Vážení bratři a sestry,
Môže byť chápané z dvoch strán: ako konzultácia s inou osobou v záležitostiach, ktoré sa týkajú jedinca, alebo ako konzultácia vládcov v záležitostiach, ktoré sa týkajú situácie národa. V prvom prípade je konzultácia sunnou.
– Prorok Mohamed (s.a.v.) povzbuzoval k porade; sám se s Ansárami poradil o tom, jaká opatření je třeba přijmout, když se dozvěděl o příchodu Abú Sufjána; a také se s nimi poradil v mnoha jiných záležitostech. Dokonce Abu Hurejra uvedl, že nikdy neviděl nikoho, kdo by se s svými společníky poradil více než Prorok Mohamed.
– Existují různé názory na otázku, zda je pro správce povinné konzultovat se s ostatními ohledně záležitostí týkajících se situace v komunitě.
Učených mužů se rozcházejí názory na to, co daný verš vyjadřuje.
– Podľa Imáma Nevevého, a v súlade s názorom, ktorý prijala väčšina právnych odborníkov a teológů, príkaz v danom verši vyjadruje odporúčanie. Vládca by sa teda mal poradiť s kompetentnými osobami, ale nakoniec sám rozhodne, ktorý názor je užitočnejší, a bude konať v súlade s ním.
rozuměli výzvě k konzultaci v tomto verši, ale nakonec přijali názor, který vyjádřil on.
Sú toho názoru, že v náboženských záležitostiach a v otázkách týkajúcich sa správy islamského štátu by sa mali správcovia poradiť s odborníkmi. Ibn Atiyye dokonca tvrdil, že v takom prípade je nutné odvolat správcu, ktorý sa s odborníkmi neporadil.
– Ačkoli v této záležitosti neexistuje žádný přisuzovaný názor, z výpovědi Hanífského učence Džassása, který se k ní vyjádřil, chápeme, že zastával názor, že konzultace je povinná.
– Podľa Ibn Tejmijje, učenca hanbalitskej školy, skutočnosť, že Boh nariadil prorokovi, aby se s druhými radil, ukazuje, že žiadný vládca nemôže byť od konzultácií oslobodený.
– Podle učenců by měl správce, který se účastní porady, upřednostnit názor, který se v poradním sboru nejvíce blíží Knihe a Sunně. Pokud takové srovnání nemůže provést, měl by se řídit názorem, který mu z hlediska rozumu připadá nejrozumnější. Tento verš poukazuje na tuto skutečnost.
– Z těchto vysvětlení vyplývá, že správce je povinen se v určitých záležitostech radit s odborníky. Pokud se po konzultaci dosáhne závěru, který je v souladu s Koránem a Sunnou, a pokud se takový závěr nejeví jako vhodný, může se správce, bez ohledu na názor většiny, rozhodnout podle svého uvážení. Hlavní je, aby při rozhodování neupřednostňoval své osobní touhy a nelegitimní přání, ale skutečně usiloval o Boží přízeň a dával přednost zájmům společenství.
Správce by mal mať právo uplatňovať svoj názor a preferencie na základe zákonného zdôvodnenia a zákonného výkladu. Ak však jeho uplatňovanie nakoniec poškodí spoločnosť a opakuje sa, správca je riadne odvolaný z funkcie.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
