„Nechcem počuť a počúšať modlitby z minaretov; ale sú z nich ozývané. Nechcem sa ráno budiť, cítim sa nepohodlne, a to je porušenie ľudských práv.“
– Jak máme odpovídat nevěřícím nebo těm, jejichž víra je slabá, kteří takové věci říkají?
Vážení bratři a sestry,
Právo každé země musí být takové, aby splňovalo přání většiny tam žijících občanů. Jinak se to právo nazývat nemůže. V Turecku, kde je devadesát devět procent obyvatel muslimy, je nutné, aby se při hovorech o lidských právech a právním státu braly v úvahu přání této většiny. I otázku odříkávání adžanu je třeba posuzovat v tomto kontextu.
Ak je v krajine možné uspokojit želania a požiadavky ako väčšiny, tak aj menšiny, musia byť tieto želania oboch skupín právne zaručeny. Napríklad: V našej krajine moslimovia vykonávajú modlitby v mešitách, Židia v synagógách a kresťania v kostoloch. Poskytnutie tejto možnosti všetkým je nevyhnutné z hľadiska islamského práva aj občianského práva. Rovnako ako je moslimom umožnené odriekanie adánu, tak je kresťanom umožnené zvonenie zvonmi pre ich bohoslužby.
Co ale treba robiť vtedy, ked nie je možné splniť požiadavky oboch skupín súčasne?
Například:
V Turecku si muslimové přejí, aby se k pěti denním modlitbám ozýval azán, ale co dělat, když někteří lidé, zejména u ranní modlitby, jeho ozývání nepřejí?
Tam, kde severská právní tradice, mezinárodní právo lidská práva, občanské právo a islámské právo hovoří o právech,
-tam kde dochází ke konfliktům mezi většinou a menšinou-
Vždy je známe, že to je základ, na ktorom sa opiera väčšina spoločnosti.
Podobně je obětování práv většiny pro práva malé menšiny velkým útlakem. V islámu se nehledí na to, zda je právo větší či menší. Všechna práva jsou cenná a je třeba je respektovat. Pokud však přání některých lidí odporuje přáním většiny,
„Menší z dvoch zlodějín“
Jednat podle principu, že je třeba přijmout to menší ze dvou záludností, je nařízením rozumu, práva i svědomí.
Mešita-synagóga-kostol
Stejně jako v případě otevření hranic, pokud je možné uspokojit přání všech různých skupin najednou, pak se tak stane bez ohledu na to, zda jsou tato práva větší či menší, a to se nazývá
„absolútna spravodlivosť“
říká se.
Stejně jako v případě muezzina, pokud se střetávají přání několika stovek/tisíců lidí na jedné straně a přání sedmdesáti milionů na straně druhé, je třeba uspokojit přání většiny.
„relatívna spravodlivosť“
říká se.
Zhrnutím:
čo by znamenalo potlačit túžby a umlčet hlasy drvivej väčšiny v tejto krajine
Neexistuje žádný náboženský, svědomitý, lidský ani právní důvod k potlačení zvuku muezzina.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
