo fard-i ayn. Niektorí však…
oznámení
ľuďom, ktorí neveria v Boha,
výchova, poučení, poučování, poučovací, poučovací
Někteří ho definují jako čin, který se provádí vůči lidem, kteří věří, ale nežijí nebo nemohou žít v souladu s tím, co by měli. Jedná se o odborné výrazy, které jsou odvozeny z doslovného významu slov a správně je vyjadřují. My však budeme pojmy tebliğ a iršad používat v obecném smyslu, bez ohledu na tyto detaily.
Áno, v širšom zmysle slova znamená tebliğ a iršád vysvetlenie náboženstva.
Pri realizácii tohto úkolu je však, ako v takmer všetkých veciach, potrebné venovať pozornosť základným a vedľajším prvkom.
Základní prvky;
Zvestované pravdy, zvestující, zvestovaným a metódy zvestování – to jsou čtyři složky, na které se zvestování dělí.
Doplňkové prvky jsou pak:
To jsou věci, které závisí na těchto čtyřech základních principech. Zjednodušeně řečeno, zda je šíření poselství naším životním smyslem, vztah šíření poselství k jednotlivci a společnosti, prorok a šíření poselství, souvislost šíření poselství s útrapou, utrpením, odměnou, modlitbou atd., a také dodržování rovnováhy mezi kvalitou a kvantitou – to vše hraje primární roli v tom, zda je šíření poselství úspěšné a účinné.
V skutočnosti je možné k problematike šírenia náboženstva pristupovať aj z rôznych uhlov pohľadu.
A to tak, že;
Tebliğ je jedním z najdôležitejších prostriedkov, ktoré umožnia jednotlivcovi byť skutočným Božím služobníkom, udržia jeho spojenie s Bohom a zabezpečia mu dosiahnutie dokonalosti v viere a islame. Ide o pravdy, ktoré sa snažíme vyjádriť pojmami ako abed, abid, ibadet, ubudijet, ubudet –
že to všechno,
„Lidstvo a džiny jsem stvořil, aby mi sloužili.“
Můžeme to posoudit v kontextu verše (Zâriyât, 51/56).
V tomto bodě je pravda zprávy (tebliğ) obsažena v samotné zprávě. Když výše označujeme tebliğ za náš životní cíl, chtěli jsme na to upozornit.
V tomto kontexte je nutné zvážit aj sociálnu dimenziu posolstva.
Člověk je bytost sociální. Je naprogramován na život ve společnosti. Život, v němž lidé spolu žijí, však na jedné straně vyžaduje různé pravidla a normy vzhledem k tomu, že svět je místem zkoušky, a na druhé straně vzhledem k tomu, že člověk má nekontrolovatelné emoce, myšlenky, pocity, touhy, cíle a ambice. V mnoha oblastech – politické, ekonomické, morální, právní – se objevují…
„společnost založená na právu“, „společnost založená na ctnosti“, „vláda práva“, „spravedlnost sociální“
Stovky konceptů, ekonomických, politických a morálních doktrín atd. vznikly jako výsledek této potřeby. Nicméně, skutečnost, které si většina lidí, zejména v posledních několika stoletích, nevědomá, je, že to bylo nejlépe sděleno lidem prostřednictvím božských náboženství. Vzhledem k tomu, že je všeobecně známo, že náboženství kromě islámu byla pozměněna a zfalšována, je zřejmé, že jediným zdrojem v této záležitosti je islám. Doby, kdy islám byl skutečně vládnutím v životě od proroka Alláha (s.a.w.), jsou nejlepším důkazem.
Pre viac informácií kliknite sem:
– Jaký by měl být náš styl v oznámení?…
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
