– Podľa platných zákonov sa majetek získaný po uzavretí manželstva v prípade rozvodu rovnomerně rozdeli medzi manžela a manželku. To znamená, že ak muž po manželstve kúpi dom za vlastné peniaze, v rozvodovom konaní sa tento dom rozdeli na 50 % pre každého z manželov. Je toto rozdelenie v súlade s islámom?
– Žena už při uzavření manželství dostává svatební dar (měhr). Je v souladu s náboženským právem, aby byla žena oficiálně uznána za spolumajitelku majetku muže?
Vážení bratři a sestry,
Věřící se drží smluv a závazků. Manželské páry,
„Všechny majetky získané po tomto datu jsou společné.“
Pokud uzavřeli takovou dohodu, majetek je společný. Pokud taková dohoda neexistuje, každý si ponechává to, co vydělá, ale muž je povinen zajistit obživu rodiny.
V islámu je súkromné vlastníctvo základom.
To znamená, že v rodine neplatí spoločný majetek, ale zásada oddeleného majetku. V rámci rodiny patří každému z manželů a dospělých, svéprávných dětí to, co si vydobyl/a prací. V tomto kontextu je majetek, který žena získala prací, nebo dědictvím, plně jejím majetkem. Každý má právo a pravomoc nakládat se svým majetkem, jak chce, za života. Muž nemá žádné právo na majetek ženy. Muž nemá právo nakládat s majetkem ženy, pokud mu ho ona sama svobodně nedá. Mohou se však svobodně a dobrovolně dohodnout na společném majetku. Stručně řečeno, ani žena, ani muž nemají právo zasahovat do majetku a peněz druhého partnera bez jeho souhlasu.
Na druhou stranu, veškeré běžné výdaje ženy v manželství nese manžel. (V Koránu se…)
(At-Talaq, 65/6)
A v hadítech proroka Mohameda (s.a.v.) je jasne uvedeno, že povinnost zabezpečiť manželku finančne spočíva na manželovi, a že muž má ženu obedať z toho, co sám jedí, a obliekať z toho, co sám nosí. Manžel nemusí byť bohatý, aby mal povinnost zabezpečiť manželku finančne, ani nemusí byť žena chudobná. Aj keď je žena bohatá, náklady na manželku nesie manžel. Rozsah a úroveň ostatných nákladov, ktoré má manžel zabezpečiť, sa určuje skôr na základe zvyklostí a sociálneho postavenia manželského páru. Žena nemá povinnost zabezpečiť živobytie sebe, manželovi a deťom, ale jej príspevok z práce, ktorú vykonáva, je považovaný za almužnu, ktorú venuje rodine.
Vzhledem k tomu, že výživné je povinností muže, žena nemá povinnost pracovat a zajišťovat si obživu, což ji nedotáčí k práci.
Podľa islamského práva sa rozdelenie majetku medzi manžele v prípade rozvodu uskutočňuje na základe nasledujúcich zásad:
1.
Majetek, který manželé vlastnili před sňatkem, je jejich výhradním majetkem. Druhý manželský partner na něm nemá žádné právo.
2.
Je zvykem, že muž během manželství dává své manželce různé dary. V případě rozvodu nemá muž právo tyto dary zpět požadovat.
(Meydâní, el-Lübáb, II, 95)
Všechny věci, které si žena koupila za vlastní peníze, jí zůstanou i v případě rozvodu. Její manžel nemá právo si je od ní vzít.
(Bilmen, Hukûkı İslamiyye Kâmusu, II, 148).
3.
V případě domácích spotřebičů, u kterých není známo, z jakých peněz (muže nebo ženy) byly zakoupeny, a u kterých existují rozporuplné názory na to, komu patří v případě rozvodu, se postupuje následovně: Spotřebiče určené výhradně k používání mužem patří muži, spotřebiče určené výhradně k používání ženou patří ženě. V ostatních případech patří spotřebiče muži, pokud je v domácnosti pracujícím muž.
(Bilmen, Hukûkı İslamiyye Kâmusu, II, 151).
Ačkoli právní aspekt záležitosti je výše popsaný, v případě rozvodu není z náboženského hlediska vhodné, aby se strany, zcela ignorujíce společné životní období, hádaty o rozdělení majetku. V těchto záležitostech je vhodné jednat s tolerancí, bez zanedbávání dobré vůle a ctnostného jednání.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovdích
