Vážení bratři a sestry,
V diskusích o hidžábu sa spájajú tri pojmy:
Hanba, zločin
a
hriech.
Jedno slovo, jeden pohyb, jeden oděv
společnost
Ak sa to vymyká zásadám a hodnotám, je to odsudzuhodné.
Zákon
Ak je v rozpore s tým, je to považované za trestný čin.
Náboženství
Pokud je proti tomu, je to hřích.
Někteří lidé si myslí, že něco, co není proti zákonu, nemůže být ani hříchem, zatímco jiní…
„že čin, kterého se dopustí každý, přestane být hříšný“
Dopouštějí se iluzí a přehánění. Obě jsou nesmírně mylné představy.
Stydíš se,
nikdy nemůže být měřítkem pravdy. Myšlenky, názory a činy jsou závislé pouze na okolí.
„trapas“
Lidé, kteří se řídí tímto pojetím, obětovali svou individualitu společnosti a stali se otroky davu.
Namísto toho, aby odsuzovala vše, co společnost odsuzuje,
„nesprávný“, „nesprávně“
alebo každé, co přijme
„správně“
Je to možné přijmout? Pokud ano, musel by člověk v každé společnosti hrát jinou roli a neustále měnit barvy jako chameleon?
Západní myslitel
„neomezenost lidského rozumu“
Nasledujúce vyjadrenia, ktoré uviedol, výborne vysvetľujú náš problém:
„Není možné si představit nic hroznějšího, než kdyby člověk snědl svého otce; ale v dávných dobách existoval u některých kmenů takový zvyk. A dokonce to dělali ze své úcty a lásky. Chtěli, aby mrtvý byl takto pohřben do nejvhodnějšího, nejctihodnějšího hrobu. Aby se jeho tělo a vzpomínky usadily v jejich nitru, až do kostí. Aby se jejich otcové stravováním a vstřebáváním smísili s jejich vlastními živými těly a znovu žili. Pro lidi, kteří takové přesvědčení nesli ve svých kostech a žilách, není těžké předvídat, že ponechání matky a otce, aby zhnily v zemi a staly se kořistí červů, by bylo považováno za jeden z nejhroznějších hříchů.“
Zamyslime sa teraz:
Měli bychom jíst maso svého otce, jen proto, že by nás společnost odsoudila, kdybychom se k takovému názoru nepřidružili, a to jen proto, že drtivá většina lidí kolem nás, díky intenzivní propagandě, tento názor přijala? Znamená to, že „odsouzení“ je zcela subjektivní; není to faktor, který by ovlivnil realitu. Nároky žen, které se vyhýbají zakrytí hlavy z obavy z odsouzení, se dělí na dvě části: První:
„Proč by nebylo hříchem, kdybych se nezakrývala?“
námitka v tomto znění. Druhá je:
„V islámu neexistuje povinnost zakrývat se.“
v osobním názoru, v osobním přesvědčení.
Na první pohled se zdá, že mezi nimi není žádný rozdíl. Ve skutečnosti se ale jedná o dvě zcela odlišné věci.
„Co by se zas tak změnilo, kdyby se člověk zahalil, člověk udělá, co chce, i pod rouškou.“
Pokud budete pátrat po těch, kteří pronášejí taková slova, vždycky narazíte na někoho, kdo buď nezná islám dostatečně dobře, nebo ho zná, ale nedokáže dodržovat jeho příkazy.
Tito lidé se takových výhrad dopouštějí, aby se zbavili pocitu viny, který cítí hluboko ve svém nitru, a aby se mohli k něčemu přiznat a činit pokání.
ospravedlňovat své hříchy
snaží se z toho vymáhat. Jako by se tím, že přesvědčí ostatní, zbavili odpovědnosti. Ale skutek je hřích, nebo není, a to se nemění. Jeho určení
„davy“
Nemůže. Pokud je v náboženství předpis o zakrytí, nikdo nemůže říct „ne“. Ale nikdo by neměl nikoho v této věci nutit.
Pokud jde o otázku, zda má v islámu své místo zakrývání hlavy,
V této souvislosti existuje mnoho fatw. Nicméně, část dnešních muslimů si neuvědomuje správné postavení fatwy v náboženství, proto budu uvádět verše přímo z Koránu a doslova citovat některé části jejich výkladu.
V Kapitole Světlo (An-Nûr) v Koránu Bůh oslovuje proroka Mohameda (s.a.v.) těmito slovy:
„A řekni věřícím ženám, ať se střeží pohledů na to, co je pro ně zakázané, a ať chrání svou čest a své ozdoby.“
(miesta, kde sú upevnené ozdoby)
Aby se neotevřely. To, co je zřejmé.
(tvár, ruky a nohy, ktoré musia byť viditeľné)
výjimkou. Ať si přehošťují šály přes krk.
(neměli by ukazovat prsa a krk).
Svoje ozdoby
(ozdobné prvky)
ale mohou je ukázat těmto osobám: svým manželům, nebo svým otcům, nebo otcům svých manželů, nebo svým synům, nebo svým bratrům, nebo synům svých bratrů, nebo synům svých sester, nebo svým ženám.
(k moskevským ženám),
alebo mamelukům, které měli pod svou kontrolou
(prostituovaným ženám)
, nebo
(bez chtíče a k ženě)
„tým, kteří to nepotřebují, nebo dětem, které si ještě neuvědomují, co je na ženách soukromé.“
(An-Nûr, 24/31)
Po pozornom prečítaní veršů Koránu je možné identifikovať nasledujúce body:
První:
Obraz je adresovaný verícím ženám. To znamená, že zakrytí je pre ženy znakom viery a je povinné iba pre verící ženy. Osoba, která nevěří, nie je zodpovedná za prikázania a zákazy Islám. To znamená, že človek musí najprv uznať existenciu Boha, Kurán ako Jeho slovo a proroka Mohameda (s.a.v.) ako Jeho posledného posla, aby mohol byť adresátom božských prikázaní a zákazov.
Po druhé:
Že sahodržení od pohledu na to, co je haram (zakázané v islámu), platí nejen pro muže, ale i pro ženy.
Tretí:
Nezobražovanie ozdôb.
V zmiňovaném verši Koránu
„ozdoba“
V krátkosti vám představím jeden z výkladů slova:
„Ziyynet znamená ozdoby, ale jelikož samotné pohledy na ozdoby nemohou být pro nikoho zakázané, myslí se tím místa, na která se ozdoby nasazují, jako jsou uši, krk a krční partie. Hlavním smyslem verše je skromnost.“
(zakrytí)
Keďže je oslovení adresované všetkým veriacím, bohatým aj chudým, a zriedka sa používa iba v súvislosti s ozdobami, znamenalo by to, že verš bol zoslaný iba bohatým. Avšak oslovení je všeobecné,
„A řekni to i věřícím ženám.“
Je zde uvedeno: Dalším důležitým bodem je, že pro ženu samotnou ozdobou nejsou ozdoby, ale tyto orgány samy o sobě. To znamená, že krk a krční partie, jejichž zobrazení je zakázáno, jsou pro ženu samy o sobě ozdobou.“
(viz. Pravá víra, jazyk Koránu, výklad příslušného verše.)
Štvrté:
Verící ženy by si mali pokrývat hlavu šálem, namiesto toho, aby si ho, ako ženy z doby pred islámom, zaväzovali na krk a nechali ho visieť dozadu, a mali by si ho upraviť tak, aby sa dotýkal krku.
V dalším verši Koránu se praví:
„Proroku, povznes k ženám svojím, dcéram svým a ženám věřících, aby si na sebe vzaly své šály a zakryly se jimi. To je pro ně vhodnější, aby byly poznány.“
(aby se odlišovaly od otrokyní a nemravných žen)
Je to to, co je nejvíce vhodné k tomu, aby nebyli týraní. Alláh je Gafur (Ten, který odpouští).
(je velmi shovívavý),
Je milosrdný.
(je velmi milosrdný)
.”
(Al-Ahzab, 33/59)
V tomto verši je zakrývání se výslovně nařáděno a moudrost tohoto nařízení spočívá v tom, že
„aby věřící ženy nebyly zaměňovány s obyčejnými ženami, nebyly obtěžovány, nebyly vystaveny obtěžování a jejich duše nebyly trýzněny.“
je tímto vyhlášeno.
S pozdravem a modlitbou…
Islám v otázkách a odpovídích
