– Není snad pravděpodobné, že odříznutí ruky zloději ho donutí k další krádeži, jelikož nebude moci pracovat?
– Jaký to má být odstrašující účinek?
Vážení bratři a sestry,
Když analyzujeme problémy bez holistického přístupu, vždy existuje riziko, že se v našich úsudcích zmýlíme. Abychom se příliš nezdržovali, zaměřme se přímo na případ krádeže:
Oběti, kterým byla ukradena majetek, jsou na jedné straně, a na druhé straně je krutý zloděj, který si zaslouží trest.
Jako lidé posoudíme tyto dva lidi podle měřítka spravedlnosti. Co uděláme, aby byl majetek utlačovaných chráněn a ruka tyranů byla znehybněna.
Ak nie je tu odstrašujúci trest, nemôžeme chrániť majetok ani zabrániť zlodejovi v krádeži. Najväčším dôkazom toho, že tresty ako väzenie nie sú odstrašujúce, je dnešná bilancia krádeží. Boh, ktorý najlepšie pozná múdrosť všetkého, vie, že v krádeži majetku druhých bez práce, potu a súcitu s utrpením obete je nehanebná pochoutka, že majitelia zlej povahy túto ohavnú činnost ľahko neopustia a že jediný spôsob, ako tomu zabrániť, je odrezanie ruky zlodejovi.
– Ti, kteří si z toho udělali zvyk a neúnavně se snaží vydělat co nejvíc peněz, jsou nespočetní.
– Je povinností státu, aby se postaral o to, aby se člověku, kterému byla odříznuta ruka, a lidem, o které se musí starat, nedostalo hladu, i když je chudý. Zloděj není výjimkou. V době hladomoru totiž chalíf Umar nechal beztrestně ty, kteří krádežili, a řekl:
– Rozsudek Koránu o odseknutí ruky zloději je – nejmodernější rozsudek. Pretože v žiadnom období v histórii nebolo toľko zlodějí, pouličních lupičů, kapsářů a rabovačů jako v tomto období. Všetci sú si jedného názoru, že povrchné a nedostatočné tresty, ktoré sa proti nim uplatňují, nemají odstrašující účinek.
V islamských dějinách bylo toto trestání za krádež spravedlivě vykonáváno,
V současné době se v každém městě světa denně páchají tyto zločiny, při kterých je kromě rabování majetku krutě zavražděn majitel, a to nejen odříznutím rukou, ale i odříznutím hlavy. V této době je více než kdy jindy potřeba přijmout odrazující opatření, aby se tomu zabránilo.
– Je zajímavé, že soucítíme s toulavým zlodějem, ale zdá se, že se příliš nezajímáme o situaci majitele, kterému byl majetek ukraden, který celý svůj život, desítky let, tvrdě pracoval a usilovně shromašťoval své jmění, aby ho pak zlodějovi ztratil. Nemá snad i tento člověk rodinu? Není snad i on sám v nouzi?
Člověku se vybaví slavné slova Nasreddin Hoca, který byl terčem kritiky za to, že si nechránil své jmění a rozum:
– Kedysi na útoky proti islámskému právu, které prováděl ignorant a hlupák s odůvodněním trestu pro zloděje, někteří islámští učenci velmi dobře odpověděli. Myslíme si, že je právem nás i našeho bratra, který položil otázku, toto vědět.
V islámu je ten, kdo bezdůvodně odřízne někomu ruku, povinen zaplatit odškodnění ve výši pěti set zlatých mincí. Jak je možné, že v takovém případě je ruku, která má hodnotu pěti set zlatých mincí, odříznuta za ukradení půl zlaté mince?
Aby se ochránil lidský život, je cena za ruku stanovena na pět set. Ale aby se ochránil majetek člověka, je ruka zloděje považována za bezcennou. Takže ruka, která má hodnotu pět set, si zaslouží odříznutí, když ukradne půl zlata. Jiný učenec odpověděl takto:
Aké krásne múdre slová… Takto by sme mali chápať, alebo sa snažiť chápať, Božiu múdrosť.
Po pozornom prečítaní príslušných veršov nájdete odpovede na vaše otázky:
– Islám považuje ochranu majetku získaného legálnou činností za jeden z hlavných cieľov náboženstva a prijíma všetky opatrenia, aby sa zabránilo jeho znehodnoceniu. V tomto duchu zakazuje nielen neoprávnené poberanie cudzieho majetku, ale aj plýtvání a rozrzúcanie vlastného majetku. Potrestanie zlodejov preto slúži nielen na ochranu právneho poriadku, ale aj na zachovanie božských prikázaní, teda náboženských a morálnych noriem.
– Lidé ve všech dobách a ve všech společenských systémech potřebují především dvě věci: věci, které osvětlují rozum, srdce a svědomí a povznáší člověka k ctnosti a zralosti; a věci, které brání tyranii vášní a porušování práv. Jinak nemůžeme dosáhnout pozitivního výsledku. V dějinách islámu vedlo opačné jednání k nárůstu zla, k úbytku dobra a k narušení rovnováhy. Proto podle islámských právníků nemůže být trestem pro ty, kteří drancují a zabíjejí, pro ty, kteří drancují majetek a útočí na čest, pouhé uvěznění, jelikož to není dostatečné odrazující a nápravné opatření. Je známo, že takové opatření není všude schopné odradit zlo a napravit společnost.
Ale zjistilo se, že v kombinaci s vážným vzděláním mají přísné sankce odrazující, skličující a odhánějící účinek na zlé skutky, a proto vedou k nárůstu dobrých skutků, k dosažení důvěry a míru.
Žiť v bezpečí a míru, byť chránený v majetku a živote a byť tak spojený se společností, je přirozeným právem každého. Nikdo nemá právo toto právo zrušit nebo poškodit. Z tohoto důvodu je názor, že trestat agresory mírným trestem jen povzbuzuje jejich drzost, stále silnější. Proto musí být vynesený rozsudek, jak je uvedeno ve verši, jak trestem pro ty, kteří spáchali zločin, tak odrazováním pro ty, kteří by se mohli nechat svést a spáchat zločin.
– Pokud se ukáže, že zloděj lituje svého činu, činí pokání a jeho pokání je upřímné, jeho ruka nebude uříznuta. K ověření této skutečnosti je však nutné, aby zloděj byl na nějakou dobu uvězněn a držel pod dohledem.
Z tohto dôvodu prijalo islam, okrem odstrašujúcich trestných sankcií, aj náboženské, morálne, sociálne a ekonomické opatrenia na prevenciu trestných činov. V súvislosti s tým Korán požaduje, aby sa z štátneho rozpočtu vyčleňovala podpora chudým, núžným a tým, čo sa ocitli v ťažkej situácii, a (bohatým) sa prikáže, aby pomáhali chudým. Na druhej strane je dovolené konzumovať a piť to, čo je zakázané, v núdzových situáciách. Ak by sa dodržovali islamské prikázania v oblasti sociálnej pomoci a podobných záležitostí, dôvody, ktoré vedú k krádežiam, by sa do značnej miery odstránili.
– Je třeba zdůraznit rozdíl mezi základním ustanovením a sankcí. Sankce nejsou cílem právního systému, ale opatření, která zajišťují ochranu a podporu zamýšlených ustanovení. V oblasti majetkového práva patří k základním nařízením Koránu respektování práva na vlastnictví a zakázání odnětí majetku bez souhlasu majitele, ať už násilím nebo skrytými prostředky. Pro dosažení cíle, kterého se tímto nařízením zamýšlí, lze samozřejmě zvážit různé sankce. Historie lidstva je v tomto ohledu plná zkušeností s tím, která sankce je úspěšnější. Nicméně je těžké říci, že by metody vyvinuté v této oblasti dosáhly uspokojivé úrovně úspěchu.
– To vše vysvětluje, proč Korán na jedné straně důrazně zdůrazňuje nutnost přijmout opatření, která zabrání krádeži, jevům, které vedou k potírání lidské důstojnosti a narušují pokoj a bezpečnost společnosti, a na druhé straně doporučuje zaujmout tvrdý a rozhodný postoj vůči těm, kteří na takovém ohavném činu trvají. Jinými slovy, je třeba si uvědomit, že při určování místa krádeže mezi zločiny spáchanými na majetku je zdůrazněno, že tento čin má povahu, která je z hlediska víry a morálky neslučitelná s muslimskou identitou. Tento bod je ostatně zdůrazněn i v některých hadítech Proroka Mohameda (s.a.v.).
Tento verš, který by se při čtení samotného mohl zdát jako pouhé ustanovení o přísném trestu, je při zkoumání ve světle principů Koránu a praxe proroka Mohameda (s.a.v.) interpretován tak, že upozorňuje na znepokojivou skutečnost, že v komunitě, která přijala náboženské a morální příkazy islámu, se může stát, že čin, který by se dal označit za krádež, se dostane k soudu. Jak je uvedeno na začátku odpovědi, Umar, státník vychovaný v škole proroka Mohameda, se v případech krádeže zaměřoval na otázku, proč pachatel ukradl, a v případech, kdy dospěl k názoru, že se nesplnila podmínka základního principu trestního práva, se rozhodl tresty neuložovat.
Trest za krádež určují státní orgány. Pokud státní orgány tento trest neuloží, nemůže ho uložit nikdo z obyvatelstva. V takovém případě by se dotyčný měl k pokání.
–
Na uložení trestu za krádež je nutné splnění určitých podmínek. Kliknutím získáte více informací:
–
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
