– Hrají genetické faktory roli v ateismu?
Vážení bratři a sestry,
„Člověk je ze sedmdesáti procent produktem genetiky a ze třiceti procent produktem prostředí.“
Toto tvrdenie nie je správne. Pretože dnešné vedecké poznatky nie sú na úrovni, ktorá by mohla slúžiť ako definitívny dôkaz pre takéto tvrdenie.
Podle odborníků se v každém chromozomu nachází molekula DNA, která připomíná dlouhý šroubový žebřík. Tato molekula DNA se skládá z tisíců jednotek, které jsou k sobě připojené jako články řetězu. Hereditární informace jsou ukryty v specifickém uspořádání těchto jednotek. Toto uspořádání
„genetický kód“
nebo
„genetický kód“
říká se. Ve skutečnosti je v každé sekvenci jednotek molekuly DNA skrytý kód, který určuje, jaký protein buňka má produkovat. Část buňky, která produkuje chemické látky, může tento kód rozluštit a vytvořit tak protein, který je pro organismus nezbytný.
Z výše uvedených vysvětlení je patrné, že genetický kód je mechanismus navržený božskou mocí a moudrostí, který slouží především k regulaci biologických potřeb živého organismu. Zkouška (imtihan) je spíše duchovní mechanismus.
duša, rozum, vedomie
a slobodný
vôľa
je určený/a pro.
To, co dnes objevila pozitivistická věda
„genetické kódování“
Je to moudrý odraz božského a osudového vedení. Zkouška, kterou Bůh lidem nastavuje, se týká vědomí a oslovuje rozum. Proto, když dojde k nesprávnému zásahu člověka, který odkloní směr těchto přirozených sklonů na špatnou cestu, může zasáhnout vědomá svobodná vůle a obrátit směr těchto zbloudělých přirozených sklonů zpět k pravé cestě.
Takže, jak se myslí,
„genetické kódy“
Nenutí a nemůže nutit lidi k dobru ani ke zlu násilím. Protože lidská svobodná vůle může tomuto nutkání říct „stop!“. Právě úkolem svobodné a vědomé vůle je plnit takovou brzdící funkci. Na tom závisí spravedlivé zkoušení. Například hladový člověk,
„Cítil jsem hlad, takže jsem si mohl vzít něco pro sebe.“
nemůže říct.
Aby mohlo existovat spravedlivé zkoušení, musí v lidském nitru existovat protikladné póly – jeden usilující o dobro, druhý o zlo. Tento mechanismus se skládá z dobrého srdce, rozumu a vyšších citů, které usilují o dobro, a z ega, slepých citů a nižších vášní, které usilují o zlo. Zmíněné protikladné touhy se pak realizují v závislosti na svobodné vůli člověka. Člověk si vybere, které z nich upřednostní, a podle toho se pak stane, zda bude potrestán, či odměněn.
Myšlenky o existenci genetického kódu, který by pozastavoval lidskou svobodnou vůli a směřoval by člověka pouze ke zlu, jsou čistě spekulativní a produktem přístupu, který ignoruje božskou spravedlnost nezbytnou pro zkoušku. Genetické kódy mohou obsahovat určité prvky symbolizující dobro a zlo, ale nikdy není správné předpokládat, že by tyto prvky měly takový rozsah, aby zcela zrušily lidskou svobodnou vůli.
Praví, že značná část genetického kódu je dědičná. Nicméně, fakt, že syn proroka Noaha (a.s.) dal přednost nevěře, zatímco syn vůdce nevěřících Abú Džahla, Ikrimah, zvolil víru, stačí k tomu, aby ukázal, jak diskutabilní je toto pravidlo. Jak se říká v přísloví…
„Z svatého svatý, ze svatého svatý se rodí.“
Toto tvrdenie ukazuje, že otázka dedičnosti je v kontexte skúšok značne nadsadená.
Příkladem toho, že prostředí samo o sobě není jediným faktorem, který by ovlivňoval zkoušku víry, je existence Mojžíše (a.s.), který vyrůstal ve dvorním prostředí nevěřícího, který se považoval za boha, jako byl Faraón, a existence Asie, Faraónovy manželky, která v témže domě dala přednost víře. Dalším příkladem je skutečnost, že i dnes někteří lidé, kteří vyrůstali v nábožensky založených rodinách a v náboženském prostředí, se rozhodují pro nevěru nebo neřest, zatímco naopak mnoho lidí, kteří vyrůstali v problematických rodinách a žili v nepříznivém prostředí, se rozhodují pro víru a islám. To jasně ukazuje, že prostředí samo o sobě není jediným faktorem, který by ztěžoval zkoušku víry. Skutečnost, že v průběhu historie mnoho nevěřících lidí svobodně a rozumně přijalo islám, je jasným důkazem spravedlivé zkoušky víry.
„Každé dítě se rodí s vrozenou schopností přijmout islám, náboženství přirozenosti. Poté ho matka, otec a okolí udělají Žid, křesťan, nebo zoroastrismus.“
(Buhárí, pohřby 92; Abú Dávúd, sunna 17; Tirmizí, předurčení 5)
Význam hadísu, který se týká zkoušky, ukazuje, že v oblasti zkoušky neexistuje žádné dopravní značení, které by jednoznačně určovalo směr. To, že někteří potomci hříšníků jsou spravedliví a naopak potomci spravedlivých jsou hříšní, je neoddiskutovatelným důkazem této skutečnosti.
„Ó, můj posli! Řekni:“
„A toto je pravda, která přišla od vašeho Pána. Kdo chce, ať věří, a kdo nechce, ať nevíří.“
”
(Al-Kahf, 18/29)
Vzhledem k jasnému Božímu rozkazu v verši, který říká, že člověk má právo volby v závislosti na své svobodné vůli, a v mnoha podobných verších, jaká je hodnota slov vědeckých teorií, které jsou vždy otevřené spekulacím, a zejména materialistických vědců a filozofů, kteří si kladou za úkol používat tyto teorie proti pravidlům náboženství?
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
